Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad – Recenze

Recenze povedené vojenské akce.

19. 10. 2011   Vytukej - Redakce  

Nikdo z nás si dnes nedokáže představit, jaké útrapy musely zažívat masy vojáků bojujících u Stalingradu, o nějž se střetl německý Wehrmacht s Rudou armádou v jedné z největších bitev novodobých dějin. Ať už se jednalo o neustálý strach, fyzickou vytíženost, nedostatek spánku, či o nepředstavitelnou zimu, která sužovala především německou 6. armádu, nic z toho byste asi nikdy nechtěli zažít. Pokud ale mermomocí toužíte alespoň vzdáleně zjistit, jaké to tam bylo, zkuste Red Orchestru 2. Bude Vás z ní mrazit v zádech.

Vítaná změna

Ano, je to tak. Nová Red Orchestra mezi dnešními FPS vybočuje z řady tak, jak je to jen možné. Zapomeňte na arkády typu Call of Duty nebo Battlefield, které se sice snaží tvářit “realisticky“, ale pokud se dostanete do styku s Heroes of Stralingrad, budou Vám tyto střílečky hrající si na reálné ztvárnění války připadat směšně dětinské. RO je zkrátka úplně jiná liga, která svým syrovým zpracováním sice není pro každého, ale kdo jí přijde na chuť, zcela jistě ho chytne a nepustí.

Hra obsahuje jak singleplayer, tak především multiplayer, který je očividně pro hru stěžejní a kampaň pro jednoho hráče tu působí především hlavně jak tréninková příprava do klání více hráčů. Na začátku Vás čeká asi 10 misí za německou stranu, při které se budete snažit postupovat východní frontou spolu s wehrmachtem – po dokončení kampaně se strany obrátí a vy si ty stejné mise projedete spolu s Rusy, akorát obráceně – co jste jako němci dobývali, to jako rusové bráníte a obráceně. Žádná dějová linie se ve hře nevyskytuje, což ale kupodivu příliš nevadí – místa mezi jednotlivými misemi jsou vyplněny podařenými videi, které vás dokonale obeznámí se situací, postupem a především rozpoložením postupujících vojsk.

Co je třeba vyzdvihnout, je opravdu ojedinělá herní atmosféra, která Vám během hry téměř nedopřeje chvíli klidu. Všichni si jistě pamatujete na českou Operaci Flashpoint či Armu, ve kterých se nevyplatilo bezhlavě postávat na volném prostranství – stačila jedna rána a nastal konec hry. I v Red Orchestře přichází smrt nečekaně a mnohdy i velice rychle. K tomu postačí sebemenší chvilka nepozornosti, jako třeba zbytečně dlouhé zastavení se na otevřeném terénu či dlouhé postávání u okna. Nepřítele si také často nemusíte ani všimnout, protože mapy jsou navrženy tak skvěle, se spoustou členitého prostředí, ve kterém se dokáže skrýt téměř cokoliv. Tohle zkrátka není zběsilá bezmyšlenková jízda, ve které stačí rychle běžet a držet prst na spoušti. Zde je třeba přemýšlet, taktizovat a především si dávat obrovský pozor. Je to zkrátka hra nervů, protože všudypřítomná smrt, která si pro Vás může přijít kdykoliv, ve Vás dokáže dokonale zvednout zoufalé emoce z velice nejisté budoucnosti…Za tohle opravdu klobouk dolů, atmosféra se povedla na výbornou.

Dokonalé hřiště

Hra nabízí hráčům celkově deset skvěle zpracovaných map, které prověří jejich schopnosti – je tu například opravdu dobře zpracovaná vesnička Spartanovka, proslule známá obilná sila na mapě Grain Elevator či úchvatné stalingradské Rudé náměstí. Největší zážitek ale nabízí jistě bitva o známou továrnu Rudý říjen, ze které opravdu běhá mráz po zádech. K tomu jistě přispívá opravdu skvělé ozvučení hry – jak zvuky zbraní, tak i hudební doprovod, který je i u druhé RO dosti povedený.

