Remember Me – Recenze
Remember Me měl být jeden z hlavních hitů letošního roku, ale opravdu jím je?
24. 6. 2013 Martin Pilous
Recenzovaná verze: Playstation 3
Remember Me má za sebou dlouhou cestu už skrze vývoj neboť ještě před pár lety mělo jít o exkluzivní titul pro konzoli Playstation 3, kdy jej Sony představila jako Adrift. Po nějakých těch škatulatech, ale hru nakonec převzal Capcom a uvedl ji nově jako Remember Me s tím že má jít o kandidáta na adventuru letošního roku, díky revolučním prvkům. Povedlo se?
Tvoje vzpomínky jsou i mé vzpomínky
Vítejte v budoucnosti. Píše se rok 2084 a vy se ocitáte v Neo-Paříži, což je novodobá, futuristická tvář francouzské metropole. Tímto světem však už nehýbou peníze, nýbrž vzpomínky. S těmi se snaží nakládat každý po svém. Bohužel se toho často zneužívá ke kdejakým krádežím, změnám v myšlení atd. Aktuálně je nejmocnější korporací společnost Sensen. Ta nabízela lidem vzpomínky – klidné, nádherné, bez stresu, harmonické. Jenže vše má svou stinnou a světlou stránku. Díky tomu začala Sensen měnit podvědomí jednotlivých lidí.
Vy se ocitáte v roli mladičké a nutno říct že zatraceně sexy slečny Nilin. Nemohl jsem se při hře zbavit dojmu, že studio Dontnod Entertainment jí zkrátka věnovalo velmi mnoho času a její model je zkrátka parádní. Nilin je jakési ztělesnění přesně té dívčiny kterou by si přál snad každý muž. Žádná přehnaná, vpředu řádně napumpovaná barbie, zkrátka běžné děvče vyzařující onu přirozenou krásu. Nicméně je nutno včasně si uvědomit že jde jen o hutnou směs polygonů a přestat nad tím fantazírovat.
Nuda? Inu trochu ano!
Nilin byla a stále ještě je členkou odboje, který bojuje proti páchanému zlu, zlotřilou korporací, která hýbe světem. Nicméně má poměrně složitý problém. Díky jisté pomoci se jí podaří dostat z novodobého žaláře. Bohužel už je po výplachu mozku, takže si nepamatuje téměř nic, jen základních pár informací a vlastně ani sama netuší, že je členkou odboje. Hra trochu připomíná klasické snímky jako Minority Report, Total Recall a Ostrov.
Přiznám se, že po dlouhé době dorazila hra, u které nebylo jednoduché udělit finální hodnocení. Po první půl hodině jsem totiž nabral dojem, že je hra příšerně nudná a nezáživná a dokonce jsem se musel nutit k tomu, abych vůbec hrál dále. Opravdu to tak je, první půl hodina až hodina, kdy téměř nechápete co se děje a navíc systém boje je dost zmatečný, máte chuť to vzdát, ale to by byla nakonec přece jen chyba. Remember Me je v jakési pomyslné kategorii her „dej mi šanci“. Pokud jí totiž nedostane, tak vás hra nevtáhne a vy jí odsoudíte na věčnost.
Souboje v rytmu extra pomalém
Remember Me hrozně trpí a vy budete zpočátku s ní. Předně je to soubojovým systémem. Hry podobného ražení mám v malíku a adventury jsou mým oblíbeným žánrem, tudíž s velkým fištrónem jsem vrazil do prvního souboje s prstem na čtverečku a bušil do něj, co to šlo. Během několika málo sekund ale bylo jasné, že klasické mačkání jednoho tlačítka zde funguje nějak podivně. Nilin sice provádí základní útok, ale ten je vůči nepříteli téměř zbytečný.
