Zavřít reklamu

Značka Heroes je již od prvního dílu mnohými právem považována za krále tahových strategií. Za těch dlouhých, předlouhých 16 let si však po úspěších prvního dílu dokázala i přes mírná zaškobrtnutí udržet vysoký standart, což dokazují především sami hráči stovkami a stovkami hodin strávenými v tomto herním světě. Již od minulého „jen“ nadprůměrného dílu má však celou značku na starosti Ubisoft, konkrétně jeho maďarské studio Black Hole Entertaiment, jenž ale všem věrným fanouškům slibuje příjemné inovace a návrat staré dobré hratelnosti.

Rodinné neshody…

Příběh šestého dílu Heroes začíná téměř 400 let před pátým, což dává autorům poměrně velké možnosti i svobodu v tvorbě světa i jeho obsazení. Stáváme se tak svědky temného, zradami protkaného příběhu, jenž začíná smrtí vévody Slávy, za nehož si budete mimochodem moci zahrát dosti obsáhlý tutoriál.

Jeho pět potomků má však na budoucnost království dosti odlišný názor. Králova vražedkyně Anastázie, jenž se spojí s Nekropolí a vydává se pátrat po tajemné Invizici, právoplatný nástupce trůnu Anton se jako zástupce Lidského azylu vydává na pouť s archandělem Michaelem, Kiril zrazen samotnými anděly se hnán pomstou spojí s démony, Irina utíkající před nucenými vdavky a na závěr i nemanželský syn krále, Sandor, jehož cestu bude usměrňovat králův věrný přítel, ork Kraal, to jsou hlavní postavy bezesporu zajímavé kampaně.

Příběh je tedy dle mého názoru velice poveden a mimo hlavní dějovou linku nás navíc čekají i nejrůznější narážky, či hádky mezi samotnými sourozenci, kteří mezi sebou nemají zrovna ten nejlepší vztah. Pokud k tomu navíc připočítáme i opravdu dlouhý prolog za samotného Slávu, jenž nám více přiblíží události předcházející jeho smrti, a také závěrečný epilog, dostaneme vskutku obří hrací několik desítek hodin dlouhou hrací dobu zdvojnásobenou i rozhodnutími, jakých jste se během kampaně dopustily.

Příjemné změny?

U Might and Magic Heroes VI tak opravdovou revoluci, z níž by se nejen věrný hráč série posadil na zadek nečekejte. Co se však u jiných her může zdát jako velký zápor, právě Heroes skvěle vychází a nutno říci, že oprávněně. Největším krokem kupředu a zároveň rozbuškou hozenou fanouškům tak zůstává odstranění třech vedlejších surovin (rtuti, síry a drahokamů), přičemž před nenasytnými pařáty vývojářů zůstaly ušetřeny právě ku zlepšení hratelnosti pouze krvavé krystaly. To na jednu stranu přináší zjednodušení, ale naopak díky tomu, že vše od vojáků po stavby vyžaduje krom dřeva zlata a rudy právě také krystaly mohou nastat i nečekané problémy. Základní suroviny se bohužel téměř nikdy nedostává hráči tolik, kolik právě potřebuje, díky čemuž se v mnoha situacích pořádně načekáte, než vůbec budete moci něco postavit.

Dalším a tentokráte daleko více kritizovaným zásahem do značky Heroes se stalo odstranění obrazovky měst. Místo nádherného grafického pohledu do vnitřku metropolí tak MMH6 obsahuje „pouze“ tabulkové náhledy jednotlivých budov i jednotek. Vše by ale měl změnit chystaný update, jenž, jak se tvůrci dušují hráči milované náhledy konečně přinese. O to více však absence zamrzí, pokud se necháte unést takřka pohádkovým a místy až kýčovitým grafickým zpracováním, jenž se ale tvůrcům povedlo na jedničku. Doslova zážitkem je poté sledování jednotlivých soubojů tělo na tělo, jichž je v celé hře více než požehnaně.

Tuhé boje

Na celé mapě opravdu narazíte na velké množství různě silných jednotek, které se dělí dle obtížnosti od triviálních, nízkých, středních, vážných, až po opravdové smrtící zabijáky. Díky narůstající obtížnosti i chytré umělé inteligenci, jenž pozná, kdy jí teče do bot ale většinu soubojů jen stěží absolvujete bez alespoň trochu bolestných ztrát. Heroes vám opravdu nedají nic zadarmo a jakékoliv zaváhání bez milosti trestá. K celkové plánování bitvy ale také značně přispívá další novinka, a to rozdělení všech bojovníků do třech rovnoprávných a podobně silných tříd.

Poněkud přímočaře si mi jeví i vcelku ledabyle zpracované zabírání území a dolů. To, že pokud zaberu neutrální důl na území nepřítele, tak padne právě do jeho rukou bych přešel, ale příliš se mi nepozdává myšlenka vývojářů hradu jako středobodu celého vesmíru. Tudíž pokud se vám jej tedy pokusí úspěšným a nenadálým útokem zabrat, získáváte automaticky vše. Na obranu vývojářů alespoň musím říci, že na vyšší úroveň se vám takovíto kousek podaří jen po urputných a dlouhotrvajících bojích, z nichž navíc nepřítel vychází jako vítěz poměrně často. Zajímavá situace také nastává, pokud úspěšně zaberete, „vydojíte“ a následně opustíte důl protivníka, jenž téměř ihned připadne komu jinému, samozřejmě nepříteli.

Děsivé tabulky

Jestli však něco nabízí opravdu nepřeberné možnosti variací, je to právě strom dovedností každého hrdiny. Dostává se nám tak hned několik naprosto odlišných cest, jakými se hráč může ubírat, což dává hře ještě větší naději na znovuhratelnost. Naopak orientace v jednotlivých dovednostech tabulkách je někdy ještě horší, než bitva proti tomu nejvražednějšímu nepříteli. Opravdu nechápu, proč si autoři zvláště u této vcelku důležité položky nedali více záležet na co nejjednodušší orientaci.

Might and Magic Heroes VI přináší do vod této lety i hráči prověřené série svěží vítr inovací. Autorům z Black Hole Studio se totiž podařilo splnit neuvěřitelně těžký kousek a to vybalancovat hratelnost tak, aby nejen bavila dlouholeté fanoušky, ale také přilákala fanoušky nové, díky čemuž se MMH6 řadí právem na přední místa mezi ostatními tahovými strategiemi. Pokud k tomu všemu navíc přidáme líbivou grafiku, perfektně zpracované souboje i úspěšné přetransformování značky do moderní podoby, vychází nám zábava na mnoho, mnoho sychravých večerů.

 

Dnes nejčtenější

.