Mapy v Red Orchestře 2 jsou svojí členitostí a zpracováním opravdu výjimečné – je tady mnoho sutin rozbořených domů, válejících se trámů, rozbitých vozidel, děr po granátech, poničené zemědělské techniky…Nejvíce zaujmou asi členité budovy (například patrový dům na zmiňované mapě Grain Elevator), ve kterých musíte vyčistit opravdu každé zákoutí, a o každou jednotlivou místnost či patro jsou vedeny těžké boje. Především při těchto bitvách o budovy se nejednou ocitnete nepříteli nečekaně tváří v tvář a potom záleží jen na hráčově postřehu a rychlosti, aby se s protivníkem v boji na blízko vypořádal.

Hra si dala za cíl ztvárnit válku co nejrealističtěji a k tomu samozřejmě patří i důraz na zbraně. Ve hře naleznete klasické kusy jako MP-40, PPSh-41, Kar98, granáty, karabiny, pistole P-38, protitankové zbraně jako magnetické miny, protitankové pušky a taky novinku od německých konstruktérů – útočnou pušku StG44. Hra postrádá jakákoliv mířidla, takže pro neznalé to bude ze začátku trochu šok, ale s přiloženou zbraní k líci už budou jako doma. Tvůrci šli dokonce tak daleko, že je při střelbě třeba počítat s balistickou křivkou a tím pádem nastavit mířidla na správnou vzdálenost.

Dalším herním prvkem stojícím za zmínku je intuitivní krycí systém, který nově obsahuje i možnost střílet zpoza krytu “naslepo“ – tu jsem ale osobně ve hře využil pouze jednou. Krytí ale funguje bezchybně, stačí u jakékoliv překážky zmáčknout příslušné tlačítko a poté ji můžete vystrkovat hlavu nad překážku, do stran, či střílet naslepo. Jen párkrát se mi stalo, že se postava nechtěla od překážky odpoutat a nepřehledná kamera mě stála cenný virtuální život.

Další kapitolou jsou samozřejmě tanky (ve hře jsou prozatím dva, ale tvůrci slibují přidání dalších), jejichž interiéry jsou opravdu skvostně zpracovány a veškeré animace postav uvnitř tanku jsou skvělé. Jen škoda, že je tu jen jedna mapa na tankovou bitvu, proto potenciál těchto ocelových monster zůstal nevyužit. Co je ale dobře využito, je možnost velet své jednotce – velení je jednoduché, příkazy jasné a na škodu ani není možnost přivolat si podporu letectva či dělostřelectva.

Multiplayer nabízí hru až pro 64 hráčů, přičemž nejhranějším módem je asi osvědčený Territory, ve kterém úkol spočívá v postupném dobývání nepřátelských stanovišť na mapě. Pak je tu ještě Firefight (téměř jako klasický Team Deadmatch) a Countdown, jež není bohužel zas tak zajímavý. Hra pro více hráčů je tady opravdu jasná volba, kampaň sice od minule doznala slušných změn, ale pořád tu slouží opravdu jako tutoriál, a to především díky nepovedené nepřátelské AI, která často vykouzlí otazník na hráčově tváři.

Nepovedený launch

Hra v době vydání působila hodně nedodělaným dojmem a u leckterých recenzentů tak tímto snižovala laťku hodnocení dolů. Optimalizaci opravdu nebyla věnována velká pozornost, často se i na hodně dobrých sestavách hráči setkávají s nepříjemným trháním. Ovšem nutno říci, že se všemi zapnutými efekty vypadá hra opravdu skvěle. Zpočátku vydání hry navíc vůbec nefungovaly hráčské statistiky, což moc dobrou vizitku vydavatelům rovněž neudělá. Hodně lidí mělo i problémy s padáním hry, což mě osobně nepotkalo. Jen asi jako většino ostatních, časté kolísání FPS. Teď je již ale naštěstí vše v pořádku a vše již funguje, jak má (patch vyšel před několika dny).

Na závěr nemohu jinak, než Heroes of Stalingrad doporučit. Hra se pyšní neuvěřitelnou atmosférou, skvělými multiplayerovými mapami a v neposlední řadě rovněž velice povedenou zvukovou stránkou. Po nainstalování patche již nejsou žádné problémy a hře se tak téměř nedá co vytknout, navíc je u nás v prodeji za velice příznivou cenu. Rozhodně ji zkuste, budete nadšeni.