Ve hře je systém nastavení jednotlivých bojových kombinací. Vždy navolíte, co má být v daném kombu a co tedy dostane Nilin jako odměnu za splněné kombo. Navíc tedy dostáváte například čas, který vám zkrátí dobu, na čekání k tomu, abyste mohli využít další silný protiútok, anebo dostanete nějaký ten živůtek navíc. Bohužel po zvolení komba se tedy vrhnete do boje a musíte si zapamatovat kombinaci jak jej použít. Ty sice nejsou složité, ale přišlo mi složité je vůbec použít. Musíte naprosto přesně vychytat daný okamžik a zmáčknout příslušné tlačítko. Jenže potíž je v tom, že kombo nelze rychle namačkat a pak jen sledovat jak Nilin v zuřivém boji zlikviduje všechny protivníky. Ono totiž je správné namačkání příšerně, ale naprosto úmorně pomalé, takže většinou je potíž kombo vůbec trefit a navíc vaši nepřátelé na vás nečekají, tudíž do vás buší co to jde.
Zvolený systém boje tedy beru jako naprostou pitomost, i když je pravdou, že jsou na něm skvěle postavené boss-fighty. Ty jsou skutečně poměrně brilantní, a pokud se naučíte s bojovým systémem zacházet (bohužel je to o zvyku), tak zjistíte, že jsou poměrně dobře nadesignované a je třeba se s bossy vypořádat rozličnými způsoby. Kromě klasických úderů má Nilin v záloze i další speciální útoky, které jsou využít jen někdy. To znamená že Nilin jednou za čas může použitím těchto speciálů odhalit skryté soupeře, zasadit jim pořádnou ránu anebo na dálku některého z nepřátel zneškodnit.
Bohužel celková náplň hry se skládá převážně ze soubojů a nějakého toho šplhání a pobíhání po Neo-Paříži, takže až tak nic moc nového pod sluncem. Nilin navíc umí také posouvat některými objekty, dokáže díky vzpomínkám nalézt i některé ukryté cesty. Celkově je hra poměrně velký koridor a nikam vás moc nepustí.
Obchodník s pamětí
Jedinou převratnější věcí, kterou ve hře najdeme je proklamovaná možnost měnit vzpomínky svým obětem. Sem tam se Nilin dostane do situace, kdy bude třeba v dané vzpomínce změnit pár elementů. Probíhá to tak, že se vám přehraje záznam vzpomínky a vy jej musíte upravit. Točíte tedy analogem tak abyste jí navinuly zpět (to je pěkně idiotské, co si budeme povídat). V daný okamžik vás hra upozorní na to, že určitým předmětem můžete pohnout, zapnout jej či něco změnit. Předmětů je v dané sekvenci několik, může to být až desítka v závěru hry i více a vaším úkolem je upravit konkrétní předměty, tak aby v následném sledu událostí vytvořili kýžený výsledek. To je celkem zábavné, zejména když se vám to nepovede tak vzpomínka skončí zcela jinak a vy musíte předělávat, tudíž ji vidíte v několika různých obměnách.
Co se ale nedá upřít, tak to je jednoznačně stylizace, ta je vynikající. Grafická stránka se velmi povedla, což má za následek poměrně pěkné ztvárnění Neo-Paříže. Bohužel některé typy nepřátel působí malinko stroze, což je dost škoda. Ale jinak se vám bude líbit, jakým způsobem je město ztvárněno. Pravda, čekal jsem více volnosti a dokonce jsem si představoval hru původně jako novodobého The Saboteura, ale není tomu tak. Rovněž je škoda, že autoři nezapracovali na nějakých odkazech na město z naší doby. Pokud byste totiž v jednom momentě nezahlédli dominantu Paříže, Eiffelovu věž, tak byste asi ani netušili, kde se hra vlastně odehrává.
Sečteno a podtrženo, Remember Me je hra která neurazí, ale nic převratného od ní nečekejte. Dorazí k vám fajnové dobrodružství o tom, jakým způsobem nás může ovlivnit ten, jež má možnost hrát si s naší myslí, a také se vám naskytne pohled na představu budoucnosti, kterou by někteří z nás ještě měli mít možnost zažít. Pokud tedy překousnete první půl hodinku a protivný bojový systém, tak si hru celkem užijete.