Zavřít reklamu

Pokud jste již někdy navštívili pražské Metro, jistě jste si všimli dvou táhnoucích se tunelů, z nichž po určitých intervalech vyjíždí, ta podivná plechová věc, které se říká „Vlaková souprava“. Teď si ale představte, že ta souprava přestane jezdit, ba co jedna, ale všechny. Lidem se začne komplikovat doprava. Je tedy načase zbavit se lidí. Hodíme pár bomb na světová centra, co třeba taková Moskva. A hurá, máme tu postapokaliptickou hrůzu a děs.

V tunelech, jako krysy!

Vítejte v roce 2033 v moskevském Metru. Dokážete si představit život bez moderních vynálezů, denního světla a čerstvého vzduchu? Ne? Nedivím se, ale náš hlavní hrdina, mimochodem s idiotským ruským jménem Arťom, je nucen žít celý život v metru. Proč? Celý svět prošel jadernou pohromou a momentálně není možné žít na povrchu. Bez plynové masky, tam nevydržíte déle než pár nádechů a navíc jste neustále ohrožováni nestvůrnými bytostmi, které touží po vašem teplém mase. Lidé se tedy po katastrofě odebrali do moskevského Metra, kde přežívají v ohromném systému tunelů. Budují zde základny a stanice, na kterých hlídají pozice a snaží se ukořistit, co se dá. Bohužel, ne všichni drží při sobě a například vyznání a přesvědčení určitých lidí, dokáže vyvolat i bitvu. Ne všechny stanice jsou tedy zrovna pohostinné a mírumilovné. Dalším základním kritériem pro přežití v metru je samozřejmě bod, který nalezneme v každé stalkerské příručce, a to vyhnout se mutantům. I nestvůry si našly v tomto příběhu své místo a díky své (ne)inteligenci zabíjí vše živé a poté hodují. Tyhle na vodku neusmlouváte, takže není nic snazšího, než vzít starý dobrý Kalashnikov a vyprovodit je olověnými projektily. Evoluce proběhla za těch zhruba 25 let poměrně obstojně, a tak se dočkáte ohromných potvor, které se vyznačují neuvěřitelnou silou, a není tedy radno je budit při šlofíku. Dále tu máme ohavné krysáky, které je dost těžké zabít, kvůli jejich rychlosti a hbitosti. Ovšem nejhorší ze všeho jsou okřídlené kreatury, jenž mají ve zvyku na vás útočit z výšky. Díky jejich zdrženlivosti ve velké knihovně je jim příhodně přidáno označení „Knihovníci“.

Přátelství i rivalita

Co se týče vybavení a zbraní, ničeho světoborného se nedočkáte. Vše je děláno tak všemožně podomácku a většinou po několika panácích ruské čisté. Zbraní je tu dost, přičemž u sebe můžete nosit vždy jen tři najednou. Konkrétně pistoli, kulomet a brokovnici. Nicméně působí to zvláštním dojmem, který vás chytne a nepustí. Veškerá zbroj a zbraně jsou dělány s mateřskou láskou. Vše působí tak přirozeně a lidsky. O čemž svědčí i život v metru. Tím je myšleno chování ostatních. Lovci se smějí, diskutují, popíjejí, baví se a snaží se zapomenout na strasti, které jsou schovány za železnými vraty. K tomu všemu je zde velmi dobře namluven dabing postav, a to dokonce s přízvukem, pokud hrajete anglickou verzi. Díky tomu se budete ve stanicích cítit bezpečněji a klidněji. Ale není to pravidlem. Najdou se zde jak komunistické, tak i nacistické stanice a zde už s vámi popíjet nebudou, ba ani borščem vás nepohostí. Zde dochází na tvrdé bitvy, které vás mohou stát buďto život vašich kolegů, nebo váš vlastní. Metro 2033 je často přirovnáváno ke konkurenčnímu Stalkerovi. Pravda jde o ruskou hru, ruské prostředí a ruské občany. Co je však podstatně rozdílné, to je atmosféra a přístup k samotnému hraní. Pokud jde o Stalkera, ten dostál svému názvu a skutečně se nehostinnou zónou musíte prokousat sami. Oproti tomu v Metru je poměrně důležitá spolupráce, mezi vámi a kolegy, kteří vás doprovázejí. Ano jistě, dojde i na pasáže, při nichž budete osamoceni, pobíhat temnými tunely a střílet pomatené obludy. Když to však vezmu v potaz, při celkové délce hry, povětšinou máte s sebou někoho, kdo vám ochotně pomůže a mnohdy vám zachrání život i za cenu toho vlastního. Každá válka přináší oběti a tohle je válka.

Atmosféra na nejvyšším možném stupni

Atmosféra je zřejmě tím nejúchvatnějším prvkem hry. Pokud vyrazíte mimo stanici, mnoho zdrojů světla nepotkáte, a tak je nutné zapnout vlastní svítilnu, kterou také musíte dobíjet, kvůli síle svitu. Mnohdy se dostanete do situace, kdy slyšíte kolem sebe krvelačné stvůry, ale v temných koutech se vám tma odmítá rozestoupit. Navíc v těchto chvílích Arťomovi vyskočí tep na hodně vysokou hodnotu a vy dokonce slyšíte jeho rychlý dech, čímž dojde ke zrychlení toho vašeho. Metro jde ale ještě dále. Dokáže totiž atmosféricky excelovat i ve světlých denních pasážích, kdy budete muset vystrčit hlavu na povrch. Zde totiž musíte nutně nosit plynovou masku, jinak se udusíte. Také je po čase nutné vyměnit filtr, a nebo samotnou masku, která se pod náporem útoků začne ničit, a to se vám může stát osudným. Co je u hry tohoto typu obdivuhodné, je fakt, že se nedostavuje stereotyp ani po dlouhých hodinách hraní. Metro je obdařeno různorodostí misí. Co je možná škoda, a to zřejmě nemůžeme mít autorům až tak za zlé, je přílišná koridorovitost, kdy se nemůžete vydat jinou cestou, než tou která je vám předurčena. Kvůli tomu padá možnost taktizovat při bojích a dochází tak na přímé střety a vzhledem k tomu, že boje jsou zde poměrně obtížné, tak ne vždy z toho vyváznete zdraví a hlavně živí. Co se dá vytknout, tak to je systém checkpointů, které jsou rozmístěny poměrně hloupě, a někdy kvůli pitomé chybě opakujete celou pasáž znovu.

Zpátky do tunelů

Ztvárnění moskevského metra je vskutku brilantní a jedinečné. Do nejmenších detailů je vyobrazen systém chodeb a tunelů, kterými procházíte a snažíte se přežít. Do toho je přidána parádní hra světla a stínů a úchvatné efekty, případných anomálií, či výbuchů. Za to je nutné dát autorům palec nahoru a přihodit kladné bodíky. Metro 2033 je parádní hra. Skutečně se zde nedá přiliš mnoho vytknout, snad jen vyšší obtížnost a nevyvážený systém checkpointů. Nicméně, zde se prokazuje, že ruští vývojáři má velmi dobré zkušenosti s tvorbou velkých titulů a také psaním skvělých scénářů. Pokud mám doporučit titul pro dlouhé večery, tak Metro doporučuji všemi deseti a uznávám, že Stalker je přeci jen o dost slabší. Pokud by měli autoři nápad, jak pokračovat, sem s tím!

Dnes nejčtenější

.