Arcania – The Complete Tale – Recenze

Přinášíme recenzi nové kolekce hry Arcania – The Complete Tale.

9. 7. 2013   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: Playstation 3

Jistě vás zarazí, proč vlastně vydáváme recenzi na hru, kterou jsme zrecenzovali už téměř před 3 lety. Nicméně důvod je prostý. Velmi nás zajímalo, zda změna vydavatele a příchod na poslední chybějící platformu přinese nějakou tu změnu. Arcania – The Complete Tale je vrcholná edice původní hry Arcania: Gothic 4, obsahující původní hru a její datadisk Fall of Setarrif. Takže jak dopadla reedice na konzoli Playstation 3?

Jak je to vlastně s tím Gothicem?

Malinko si zabrousíme do minulosti. Koncem roku 2010 vyšla hra Arcania: Gothic 4. Fanoušci řvali nadšením do prvního spuštění, tak nějak už to Gothic nebyl. Nicméně na konzolích se dočkali jen ti, co vlastnili Xbox 360. Čas plynul a vydavatel Jowood se topil v dluzích čím dál tím více. Studio dokončilo datadisk Fall of Setarrif a modlilo se, aby vůbec spatřil světlo světa. To se nakonec podařilo a datadisk vyšel v roce 2012 pod vydavatelem Nordic Games. Ti díky svému úsilí nakonec vypotili i PS3 verzi v nové reedici. Bohužel další osud značky je dosti neznámý a nejistý. O práva na Gothic stále bojují i Pyranha Bytes. To je ale jiný příběh.

Příběh hry tak nějak už známe. Mladý, nový neokoukaný hrdina se vydává na ohromné dobrodružství ihned poté co je jeho vesnice napadena a násilně vyvražděna. On coby jediný přeživší z malého ostrova Feshyru se vydává za svou pomstou. Příběh jako z hloupé pohádky, nicméně stačí k tomu, aby vás protáhl těmi zhruba 20 až 22 hodinami čistého herního času. Je fajn že hrdina mluví, což se v některých RPG stále považuje za vysoký nadstandard, ale někdy by možná bylo lepší, kdyby držel jazyk za zuby. O tom ale až později. Začínáte tedy ve vesničce na ostrově Feshyr, kde vlastně projdete prvotním tutoriálem, abyste se naučili základní praktiky toho, jak to vlastně v Arcanii chodí.

Po debilních úkolech, které vás vedou k tomu, abyste získali své „ANO!“ od své milované, kterou si beztak nestihnete vzít, se dostáváte na ostrov Argaan. Ten je proti Feshyru ohromný a jde o ostrov ležící na jih od původního kontinentu Myrtana, kde se odehrávaly předchozí díly série Gothic. Původní hrdina předchozích her je nyní králem, známým jako Rhobar III. Ten je však posedlý démonem a pustoší Jižní ostrovy, tedy Argaan. A našeho nového hrdinu žene jen jedno – pomsta!

Návrat starých známých

Ostatně, pojďme si říci na rovinu, že pokud by ve hře nebyly postavy z předchozích dílů, tak ani tak nějak nezaznamenáte, že se jedná o pokračování Gothicu anebo jen velice vzdáleně. Nechybí hlavní partička těch, kteří vám pomáhali od samého počátku – Milten, Diego, Lester, Gorn či Lee a samozřejmě předchozí hlavní hrdina. Jenže tyto postavy jsou zde jen k tomu, abyste si vzpomněli, že to vlastně jakože Gothic je. Jsou sice našroubováni do hlavních úkolů, tak abyste je potkávali napříč celou hrou, jenže upřímně už to nejsou ti staří mazáci, co to bývali. Tedy staří jsou, a to o poznání více než dříve, ale už zde hrají jen vedlejší housle a všechno musíte oddřít vy. Ono celkově je poněkud směšné jak vše padá na vaše bedra a ostatní obyvatelé a další NPC tak vlastně bojují tak leda svou proříznutou hubou.

