Need for Speed: The Run – Recenze
Závodění o život v naší recenzi na NFS: The Run
11. 12. 2011 Martin Pilous
Už když bylo Need for Speed: The Run oznámeno, zrovna velké ovace z mé strany nesklidilo. Hlavní myšlenkou mělo být, že tentokrát se dostaneme i ven z vozu a už to samotné zavánělo nepříliš vábnou novotou. Ještě horší však byl fakt, že Electronic Arts nechalo na hře pracovat neúspěšné studio Black Box, které má v této sérii za sebou absolutní propadák Undercover. Dokázali hoši z Black Boxu udržet laťku tam, kam ji pozvedl Hot Pursuit nebo opět značku pohřbívají.
Příběh byl, ale zřejmě někam odjel
Základ příběhu by se mohl zdát jako vynikající zápletka pro dobrý akční film nebo možná pro nové Rychle a Zběsile. Hlavní hrdina Jack nutně potřebuje peníze, a jelikož je velmi dobrý řidič, dostane nabídku na největší ilegální závod v dějinách USA. Musí se dostat z Los Angeles do New Yorku, a to jako první, aby mohl shrábnout celou výhru.
Základ je to velmi dobrý, ale využití celkového potenciálu je naprosto mizerné. Ihned jsem si představil, že nás čeká závod dlouhý několik tisíc kilometrů, kdy po určitém úseku bude možnost hru uložit a Jack zde nabere sílu k dalšímu závodění. Nicméně, hra je rozdělena na 10 úseků, které jsou pak ještě roztříštěny na menší, v nichž předjíždíte jednotlivé soupeře. Těch je zhruba 200 a v každém ze závodů máte za úkol dojet určitý počet jezdců a dostat se ve finále před ně. Bohužel pokud vám ujede třeba jen poslední závodník, máte nesplněno a celou trať opakujete znovu. Ani jeden z úseků není delší než nějakých 20 kilometrů, takže máte vše velmi rychle odjeté. O celkové debilitě tohoto závodění svědčí i celkový herní čas, kdy podle mého ukazatele jsem odjel dějovou linku za 2 hodiny a 14 minut. Zkrátka hrůza.
Co je možná zajímavé, tak to rozhodně fakt, že je zde poměrně vysoká variabilita jednotlivých úseků. Jednou jedete na sněhu, jindy se zas proháníte po prašných cestách a také dojde na zběsilé honičky v podzimním lese, což jsou poměrně zajímavé závody. Sem tam na vás také zaútočí policie, ale její snaha je většinou více než trapná. Pokud si vzpomínáte na jednotlivé honičky z Hot Pursuit, tak ty jsou zde opravdu nepřekonány. Policie se zde chová poněkud dementně a navíc není schopna vás zastavit. Skutečně není žádný problém se jí ztratit.
Marnost nad marnost
Bohužel ve hře není možnost nakoupit nové vozy. Jednou za čas vám hra nabídne změnit vůz, když Jack dojede do určité etapy celkového děje a zde si pak můžete auto vyměnit za jiné. Pokud ale budete mít velkou potřebu auto změnit, zajedete k benzinové pumpě a tam jej změníte. Škoda, že ve hře nelze auta alespoň nějak upravit a nebo je vylepšit k obrazu svému. Vy pouze vůz zvolíte a nastavíte mu barvu a tím to končí. Poněkud idiotsky působí to, že pokud máte klasickou edici hry, tak vám v nabídce nejsou zpřístupněna nějaká vozidla, ale přesto se zobrazují ve výběru. To působí děsně.
Naprostou stupiditou je, že když vyjedete z tratě tak vás hra vrátí kus zpátky. Ano, jasně, už několikrát jsme se s tím ve hrách setkali, ale ne stylem, kdy říznete jedním kolem mimo silnici a hra už vás hází zpět. Hranice je zde velmi úzká a jakmile vyjedete kousek stranou, už jste refreshnuti zpět. Hrůza, děs, utrpení. Co se týče kampaně, upřímně měl jsem jí plné zuby a už si tyto Need for Speed znovu nezahraju, raději se znovu pustím do Hot Pursuit, Undergroundů a nebo Most Wanted.
A teď než se dostanu k ostatním módům ve hře, se s vámi musím podělit o tu zásadní věc v tomto díle. Všude se neustále propagoval prvek, který se v sérii doposud neobjevil, a to honičky mimo auto. Jack totiž může v některých pasážích vyběhnout z auta, ale on běží zcela sám a například jako v Resident Evil 4, pouze zmáčknete příslušné tlačítko, když to po vás hra vyžaduje. Je to nudné a neoriginální. A na to, že hra se pyšní názvem The Run, tak je tu těchto pasáží poskrovnu, a to přesně tři.
Ve hře samozřejmě nechybí ani autolog, který ale neprošel žádnou zásadní změnou, ale opět jen zaznamenává časy a rekordy závodníka a porovnává je se zbytkem světa. Multiplayer nabízí spoustu různých tříd, kdy jedete pokaždé s jiným typem auta. Závodníci v lobby zvolí trať, na které chtějí jet a hurá, můžeme jít závodit. Takže zde opět nic zvláštního. Ještě jsou ve hře jakési challenge, které odjíždíte při honbě za sběrem medailí a také trofejí, kterou získáte zejména poté, co dosáhnete nejvyššího levelu.
Odflákli co mohli
Autoři si hodně zakládali na tom, že používají ten „supermoderní“ Frostbite 2 Engine. Jak už ale víme z Battlefield 3, žádný zázrak to nebyl a v případě Need for Speed: The Run je ten dojem snad ještě horší. Přišlo mi, že se hra nijak zvlášť nelišila od rok starého Hot Pursuit až na některé ty odlesky a menší detaily. Takže zde rozhodně palec dolů, engine byl velmi špatná volba. Navíc hře neprospívá ani soundtrack. Přeci jen se EA vždy vyznačovalo tím, že si dokázalo zařídit vynikající hudební doprovod. V The Run však hrají jen směsky nevábných a hlavně nemastných a neslaných songů, které vás nijak neosloví a naopak budete spílat, jakou hrůzu nám to servírují.
Můžeme si s klidem na duši říct, že to Black Box dokázal už podruhé. Undercover byl děsný a The Run je mu slušným konkurentem. Hra je nudná, bez většího využití. Potenciál příběhu byl absolutně pohřben a herní doba je výsměchem všem fanouškům série. Pokud tedy přemýšlíte nad koupí, měli byste raději ustoupit a ponechat The Run v regále, ať se na něj práší, dokud se nedostane minimálně na polovinu ceny. Pak by se nad ním možná dalo zauvažovat. Takhle je to však pouze škoda vašeho času a financí. Tak a já jdu hrát Hot Pursuit. Jezděte zodpovědně!