RECENZE: The Dark Pictures: Little Hope – Atmosférické hororové béčko
The Dark Pictures to zkouší podruhé a jinak.
11. 11. 2020 Martin Pilous
Za poskytnutí recenzní kopie děkujeme společnosti Cenega.
Studio: Supermassive Games
Platformy: PC, Playstation 4, Xbox One
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Datum vydání: 30. října 2020
Studio Supermassive Games si u mě udělalo očko tím, že vytvořilo naprosto dokonalý horor Until Dawn. Ten překonal veškerá očekávaní a nabídl solidní dávku strachu, výbornou atmosféru a naprosto perfektní příběh, který byl větvený na mnoho variant. Podobné kvality se očekávaly od antologie The Dark Pictures. V minulém roce vyšel Man of Medan, který kvality nepotvrdil. Jak to tedy dopadlo letos u Little Hope?
Každý z dílů The Dark Pictures nás vezme do jiného prostředí a do jiné doby. Nabídne tak pokaždé zcela rozdílný zážitek. U Man of Medan se tvůrci rozhodli vše zasadit na starou pohřešovanou loď uprostřed oceánu a příliš se to nepodařilo. Lekačky nebyly příliš povedené a příběh byl velice nezajímavý.
Slibnější je v tomto ohledu Little Hope už na svém začátku. Příběh nás zavede do temného a tajemného městečka Little Hope, které je uprostřed lesů a dnes je již jakýmsi muzeem či dokonce by se dalo říct skanzenem. Docházelo zde k inkvizičním praktikám a místní obyvatelé se tu tak potýkali s honem na čarodějnice. Začátek hry je velmi dobře zpracovaný a nemám k němu výhrady.
Hráč netuší, co může od hry čekat a do jakého prostředí jej nakonec skutečně zavede. Městečko je dostatečně temné, nepříjemné a naprosto neobydlené nebo tomu tak není? Skupinka studentů společně se svým učitelem se vydává do Little Hope poté, co zažila nepříjemnou nehodu autobusu. Jak záhy zjišťují, tak městečko není tak obyčejné, jak by se mohlo zdát.
Není třeba tajit fakt, že Little Hope se inspirovalo téměř u všech béčkových hororů a dokonce i her s podobnou tématikou. Nejvíce se mi vybavil starý dobrý Silent Hill 2, kdy hlavní hrdina putuje titulním městečkem v absolutní mlze. Tady je to podobné, jen s tím rozdílem, že postav je většinou menší skupinka a lekačky jsou zde na denním pořádku.
Poměrně slušně tu fungují postavy, které působí poměrně živě, ale dojde i na situace, kdy jsem se chytal za hlavu. Je to dáno zejména tím, že u tehdejšího Until Dawn bylo celkem běžné, že hrdinové aktivně reagovali na vše, co se dělo kolem nich. Tady jsou reakce některých postav poněkud prkenné, místy až trapné. Zejména v momentech, kdy je situace silně emocionální a čeká se reakce od druhé postavy, ta ale nepřichází nebo je vyloženě trapná.
Little Hope má poměrně zajímavé lokace, solidní děj s poměrně slušnou a pro někoho i nečekanou gradací. Nicméně na vše vám hra odpověď nedá a budete muset trochu domýšlet sami. Hratelnost je podobná předchozím hrám. Bloudíte po jednotlivých lokacích, prozkoumáváte, sbíráte předměty a sem tam na vás něco vyskočí. Tohle je však další zádrhel v případě Little Hope.
Ačkoliv má solidní atmosféru a pěkný hororový kabátek, tak vystrašit moc nedokáže. Zpočátku se vám hra dostane pod kůži, ale pak se dlouho nic neděje a lekačky jsou povětšinou dost očekávatelné. Nejhorší na tom je, že hlavní lekačka je zde použita během hry snad desetkrát, takže snadno zevšední. Zhruba v polovině hry autoři dost poodhalí karty, takže už se strach poněkud začíná vytrácet a ke konci jsem měl dojem, že hraji spíš akční hru než horor.
V pozdější fázi se hra snaží hodně vyostřit některé střety, a tak je třeba rychle reagovat či rychle mačkat tlačítka. Jenže oproti předchozím hrám je to dost snadné a hra včas upozorňuje, že se bude něco dít. Pochopitelně je třeba se trochu snažit a dobře volit i odpovědi a rozhodnutí, která mají dopad na výsledné vyznění. Jenže je tu něco, co autorům nemůžu odpustit.
Ačkoliv jsem se během hraní snažil o to, aby veškeré postavy zůstaly naživu, tak mě hra vypekla v samotném závěru. Nejenže se mi podařilo zvládnout všechny pasáže téměř bezchybně a všichni se dostali do finiše, ale hra si zkrátka nějak usmyslela, že jsem cosi nesplnil předtím, což vyústilo v náhlou smrt některých aktérů a nemohl jsem s tím udělat vůbec nic. Tímto mě příběh opravdu vytočil a trochu odradil od toho, abych se o něco pokoušel znovu. Hru lze zahrát znovu s odlišnými rozhodnutími nebo jde opakovat jednotlivé kapitoly, tak aby se daly vysbírat jednotlivé stopy a vodítka. Osobně mi také vadí, že hra je sem tam přerušována kurátorem, který brzdí samotné tempo hry a jeho nesmyslné žvásty nepřináší žádnou hodnotu.
Hra má poměrně solidní grafickou stránku, co se týká nasvícení a temných koutů městečka Little Hope. S postavami je to už o dost horší. Sice v nich poznáte i herce Willa Poultera (série Labyrint a Letopisy Narnie), co se ale týče jednotlivých předmětů a objektů, tak je vidět, že engine od Until Dawn řádně zestárl a mám obavy, že na další generaci konzolí už velkou díru do světa neudělá. Poměrně solidní je ale ozvučení, které zejména ve sluchátkách plní svou funkci špičkově.
Little Hope je ve výsledku mnohem vydařenější, než bylo Man of Medan, ale stále mám dojem, že se tvůrci drží hodně zkrátka nebo jim došly nápady. Původně se hovořilo o tom, že by The Dark Pictures mělo mít až devět epizod. Samotný kurátor na konci ale naznačuje, že budou alespoň tři, což dává tušit, že to se sérii nebude do budoucna tak horké. Doufejme, že nyní oznámený The Dark Pictures: House of Ashes sérii pozvedne.
Pokud se chcete nechat lehce postrašit na nějakých pět hodin, tak je Little Hope ideální volbou s tím, že pak můžete testovat některá rozhodnutí. Víc ale od hry nečekejte. Pakliže jste ostřílenými vyznavači hororů, tak se vám titul příliš nezavděčí.
The Dark Pictures: Little Hope nenabízí žádnou formu české lokalizace
