Resident Evil 2 – Recenze
Resident Evil 2 konečně dorazil v kompletním remaku. Jak se mu daří strašit i po dvou dekádách?
29. 1. 2019 Martin Pilous
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Capcom nás na to připravoval dlouhé měsíce a dlouho očekávaný a toužebný okamžik nastal. Resident Evil 2, který je mnohými považován za vůbec nejlepší díl v celé sérii vyšel v kompletním remaku a my se mrkli na to, zda mediální kampaň nelhala a opravdu jde o ten nejlepší možný návrat do Raccoon City.
Předně je třeba říct, že je tu ohromný rozdíl oproti remaku, který vyšel před čtyřmi lety. Tehdy šlo o první díl a vývojáři sice připravili nádhernou vizuální stránku oproti originálu, avšak vše zůstalo při starém, a to i procházení dveřmi a rovněž otravná statická kamera. Ta už je dnes velkým přežitkem, a proto se jí Resident Evil 2 nakonec zbavil. Jedná se tedy o novou hru v podstatě od základů.
Kdo se bojí, nesmí do Raccoon City!
Příběh pochopitelně zůstal zachován, jen těžko by si Capcom vysloužil obdiv hráčů, kdyby jim nenaservíroval starou dobrou klasiku. Druhý díl nás bere do Raccoon City ve chvíli, kdy dorazí nováček Leon Scott Kennedy. Má se přidat k místní policejní jednotce, která mu stihne naservírovat doslova kouzelné uvítání. Ve městě zamořeném zombiemi je mu tak jedinou potěchou Claire Redfield.
Tahle mladá studentka pátrá po svém bratrovi, který si střihl jednu z hlavních rolí v prvním díle. Chris Redfield je však v nedohlednu a ulice se hemží chodícími mrtvolami. Obě postavy jsou záhy rozděleny, aby bylo možné za ně rozehrát rozdílné kampaně. Je tedy na vás, jestli začnete za Claire nebo Leona. Obě kampaně je pak možné projít i v takzvaném B scénáři.
Co funguje na jedničku, tak je atmosféra. První kroky na policejní stanici vyvolávají stejně dobrý pocit, jako jsem měl při Leonově prvních krocích po školním campusu v Resident Evil 6. To jsem však tehdy netušil, v jaké peklo se hra zvrhne. Dvojka je však věrná předchůdci, a tak pokud jste ji kdysi hráli, tak budete lokace doslova poznávat, byť v jiném provedení.
Obtížnost značně vyšší
Co může zaskočit hráče, kteří nemají s originálem zkušenosti, tak to je rozhodně obtížnost. Kupodivu se Capcom nerozhodl naskočit na vlnu zlehčování, jak je to nyní v herním průmyslu zvykem, ale naopak ponechal hru poněkud náročnější. Problémem pak může být fakt, že některé pasáže jsou poměrně náročné. Rozhodně se tak i na běžnou obtížnost vyplatí si hlídat počet nábojů a další zásoby. Na nejvyšší obtížnost jsou dokonce omezeny počty uložení.
Poněkud zvláštní jsou hádanky. Ve své době samozřejmě působily kdovíjak chytře, ale v dnešní době už je poněkud směšné, když musíte najít USB, které je schované v policejním odznaku. Ostatně takových hádanek je více, kdy musíte prozkoumat určitý předmět, abyste našli jiný. Pochopitelně bez nich by byla herní náplň poněkud nudná, ale je třeba podotknout, že z hlediska smyslu jsou opravdu zvláštní. Představa, že policejní stanice má podzemní chodby, do nichž se nikdo nedostal, ale přesto byly veškeré klíče k ní celou dobu všem policistům na očích je vážně humorná.
Ne každá z hádanek je tak zajímavou, ale některé hráče trochu potrápí. Ačkoliv jsem kdysi hrál originál, tak si spoustu věcí již nedokážu vybavit, a i policejní stanice mi mnohdy zamotala hlavu ze samého počátku. Je až zarážející, že hra v podstatě využívá jen tří velkých lokací, a přesto to stačí. Věřím, že fanoušci originálu budou schopni hru projít třeba za 3 hodiny. Průměrně to trvá zhruba 7 hodin. Vynásobit se to však dá třemi. Pokud někdo bude hrát oba scénáře v obou verzích.
Zombíkům se pod drn zrovna nechce
Nepřátelé jsou nebezpeční. Největším překvapením pro mě bylo, že i obyčejná zombie je schopna po šesti zásazích do hlavy se dále potácet chodbou či se znovu zvednout. Kromě běžných zombií jsou tu pak například lickeři, což jsou slušní šmejdi a pak i takové specialitky, jako například Mr. X. Ten vás slušně potrápí, neboť je před ním třeba utíkat a dále pak naslouchat, zda se k vám odněkud neblíží.
Pro absolutní sběrače, a i trochu blázny jsou tu připraveny trofeje a achievementy, které dá jen málokdo. Nechybí totiž výzva jako dohrát hru pod určitý čas či ji projít dokonce bez toho, abyste použili jakékoliv uzdravení. Tomu se říká vážně paráda. Už první Resident Evil disponoval opravdu šílenými výzvami.
Grafická stránka je solidní. O tom nemůže být sporu. Přece jen je obrovský rozdíl, vidět Leona či Claire bez všudypřítomných kostiček a v dokonalém provedení. Engine Resident Evil 7 se ukázal jako slušná volba pro výrobu remaku. Přesto, pokud se zaměříte na určité detaily tak to mohlo dopadnout lépe a na enginu je znát, že už bude pro další generaci hardwaru nevyhovující. Osobně jsem pak příliš nepřišel na chuť Leonovu dabingu, ale to je věc osobního názoru. Pravdou ale je, že Leon v sérii vystřídal více dabérů než zbraní. Nová hudba je pak dost nevýrazným prvkem a doporučuji případně stažení původních skladeb. Za ty je však třeba připlatit.
Resident Evil 2 hodně vsází na nostalgii. Přesto ale přiláká i nové hráče, kteří si mohou vychutnat jeden z nejlepších dílů série v novém podání. Pár neduhů hra má, ale nejedná se o nic velkého. Sečteno a podtrženo si remake vede velmi dobře a je to znát i na prodejích. Za nás můžeme určitě doporučit a pro citlivější duše doporučujeme silné nervy, neboť hlavně počáteční pasáže jsou poměrně dost atmosferické.
Resident Evil 2 neobsahuje žádnou variantu české lokalizace