RECENZE: Kingdom Hearts: Melody of Memory – Chytlavý duet Disneyho a Square Enixu
Myšák Mickey a kačer Donald proti silám temnot.
1. 3. 2021 Patrik Pajer
Za poskytnutí recenzní kopie děkujeme společnosti Cenega.
Studio: Square Enix, indieszero
Platformy: Playstation 4, Xbox One, Switch
Recenzovaná verze: Playstation 4
Datum vydání: 13. listopadu 2020
Kingdom Hearts si můžete pamatovat jako podivnou japonskou RPG sérii, která od roku 2002 spojuje světy Final Fantasy a animovaných filmů od Disneyho. Nechvalně proslulé, komplikované vyprávění celé série si dává za úkol kondenzovat do lépe pochopitelné formy Kingdom Hearts: Melody of Memory. To k vybraným scénám z minulých devíti dílů přidává překvapivě zábavnou a návykovou hratelnost rytmické hudební.
Melody of Memory rekapituluje pomocí zhudebněných úrovní celou příběhovou linii série. Jednotlivé úrovně odkazují ke světům známým z Disneyho filmů, které jsme jako hráči mohli navštívit v minulých dílech, i ke světům vytvořeným přímo pro tuto herní sérii. Z každé z úrovní si poté hra vypůjčuje určitou melodii, kdy tu má zastoupení jak jednoduchá bojová hudba z minulých dílů, tak nejznámější disneyovské fláky jako Let It Go nebo Circle of Life. Hra ovšem neobsahuje všechny světy tak, jak se objevily v hlavních hrách série. V rámci zachování hbitého herního zážitku tak třeba v Melody of Memory nenajdete žádnou z úrovní inspirovanými filmy o Tarzanovi.
Mezi jednotlivými světy cestujete na raketě postavené Chipem a Dalem. Tu na rozdíl od hlavních dílů série sice nemůžete dle libosti upravovat, vzhledem k absenci klasických vesmírných bitev však nenachází hra k úpravám důvody. Světy navštěvujete podle chronologického pořadí hlavních her, Melody of Memory je sdružuje do oblastí, které odemknete vždy získáním určitého počtu hvězd. Jejich získávání záleží na tom, jak dobře se vám bude dařit v předešlých úrovních.
Základní hratelnost Melody of Memory kopíruje klasický styl rytmických her. Tým hrdinů se pohybuje po lineární dráze a vstříc jim běží noty nebo nepřátelé. Celá hra spočívá na správném načasování stisku tlačítek. Z jednoduchých oddělených stisků se postupem času vymaňuje potřeba zmáčknout dvě či tři tlačítka najednou nebo následně zmáčknuté tlačítko po určitou dobu držet. Během soubojů s bossy přijdou na řadu i páčky a jejich patřičné nasměrování ve správných momentech.
Nutně chaotickou potřebu zmáčknutí několika tlačítek najednou však Melody of Memory vylepšuje jejich zaměnitelností. Na Playstationu vám dá hra vybrat mezi křížkem a oběma postranními tlačítky. Zmáčknuté tlačítka tak můžete jakkoliv zaměňovat, třeba podle toho, z jakých stran na vás běží nepřátelé. Střídavé ťapaní navíc nahrává rytmickému charakteru hry. Hra vám tímto způsobem dává možnost jakési improvizace. Mačkání stejného čudlíku by za krátkou dobu jistě unavilo.
K iluzi, že máte hudební talent, vás hra tlačí i skvělým zpracováním obsažené hudby. Drtivá většina úrovní je postavena s extrémním důrazem na detail a rytmus každé skladby. Pochvalou pro každou podobnou hru je fakt, že pro odehrání alespoň nějakých částí úrovně se někdy nepotřebujete ani dívat na obrazovku. Opakující se části písní díky skvělé implementaci hratelnosti přecházejí rychle do krve.
K překonání složitějších úrovní a náročnějších obtížností ve hře navíc složí speciální předměty. Ty vám mohou vypomoci například navýšením zdraví, které vám ubývá po každém neúspěchu. Minimálně však na střední obtížnost předměty nepřidávají do hry nový rozměr. Hra je totiž dost jednoduchá a nechá vás projít do dalších světů i s velkými chybami. Pokud si tedy chcete opravdu užít pocitu talentovaného hudebníka, doporučuji zkusit kampaň rozehrát rovnou na těžkou obtížnost.
Kromě příběhové kampaně je ve hře i několik dodatečných herních módů. Jednotlivé úrovně můžete po jejich pokoření přehrávat stále dokola a snažit se o co nejvyšší skóre. Rytmicky mačkat tlačítka však můžete i proti ostatním hráčům v režimu Versus, nebo dokonce i s kamarádem u jedné konzole v kooperativním režimu. I přesto, že hru dohrajete za slabých pět hodin, tak dokáže zabavit mnohem déle. Zejména pokud jste perfekcionisté a chcete posbírat všechny achievementy a upomínkové předměty.
Samozřejmě, že Kingdom Hearts: Melody of Memory trpí i některými neduhy. Tím nejvýraznějším je problém vycházející ze základního designu jednotlivých úrovní. Nabíhající nepřátelé se totiž někdy ztrácejí v barevném pozadí úrovní a všimnete si jich až na poslední chvíli. Jistou vinu na tom jistě nese i kroutící se dráhy, po kterých běháte. Hra vám prostě někdy dostatek času na to, abyste na nepřátele skrývající se za zákrutou, nebo za horizontem, zareagovali.
I když se tak vyzdvihnout množství různých nepřátel, jímž můžete dát pro sérii ránu charakteristickým obřím klíčem, právě tahle variace někdy způsobuje na obrazovce chaos. Dobře se pak vzpomíná na jednoduchý design jiných rytmických her, který převážně využívá jednoduchých barev k vyznačení rytmizovaných bodů. Takové Guitar Hero vám však ve svém případě nenabídne stejný pohádkový zážitek jako recenzovaná hra.
Kingdom Hearts: Melody of Memory se ale i přes to dá s čistým svědomím doporučit každému, kdo věří tomu, že při hraní podobných her dokáže potlačit touhu vyhodit herní ovladač z okna. Ke hraní není třeba žádná předchozí znalost komplikovaného příběhu série. Právě naopak, možná vás Melody of Memory naláká ke hraní některého z RPG dílů, jež nedávno navíc zamířila i na osobní počítače. Na těch si koneckonců budete moci vyzkoušet i recenzovanou hru, ta na počítače s Windows dorazí už 31. března.
Kingdom Hearts: Melody of Memory nenabízí žádnou formu české lokalizace
