RECENZE: Assassin’s Creed Valhalla – Ubisoft ani tentokrát nešlápl vedle
Assassin’s Creed Valhalla je gigantické dobrodružství.
12. 11. 2020 Martin Pilous
Studio: Ubisoft
Platformy: PC, Playstation 4, Playstation 5, Xbox One, Xbox Series
Recenzovaná verze: PlayStation 4
Datum vydání: 10. listopadu 2020
Ačkoliv si spousta hráčů nemůže odpustit kritiku na sérii Assassin’s Creed, tak se jí musí jedno nechat. Ať už titul něčím zaostává, tak se mu vždy podaří to něčím kompenzovat. Poslední díl s podtitulem Odyssey měl sice velmi plytký příběh a repetitivní úkoly, ale dokonale to maskoval za brilantní prostředí starověkého Řecka. Nyní přichází Valhalla, kterou připravovali hlavní autoři celé série. Jak tentokrát dopadlo vikingské dobrodružství?
Assassin’s Creed Valhalla nás vezme do 9. století, kdy se podíváme na to, jak se žilo tehdejším vikingům. Život to nebyl jednoduchý o čemž vás přesvědčí už úvod hry. V první řadě se totiž podíváte do zasněženého Norska, kde je prostředí značně nehostinné a drsné. Příběhově se podíváme na klan Havranů, které však už nebaví život v takových podmínkách a nehodlají se sklonit před novým sjednotitelem Haraldem, a tak se vydávají do Anglie, aby zde začali nový život.
Zhruba první tři hodiny tak strávíte v zasněženém Norsku, než s hlavní postavou Eivorem zvládnete pár příběhových úkolů a představí se vám klíčové postavy. Následně se přesouváte do Anglie, která toho nabízí mnohem více, a navíc se pyšní jedním z nejhezčích prostředí, jaké jsme dosud v sérii viděli. A nutno podotknout, že Egypt v Assassin’s Creed Origins byl naprosto parádní.
Hlavní postavu si na začátku můžete zvolit ze dvou variant. Je tu možnost hrát buďto za mužský nebo ženský charakter. I proto bylo zvoleno univerzální jméno Eivor. Popravdě mi tato možnost výběru nijak nevadí. Osobně jsem oproti Odyssey zvolil mužský charakter, neboť mi ženský příliš do tohoto prostředí nezapadá, ale je to otázka preferencí. Co je možná trochu zvláštní, tak je fakt, že pohlaví lze přepnout kdykoliv během hraní, pokud tak budete chtít. Je to však poměrně dobře vysvětleno i v rámci příběhové linky.
Než se ponoříme do vikingského dobrodružství, tak se sluší říct, že příběh ze současnosti ve hře stále pokračuje. Opět se na scénu vrací protagonistka předchozích dvou dílů, kterou je Layla Hassan. Tentokrát se vrací i Shawn a Rebecca, aby jí konečně pomohli odhalit pravdu a uvidíme postupem času, kam nás celé univerzum zavede. V době recenze nebylo v lidských silách hru dohrát do úplného konce, neboť jde o pořádně hutné dobrodružství.
Layla tu dostává trochu jiný prostor a bude třeba za ni řešit určité hádanky. Nebudu více prozrazovat a je na každém, aby si tímto prošel sám. Každopádně díky jejímu napojení se vydáváme do Anglie, která je nyní sužována nájezdem brutálních vikingů. Co vás na samém začátku určitě překvapí, tak to je příběh. Není sice prošpikován kdejakými zvraty a šokujícími odhaleními, ale skvěle funguje a je kompaktní. Postupně vám tak vypráví celý příběh Eivora a zcela jistě a logicky jej posouvá kupředu.
Toto byl problém zejména dílů Origins a Odyssey, které se příběhově utopily v příšerném množství postranních úkolů a aktivit. Samotný děj byl také dříve pouze o hloupé pomstě a některým hráčům to pochopitelně nemohlo stačit. Eivorův příběh je mnohem lepší. Dává prostor k tomu, aby se v něm objevilo odhodlání, láska, mocenské boje, ale také láska a další elementy. To vše směřuje k tomu, aby se vikingům podařilo obsadit veškeré anglické kraje. Hra také disponuje klíčovými rozhodnutími, které vás budou provázet napříč dějem.
Vedlejší aktivity ve hře také jsou, ale jde spíše o jakési minipříběhy a moc vás nezdrží. Je pouze na vás, zda se jim chcete věnovat či nikoliv. Nehrozí ale situace z předešlých dílů, kdy byl na mapě asi tak bambilion otazníků a všechno bylo potřeba postupně obejít. Zde stačí, abyste se rozhlédli z věže a v příslušném území vidíte vše, co je zde dostupné.
Sem tam je potřeba vyřešit nějakou tu hádanku nebo se zabavíte u některé z miniher. Mezi nimi můžu vypíchnout soutěž v pití nebo poměrně povedené souboje, kdy musíte svého soupeře porazit v ústním souboji. Soutěž v pití probíhá tak, že je třeba Eivora vyrovnávat poté, co do sebe nalije mnoho piva a do rytmu klikat na tlačítko, aby docházelo k rychlému pití. Je potřeba vypít tři rohy dříve, než soupeř. Druhá minihra pak spočívá v tom, že je nutné porazit a částečně i urazit svého soupeře v mluvení. Takzvaně najít vhodná slova proti těm jeho, abyste ho co nejlépe zasáhli. Je to vcelku úsměvné a je potřeba zvolit vhodnou frázi, která má také správný rytmus.
