Need for Speed: Most Wanted – Recenze
Jak dopadl nový díl závodní série Need for Speed?
5. 5. 2013 Vytukej - Redakce
Recenzovaná verze: PC
Stalo se tak nějak pravidlem, že rok co rok vyjde nové Call of Duty, nově se i Assassins Creed série rozšíří o jednoho zabijáka, ale nesmíme zapomínat i na závodní svět, kde toto pravidlo potvrzuje série Need for Speed. Nejnovější díl hrdě nese název Most Wanted a pokud máte pocit, že to tu už jednou bylo, tak nejste na omylu. Proč? Criterion, známý to tvůrce reckless závodů Burnout, šáhl po starém názvu a nesnažil se být trochu více kreativnější. Pokud se v herním světě pohybujete déle, než je mamina s dítětem na mateřské, tak odpověď znáte sami, ale přece jen, kdo není v historii NFS tak zběhlý, tak by rád slyšel proč. Když na naše počítače dorazil první díl NFS, psalo se tehdy ještě jiné století, ba dokonce tisíciletí. Od té doby se odstartovala jaká si nová éra zájmu o arkádové závodní hry.
S dalšími novými tituly jako Underground obliba jen rostla. Po dílu Underground 2 přišel na řadu, technicky nejvyspělejší díl své doby Most Wanted a dodnes je považován za jeden z nejlepších dílu a mnohými zarytými fanoušky série, posledním dobrým dílem vůbec. Po přešlapech jako Undercover nebo Pro Street si EA uvědomila, že vše jde do kytek. Proto povolali ostřílené mazáky s Criterion Games, aby tak dobrému jménu vrátili důstojnost a přišel na svět Hot Pursuit, který udával nový směr a lehký návrat ke kořenům a to nejen názvem. Po mírně řečeno úspěšném comebacku přišlo na řadu The Run, k čemuž se ani nemá smysl vyjadřovat a opět nastaly temné časy a hateři vylezli ze svých hrobů, důležité je také říct, že hru vytvořilo studio EA Black Box. Někoho chytrého však napadlo, se vrátit zase k původním dílům a koho jiného si vybrat než Most Wanted. Padne novému dílu starý kabátek nebo si ušil nový a použil na ušití jen pár starých vláken?
Co je nového?
Hned na začátku nastala změna, pokud se vrátíme do minulosti k dílu Most Wanted a zavzpomínáme jeden až dva díly ještě dozadu, ale také dopředu, vzpomeneme si, že každý díl začínal nějakým úvodním videem v komiksové podobě a představil vám v pár minutách, co je hlavním tématem celé hry. Tentokrát jsme se podobného uvítání nedočkali a byli jsme odbyti krátkou prohlídkou města a základními body, co tvoří kostru celé hry. Hned však zjistíme, že z původní předlohy je použita jen listina „Most Wanted“ závodníků, které se snažíte překonat a dostat se tak na samotný vrchol celé tabulky. To za pomoci sklil pointů, které získáváte, jak za vyhrané závody, tak za ničení objektů na silnici jako lampy, popelnice atd. Každý ze závodníků v tabulce má určitý počet speed pointů, které musíte nasbírat, abyste jej vyzvali. Což se děje až do konce celé hry.
Průběh celé hry je však zcela jiný, než jsme doposud byli zvyklí. Už si nekupujeme auta za vyhrané peníze nebo je nedostáváme za vyhrané závody, jednoduše si jezdíte po městě a říkáte si, že vás už GTR začíná nudit a v tom se náhle za zatáčkou objeví, jen tak zaparkované, s klíčky v zapalování nové STi Cosworth a je celé jen pro vás. Jenže nastává problém, pokud zatoužíte třeba v polovině hry po novém autě. Nové vozidlo bude zase třeba trochu vytunit, proto budete muset odjezdit úplně první závody, které jste již dávno vyhráli jen proto, abyste sedačku pro spolujezdce nahradili pár bombami všemi oblíbeného dusíku, pro neznalce chemie, nitra. Průběh hry se tak začne brzdit, a vnímáme to jako umělé prodlužování herní doby. Singleplayerové závody se skládají z typických základních módů jako závod na okruhu, sprint nebo driftování, do kterých se rádi připlétají místní policisté a čím více speed pointů máte na svém účtu, tím více vám dýchají na záda. Pokud vás policie zatkne, tak se ovšem nic nestane a vy zase stojíte opět na startovní pozici při spuštění hry, a tak je celé unikání při honičce zbytečné, ale my rádi adrenalin a při hře na honěnou jsme si užili spoustu legrace.
Povedený kousek
Ovšem celkové zpracování nás nadchlo a to nejen po grafické stránce jako takové, ale i detailním zpracováním každého vozu. Vozy jednoduše působí realisticky. Výběr je velice pestrý a nápaditý a příjemně nás překvapil takový kousek jako je Ariel Atom. Jen nás mrzí, že se v podstatě každé auto chová velice podobně a nehledě na to, že ovládání na klávesnici je příšerné a na poslední chvíli musel dorazit na pomoc gamepad, na kterém se auto chovalo naopak velice ladně. Dále bychom vypíchli menší detail, že při couvání se řidič zapře pravou rukou o spolujezdcovo opěrátko hlavy a kouká se, kam to vlastně couvá. Minimalistické, že ano. Jak už jsme zmínili, do hry se opět vrací tuning, ovšem nečekejte, že vašeho miláčka okituje od kapoty až k výfuku, většina vylepšení se týká vyššího výkonu motoru nebo závodních, případně teréních pneumatik.
Prvotně ambiciózní multiplayer nás mírně zklamal, avšak je zajímavě pojat. Vše spočívá v tom, že jste se skupinou ostatních hráčů v jednom lobby a jen tak si jezdíte po městě. V tom se vyhlásí turnaj a všichni se postupně dostavujete na místa setkání, odkud se jede závod nebo rychlostní test a získáváte speed pointy, které se vám hodí do hry pro jednoho hráče. Čím lépe se umístníte tím více speed pointů dostanete. Bohužel, což samozřejmě není vina hry, je mentalita vašich protihráčů, kteří namísto, aby závodili, do vás vráží a patrně je to velice baví.
Celkově z nového Need for Speed máme smíšené pocity, jedná se o povedenou hru, s pár chybkami a pár velice povedenými aspekty, to už je záležitost vkusu. Pokud máte rádi arkádové závodění s nádechem bouraček alá Burnout, tak je nový Most Wanted přímo pro vás.