Hra nabízí poměrně velké množství úkolů. Ať už hlavních či vedlejších. Pokud jde o ty hlavní, tak nejsou až tak záživné a příběh je poměrně předvídatelný a na mnoha místech tak nějak chudý na zápletky. Ono se toho ve hře děje hodně a zároveň nic. Světu hrozí totální apokalypsa, ale většina chasníků řeší kraviny typu: dones mi kořalku, jinak ti neřeknu, kde najdeš ztracenou ovci nebo najdi mojí ženu, nikdo neví kde je i přesto že se od začátku schovává na místě, kde by se pátralo asi od samého počátku. Škoda ale, že většina úkolů je aportovacího stylu. Tudíž, potřebujeme tohle a tamto, tak ty nám to najdi, přines a pak možná něco dostaneš, nebo tě zase pošleme jinam.

Bohužel Arcania je prostě plná absurdit. Už jen to že váš hrdina je bezejmenný, stejně jako dříve ten původní. Je to naprosto směšné, protože samozřejmě během vašeho putování se zcela nečekaně stanete hrdinou snad každého vesničana, každé vísky a každého města, které potkáte, ale nikdo ve skutečnosti nezná vaše pravé jméno. A když je hrdina na toto téma konečně zpovídán, tak dle jeho mínění to prý není důležité. Nakonec ale zjistíte, že i když jste pouhým ovčákem, který k meči a odhodlání přišel jako slepý, ale však to znáte, tak jste pomalu nejchytřejším člověkem na celém kontinentu. Váš hrdina všechno vyřeší a dokonce i jeho odpovědi ostatním mají aspoň nějakou úroveň. Mnohdy totiž s někým mluvíte a nestačíte se divit, jak pitomé kecy z něj vlastně lezou. Někdy je to až únavné a nutí to k přeskakování jednotlivých vět. Zejména pokud natrefíte na někoho, s nímž je interakce zbytečná ale on má tuny monologu k tomu, aby mohl prostě o něčem žvatlat.

Cestování? Zbytečný luxus dle autorů

V Arcanii narazíte asi na vůbec nejhorší systém cestování jaký ve videoherním průmyslu kdy vznikl, snad jen s drobnou výjimkou v případě Dragons Dogma. Zkrátka ostrov Argaan je rozšpikován na mnoho oblastí, které mají určitou rozlohu a svou specifickou rozmanitost, ale možnost rychlého cestování mezi nimi tu není, což považuji za totální idiocii. Zejména pokud se chystáte sesbírat veškeré unikátní předměty ve hře je tohle naprosto stupidní překážka. V každé oblasti totiž máte k dispozici dva teleportační kruhy. Do těch se však můžete přesouvat jen v případě, že oba objevíte a navíc se přesouváte jen mezi nimi, nikam jinam to nelze. To je vskutku nepochopitelné a šíleně omezující.

Hra má ale neuvěřitelně bohatý herní svět na pokoukáníčko. To mi věřte. Ona celá série Gothic se vyznačovala vždy perfektní mapou a rozvržením mnoha lokací tak precizně, že hráč slintal blahem. Dodnes považuji mapu hry Gothic 2 a Gothic 3 (oblast Myrtany) za jedny z nejlepších vůbec. Arcania má velikou a taktéž pěknou mapu a to zejména z toho důvodu, že se neustále mění a žene vás jiným prostředím. Co chvíli jste někde jinde. Jednou jste na pobřeží, poté ve městě, na polích a lánech v lesích anebo také v džungli či na rozžhaveném vulkánu. Svět je skutečně pestrý, ale bohužel tak nějak prázdný a nevýrazný z pohledu interakce.

