Bohužel jak už většina z nás ví, série Need for Speed, zažila v posledních třech letech, strmí pád dolů, co se do oblíbenosti a zábavnosti týče. Zklamání začalo již od titulu Carbon, kdy začalo být vše velice stereotypní. Zprvu byly pouliční závody a honičky ojedinělé, ale všeho se jednou přejíte, a tak se následující rok objevuje nový díl s podtitulem Pro Street. Tentokrát je to ještě horší, naprosto zde chybí honičky s policisty a jezdíte pouze po okruzích, nebo rychlostní závody, neskutečná nuda. Titul, který měl vše změnit, byl Undercover, který se objevil přesně před rokem. Bohužel ani on nedokázal zvrátit neodvratné. Většině se zastesklo po Undergroundech, kde jste se proháněli ve vytuněných kárách v šílených rychlostech a přitom ohrožovali běžné a řádné řidiče. Studio Black Box tedy bylo nahrazeno novým Slightly Mad Studios. Pojďme se podívat na revoluci!
Undercover je minulost!
Obavy z nového Need for Speed: Shift přímo čišely. Všichni se obávali, že to bude pouze další Undercover, který značku utopí. Omyl! Autoři se zaměřili zejména na jezdecké vlastnosti a samotný požitek z jízdy. Tentokrát se hra přibližuje simulátoru, ale rozhodně jím není. Prožitek z jízdy je téměř jako při skutečných závodech. Zejména když nabouráte, obraz se rozplývá, řidičův tep se zrychluje, takže občas slyšíte tlukot jeho srdce či zrychlený dech. Tohle všechno navozuje pocit, že jedete skutečný závod a nemalou zásluhu na tom má realistický pohled z kabiny jezdce, kdy vidíte palubovku, volant a vše na správném místě. Někomu by se mohlo zdát, že se hra až přílišně podobá poslednímu Race Driveru s podtitulem Grid. Možná dokonce, že je titul střižen ve stylu Gran Turismo. Těmito dojmy jsem se nechal zmást i já sám, a tak jsem byl poměrně překvapen ze samotného celku. Mluvil jsem o tom, že je hra jakýmsi polo-simulátorem, a to skutečně je. Jelikož hra se přizpůsobuje podle nastavené obtížnosti. Na jednoduchou vám bude vůz sám přibrzďovat do zatáček, což je pro někoho možná jednodušší, ale mě osobně tato vlastnost velmi vadí. Na střední obtížnost už je většina jízdních vlastností vyvážena a na tu nejtěžší už by se zapotil i Sebastian Loeb. Pokud tedy máte zájem o skutečně parádní jízdní zážitek, tak si rovnou nastavte střední nebo i dokonce nejvyšší obtížnost, jelikož v jiném případě se budete nudit.
Ihned na začátku jste vrženi do závodu a snažíte se dojet co nejlépe, abyste získali dost bodů k nákupu slušného auta. První vozy nejsou zrovna špičkové, ale mohu potvrdit, že již po pár závodech se dostanete ke slušným kárám a že jich ve hře rozhodně není málo. Po odjetí prvního závodu se konečně dostanete do kariéry. Zde vás čekají závody typu. Dojeď co nejlépe umístěný, nebo je také možné jet pohár konstruktérů kde se všichni soupeři, shodnou na jednom voze, který si vypůjčíte a hurá na to. Jako velmi zajímavé mi přišly závody, kde bylo nutné zajet nejrychlejší kolo a porazit tak ostatní soupeře. Ale i tak by se dalo říci, že závodních eventů zde není příliš mnoho a větší rozmanitost by rozhodně neuškodila.
A tak jezdci začali myslet
Velmi dobře tvůrci zvládli inteligenci vašich soupeřů. Žádní tupci zde rozhodně nejezdí. Povětšinou se vás pokusí vystrčit z trati, rozhodit tak, abyste dostali hodiny nebo vás totálně zničit. Pokud způsobíte kolizi s jiným autem, řidič to jen tak nevzdá a pomstí se vám, ať už hned nebo v příštím závodě. Rozhodně nic povzbudivého, ale je to paráda. Někdy je opravdu zázrak dojet závod bez jediné kolize, opření se o hrazení či otočení se o 360°. Zde skutečně platí, že pokud uděláte chybu, závod je většinou ztracen anebo budete jen těžce dohánět šílenou ztrátu. Tady musíme autory pochválit, jelikož tento prvek je v závodních hrách využívám velmi málo, zatímco zde je využit téměř naplno. Tleskáme! Co se týče karosérie, tedy pardon grafiky, tak ta je skutečně skvělá. Všechna auta jsou ztvárněna pomocí x tisíců polygonů a díky tomu se vašim očím bude zdát, že jsou naprosto uchváceny zpracováním a precizností. Dokonce i tratě, a dočkáme se i těch reálných jako Laguna Seca či Spa, jsou velmi detailní a dolaďují zážitek z jízdy. Poměrně slušný je i herní soundtrack, který hraje v pozadí, ale sám jsem se přesvědčil, že ji nevnímám, a tak jsem ji nakonec úplně vypnul. Ohromující jsou zvuky, které se ozývají během pobytu v hlavním menu, ty mě opravdu vyzývaly k tomu, abych spustil další závod. Ty jsou skutečně parádní.
Co se týče aut, těch je tu požehnaně. Spousta známých i méně známých značek, které budete moci osedlat. Co však zásadně kazí dojem z celkové hratelnosti a fyzického modelu je podivný způsob kolize s auty. Někdy se vám podaří soupeře převrátit naprosto nereálným způsobem a jeho vůz se poté poměrně dlouhou dobu kutálí po trati. Inu toto je poměrně přehnané až směšné a jde zřejmě o největší výtku, kterou k novému přírůstku do série mám.
Kola, spoilery a karosérie
Nezapomeňme zmínit tuning vozů. Ano, kde jsou ty časy zlatého Underground 2, kdy jste mohli autíčko osázet různobarevnými neony, spoilery a nalakovat jak jste chtěli. Bohužel pokud jde o neony a různé jiné vychytávky, tak těch se v Shiftu nedočkáte. Vadí to? NE! Bylo toho dost a pouliční závody už jsou minulostí. Tuning je zde zejména výkonnostní a rozhodně stojí za to. Avšak je tu jeden zásadní problém. Nezkušení mechanici by mohli při tuningu spíše uškodit na výkonu. Jde o dokonalé nastavování částí vozu, a tak je pro většinu hráčů snazší spíše si pohrát se vzhledem vašeho vozu. Zde je možné měnit rozkol a rozchod kol, tlumiče, brzdy, řazení a spoustu dalších aspektů. Co se týče barevné škály pro karosérii, ta je mimořádně rozmanitá. Dokonce neměníte barvu auta jako celek, ale lze si pozměnit jednotlivé části karosérie.
Shift je pro mě dosti rozporuplným titulem. Přesto že nabízí báječný požitek z jízdy, není rozhodně nejdokonalejší simulací. Jde spíše o arkádové závodění, které je sice přístupnější širší veřejnosti, ale i tak by se dala obtížnost výrazně zvýšit a přiblížit více realitě. Příště by možná chtělo rozšířit řady vozů a tratí a bodíky budou přičteny. Celkově je však Shift dobrým závodním titulem a rozhodně dokázal sérii postavit opět na nohy a ukázal, že do budoucna se máme na co těšit.