Co se opravdu Ubisoftu podařilo, tak to je zaměření na samotného hrdinu. Zatímco v Origins a Odyssey to byla neustálá honba za lepším vybavením, tak zde vybavení hraje spíše kosmetickou roli. Veškeré dovednostní body se totiž dávají do vylepšení Eivora. To je jen ku prospěchu věci, neboť přepínání vybavení bylo dost otravné a dělo se tak neustále. Strom dovedností je zde doslova ohromný a zkušenostní body získáváte za dokončené úkoly a zabité nepřátele.
Díky tomu se hra částečně zbavila toho, že je nutné někam pořád chodit a shánět lepší vybavení. Bohatě stačí jednou za čas prohlédnout inventář a změnit pár prvků či si náčiní nechat vylepšit u kováře. Stále je tu systém, který určuje hrubou sílu nepřátel v daném území, ale povětšinou máte level takový, aby bylo možné vstoupit alespoň na tři další kraje a poradit si zde s nepřáteli.
Soubojový systém zde plní jakýsi standard a známe jej už z předchozích dílů. Novinkou je to, že Eivor používá dvě zbraně a je to doslova válečník, takže se nemusíte bát boje s více nepřáteli najednou. Ostatně bitvy musím rozhodně pochválit, ty se povedly na výbornou a rozhodně nejsou o tom, že by se mezi sebou mlátilo 5 anglosasů s třemi vikingy. Zde jsou počty většinou dost vyrovnané a není problém, aby na jedné obrazovce bylo například 50 válečníků a někdy snad i více.
K soubojům se dá navázat solidně vytvořenými raidy, které můžete podnikat se svým klanem. Stačí se nalodit do drakkaru a u předem vyznačeného místa povolat bratry ve zbrani. Bojovníci klanu nasměrují loď ke břehu a pak jako jeden muž vyskočí z lodi a vydají se drancovat vesnici, opatství, tábor či pevnost. Valhalla tímhle doslova nabírá nový dech oproti předchůdcům. Je to povedené, funguje to a velmi efektní. Díky tomu získáváte různé zdroje, abyste pak mohli vylepšovat svou anglickou vesnici. To je ostatně jeden z primárních cílů Eivora na ostrovech.
Co je trochu tristní, tak to je inteligence vašich nepřátel. Ta bych řekl, že je dokonce o něco horší, než tomu bylo u Odyssey. Nejednou se mi stalo, že jsem potichu zlikvidoval nepřítele, aby si toho jeho kolega o dva metry dál vůbec nevšiml. Působí to poněkud zvláštním dojmem a v takového hře bych to asi úplně nečekal.
Co ale Valhalla plní dokonale, tak to je její vize. Je to zkrátka středověká hra plná násilí, občasné brutality, nadávek, urážek, drsných soubojů a všeho co s tím souvisí. Už v Norsku si začnete všímat, že vikingské vesnice jsou doslova živoucí a máte dojem, že veškerá atmosféra je přesně taková, jaká asi kdysi skutečně byla. Vikingové jsou hluční, výřeční a rádi oslavují všemi možnými způsoby. Tady bych mohl Ubisoftu napálit bez potíží plné body.
V kombinaci s touto dokonalostí je tu pak ohromná mapa, která se snaží věrně převést tehdejší život do virtuálního světa a jde jí to skvěle. Anglická krajina je nádherná a je vidět, že většina fantasy světů se inspirovala právě touto zemí. Je to doslova nádhera a najdete tu také různé památky nebo klíčová místa ve vývoji Anglie. Nechybí například Buckingham nebo opatství v Canterbury.
Herní světy jsou něco, co Ubisoft uměl vždy naprosto dokonale a ve Valhalle je to doslova úchvatné. Vše je živé, neskutečně detailní a krásné. Nasvícení, stíny, detailní vykreslení textur to vše utváří dokonalý obraz. Popravdě jsem byl překvapený i samotnou grafickou stránkou. Ačkoliv hraji na nyní již starém PlayStation 4 tak hra vypadá doslova nádherně a šokuje mě, že to stroj ještě vůbec zvládá v některých scénách, kterými jsou například monumentální bitvy.
Občas vás hra vezme na výpravu do severské mytologie. Eivor se tu v jakémsi rauši dostane do příběhů legend a mýtů, kdy většinou ztvární roli Ódina. Funguje to perfektně a pro fanoušky severské mytologie nebo posledního God of War to budou plusové body navíc, neboť zde prožijete klíčové okamžiky, které se týkají severského božstva a nadpřirozených nestvůr. Rozhodně se tak nestane, že by vás někde poblíž Jorviku napadl schovaný Jörmungandr.
Kromě superlativů musím bohužel přidat i pár negativ. Jedná se hlavně o technický stav. Valhalla funguje ve svém základu dobře, ale hratelnost občas narušují nesmyslné bugy. Sem tam se vytratí hudba občas zachrastí zvuk. Na PlayStation 4 si lze občas všimnout, že objekty doskočí na poslední chvíli nebo se stane to, že se hra zastaví a je třeba zhruba dvě sekundy čekat, což se projevuje zejména při rychlém trysku na koni. Největší problém jsem zaznamenal v případě, kdy se hra načetla a nenabídla mi hlavní úkoly, což se mi stalo dvakrát. Jednou se dokonce poškodil samotný save, naštěstí hra jich vytváří poměrně dost a jsem zvyklý hru průběžně ukládat manuálně.
Kdyby nebylo těchto zákysů, tak bych se nebál jí s Valhallou opravdu vysoko. Hra je to neuvěřitelně velká, komplexní a hlavně výborná. Už dlouhé týdny jsem se u žádné hry tak nebavil. Valhalla ukazuje, že série stále má co nabídnout, když se přitlačí správným směrem. Hra je opravdu skvělá a až na drobné mušky ji mohu doporučit naprosto všem.
Assassin’s Creed Valhalla nenabízí žádnou formu české lokalizace