Tupí nepřátelé, pitomý hrdina

Poněkud zoufalá je zde interakce s ostatními NPC, což jsem již naznačil výše. Můžete vždy začít několik témat, ale povětšinou jen jedno je důležité a ostatní jsou jen kecy do větru. Každá z postav sice má nějakou svou činnost, aby to vypadalo, že svět skutečně žije, ale brzy si všimnete, že vše je pouze dobrý klam. Ačkoliv vykradete téměř přes tisícovku beden a to i před zraky samotných vlastníků, nikdo vám nic neudělá, maximálně utrousí nějakou tu poznámku a tím to končí. To je dost smutné a až příliš úsměvné.

Horší je to také, co se týče soubojů. Ty jsou samozřejmě mnohem jednodušší, než tomu bývalo v prvních dílech hry Gothic, ale neznamená to, že o tolik lepší. Z nepochopitelného důvodu se kamera vždy při boji oddálí, což jsme vytýkali už PC verzi, na kterou později pomohl fanouškovský mód. Samozřejmě vydavatel se neobtěžoval s tím, aby cokoliv měnil, a tak tato potíž postihla i PS3 verzi. Nicméně boj probíhá tak že se můžete krýt, dělat kotrmelce do stran a samozřejmě útočíte. Už je na vás, zda to bude sečnou zbraní, střelnou zbraní anebo pomocí magie. Nepřátelé nejsou kdovíjak inteligentní a nejvíce problémová je však propustnost textur.

Často se totiž stane, že nepřítel někam spadne (skrze texturu) a vy jej nemůžete pořádně ani zabít. Dalšími potížemi jsou třeba takové, že nepřítel se proti vám rozběhne a zmizí. Chvilku poté se objeví zkrátka odněkud a útočí na vás. Tyto bugy se objevují často a trápí i vás samotné. Mnohdy se hrdina někde zasekne a nemá možnost vylézt či dokonce jeden obří bug, mě dokonce totálně vytočil. Upozorňuji, že je důležité a téměř povinné hru pravidelně ukládat. Ve Stříbrovodsku je hra do kterého jste vpuštěni až po interakci se strážným u brány. Jenže co se nestalo? Když jsem běžel k bráně, tak hra najednou hodila černou obrazovku a po chvilce jsem se objevil uvnitř hradu. Brána zůstala zavřená a se strážným již promluvit nešlo. Jedinou cestou ven potom byl opatrný skok z hradeb. Bohužel následně se již do hradu nedalo dostat žádným způsobem a musel přijít load, který mě stál zhruba 40 minut zbytečného hraní navíc. Hra má tady bugů požehnaně, a tak rada pro hráče – ukládat, ukládat, ukládat.

Neomezené kapsy

Tradičně už u hrdiny nechybí neomezený inventář, takže je pouze na vás kolik toho seberete a kolik mečů posbíráte. Hra samozřejmě nabízí kvanta věcí. Spoustu typů zbraní, mnoho dalších elixírů a lahviček a také nechybí spousta haraburdí. Všechno se dá samozřejmě zužitkovat anebo prodat, za což pak pořídíte lepší výbavu. Sám hrdina má možnost si předměty vytvářet a vylepšovat, jen musíte sehnat patřičné svitky k tomu, aby se to naučil.

Levelovací systém funguje stále stejně. Tedy sbíráte zkušenostní body a získáváte nové levely. V každém novém levelu si pak můžete odemknout tři nové dovednosti nebo lépe řečeno je vylepšit s tím se vám samozřejmě automaticky zvedají statistiky, jako počet zdraví a výdrže. I přesto že třeba ale nejste žádnými super siláky, tak vás hra bez problémů pouští dál, neboť nepřátelé nepředstavují žádnou drsnou výzvu. Občas dokonce jen stojíte a sekáte tak dlouho, dokud prostě protivník nepadne k zemi.

Pokud jde o zpracování, tak to i přesto že je staré téměř tři roky, není až tak zlé. Pokud se na chvilku nebudu věnovat bugům a budu popisovat jen samotné grafické ztvárnění, samotnou mapu a soundtrack, tak na tom Arcania vlastně není až tak zle. Graficky je poměrně pěkná a jednoznačně ze všech Gothiců nejpokročilejší. Soundtrack už malinko vázne, tam chybí epické skladby, které doprovázely třetí díl, ale budiž jí to odpuštěno. Hlavního hrdinu navíc dabuje Troy Baker, který momentálně nadaboval The Last of Us. Bohužel to jsem sám poznal až z titulků, neboť zde mluví poměrně jinak než v případě postavy Joela.

Arcania: Fall of Setarrif

Tak to bychom měli Arcanii úspěšně za sebou. Hra toho nabízí hodně, ale je pouze na vás zda jí vlastně dáte šanci. Ještě se ale před finálním rozsudkem pojďme mrknout na datadisk s názvem Fall of Setarrif. Ten byl zřejmě připravován ihned poté, co hra vyšla a scénář k němu napovídá, že původně byl možná i součástí hry. Samotná Arcania totiž končí otevřeným koncem.

Na PC byl Fall of Setarrif dobře vyřešen tak, že jej šlo spustit bez Arcanie a případné savy si hra vygenerovala sama a přidělila vám určité statistiky. Na PS3 jej lze také spustit samostatně, nicméně poté co dohrajete hru, se vám datadisk sám spustí a vy pokračujete tam, kde jste skončili, jen na jiném místě ale s veškerým vybavením.

Příběh navazuje přímo na konec Arcanie, kdy vybuchla obří sopka, a vy musíte zjistit příčinu. Navíc se mluví o uvolnění prastarého démona, který to zřejmě má celé na svědomí a tak začíná vaše finální putování. O datadisku by bylo zbytečné psát nějak sáhodlouze, jelikož je to samé co Arcania jen v jiném prostředí.

Bohužel se to na něm podepisuje. Většinu mapy totiž zabírají ruiny a trosky města Setarrif a v něm prožijete zhruba 2 až 3 hodiny herní doby, podle toho jak budete rychlí. Zbytek zabírají jiné pasáže na ostrově a podzemní prostory. Nepřátel tu není tolik druhů a ruiny Setarrifu nejsou příliš zajímavé. Asi největší novinkou je zde možnost hrát i za jiné postavy. Dostanete se tak přímo do kůže Gorna či Lestera. Bohužel ale jen na minimální dobu, abyste s nimi prožili krátké odvyprávění jejich děje. Víc vám datadisk nenabídne a v podstatě jen doplňuje příběh, čímž jej ukončuje a také protahuje herní dobu.

Před závěrečným sesumírováním bych měl podotknout, že pokud se snažíte o získání trofejí, které ve hře nechybí a některé z nich jsou značně debilní, tak nezoufejte v případě, že se vám nedaří před koncem hry získat dostatečný počet peněz nebo 30. level. Veškeré trofeje se započítávají společně s datadiskem a dají se případně dodělat tam. Na první dohrání jsem získal 82% trofejí a 29. level jsem měl těsně před dokončením hlavní hry, než mi trofej vydal samotný datadisk. Získat totiž 30. level přímo v Arcanii je téměř nemožné. Všichni nepřátelé se totiž po zabití už nerespawnují.

Tak a jsme na úplném konci. Co tedy říct závěrem? Arcania – The Complete Tale není to co bych od ní očekával. Čekal jsem, že autoři ji vylepší a dodají v podobě, kdy bude dobře hratelná. Pokud jde o příběh je to klasické klišé a moc nepřekvapí, ale jako celek hra není úplně špatná a mě osobně se na konzoli hrála mnohem lépe než na PC. Pokud tedy toužíte po nějakém méně náročném RPG a několika klidných večerech, tak je Arcania dobrou volbou. Jestli ale máte rádi spíše hardcore výzvy, tak šáhněte po něčem jiném, protože tohle vám hra nenabídne. Navíc velkým plusem hry je česká lokalizace pomocí titulků, která u konzolového titulu rozhodně potěší.