Puppeteer – Recenze

Puppeteer je zajímavou divadelní plošinovkou od Sony. Jak se jí dařilo v naší recenzi?

10. 9. 2013   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: Playstation 3 (hra je exkluzivním titulem této konzole)

Ach ty plošinovky. Je jich po čertech málo, ale o to kvalitnější je to zážitek. Obrovský comeback zažil například Rayman, jehož recenzi si budete moci přečíst již brzy. Nicméně Sony má své želízko na poli těchto her, a tím je Puppeteer. Rovnou mohu říct, že jsem se na hru opravdu těšil. Sice mi nebylo od počátku jasné, jak tato adventura bude pojata, ale prvotní trailery zaujaly a skutečně je to hra hodná obdivu. Pojďme se na ní mrknout detailně.

Originální, vtipné, skvělé

Škoda že této hře neudělala Sony větší mediální kampaň, neboť jde o velice zajímavý kousek, a to z jednoho prostého důvodu. Styl podání a vyprávění příběhu je zde skutečně jedinečný. Puppeteer je totiž celý jako jedno veliké divadelní představení. Příběh je jedno velké fantasy. Malý loutkový chlapec jménem Kutaro přijde o svou hlavu, kterou mu uzme vrchní zloduch tamních končin, Moon Bear. Tím začíná dlouhá a náročná pouť námi ovládané loutky. Kutaro se musí pokusit o to, aby svou hlavu dostal zpět a porazil přitom tyrana Moon Beara. Ve hře potkáte všemožná stvoření a zvířata. Nechybí čarodějnice, medvěd, tygr, had nebo třeba velryba a piráti. Je toho skutečně přehršel a budete doslova nadšení.

A jak se vlastně hra hraje. Ono podle trailerů si to šlo jen těžko představit. Nejlépe je zde porovnávat hru s LittleBigPlanet, ke které má stylově nejblíže. Nicméně srovnání by snesla i malinko s Raymanem. Oproti těmto dvěma jiným značkám vám však Puppeteer nenabízí rozsáhlé mise. Většinou jste vhozeni na obrazovku, kde musíte něco splnit a jen mimořádně běžíte delší trasu zleva doprava. Vše je rozděleno na jednotlivé scény, které po dokončení se neustále mění. Vypadá to skutečně, jako když divadlo zrychleně mění kulisy. Někdy se i zatáhne opona a načítá se nová scéna.

Když se zatáhne opona

Kutaro je v počátku jen panáček, který umí tak akorát hopsat a sbírat nalezené hlavy. Ty zde jsou něco jako vaše životy. Po každém zásahu totiž ztratíte hlavu a musíte ji buďto rychle sebrat anebo je vám z inventáře vyhozena další. Celkově máte u sebe tři a můžete mezi nimi libovolně přepínat. Každá z hlav je unikátní, vypadá zcela odlišně od ostatních a také má svou speciální animaci. Díky té se občas dostanete k ukrytým věcem či pokladům. Pokud ztratíte všechny tři hlavy, jste do pár vteřin mrtví. Navíc sbíráte jakési orby, které po dosažení stovky vám zaručují život, jenž vás vrátí zpět do hry v případě totální ztráty. Přiznám se, že nevím, co se stane v případě, že nemáte ani tento velký život. Povětšinu hry jsem jich měl kolem 25, takže nebyl žádný problém.

Měl bych asi zdůraznit, čím je zajímavý samotný Kutaro, když jsem zmínil pouze to, že dokáže skákat. On se samozřejmě postupně učí. Jak procházíte hrou, získáváte nové zkušenosti a schopnosti. Vaší hlavní zbraní jsou ve hře nůžky zvané Calibrus. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Díky nim můžete stříhat látku, prostříhat si cestu, cestovat s nimi po dlouhých lanech atd. Velice originálními se pak stávají souboje s nepřáteli, kdy například musíte ustřihnout část jeho oděvu, čímž jej rozptýlíte a pak mu například ušmiknete ruku či chapadlo. Je to skvělé. Naprosto originální a osvěžující prvek, který vítám. Kutaro se pak učí být s nůžkami rychlejší, dávat jim boost, a tak dále.

Nůžkami proti tyranii

Puppeteer je rozdělen celkově do sedmi různých aktů. Každý z nich nabízí zcela odlišné úrovně a bosse. Každý akt má pak tři části. Navíc v každé části jsou schované i bonusové levely. Velké plus mají ode mě autoři za to, že pokud level otevřete, ale během mise jej nezvládnete, tak nemusíte level opakovat, ale bonusová úroveň je přístupná z hlavního menu a můžete ji opakovat, kolikrát jen budete chtít. Herní doba se pohybuje kolem 8-10 hodin, což je solidní porce. Očekával jsem původně že Puppeteer bude spíše menší hrou na PSN, jak tomu bylo například u Journey.

Po každém z levelů přichází na řadu nějaký ten boss. Ti jsou zde velice nápadití, neboť už jen fakt že jich je ve hře skutečně hodně, dává tušit, že autoři s přípravou titulu strávili nějaký ten čas. Každý z bossů se dá porazit jen určitým specifickým způsobem. Po čas souboje přijdou na řadu také quick-time eventy, jako v God of War, kdy se z Kutara stává geroj a svými komby posílá nepřátele do věčných lovišť.

Kutaro je další Sackboy

Ovládání hry je velmi osobité. Levým analogem ovládáte Kutara, který tedy běhá do stran, skáče a stříhá, nicméně druhým analogem ovládáte vaši společnici, Ying Yang. Ta vám pomáhá sbírat skryté předměty z lehce se kymácejících předmětů, které jejich přítomnost indikují. Pokud však máte možnost, můžete zapojit do této práce i svého kamaráda či přítomného kolegu. Bohužel hra za pomocníka není příliš zajímavá, takže vás to zabaví jen na pár minut. Nutno zmínit, že hra se dá hrát i na PS Move, ale na Dualshocku jsem byl s hrou spokojenější.

Zpracování této hry je zcela bezpodmínečně na jedničku. Grafika je výborná. Animace postav jsou brilantní a přesně zapadají do celkového stylu samotného divadelního představení. Pravda, většina kulis je zde opravdu statických, ale to vůbec není důvod autorům za to spílat. Navíc hra obsahuje velmi kvalitní dabing (Kutaro je nemluva) a skvěle ho doprovází i reakce pomyslného publika, které představení sleduje a reaguje na něj. Občas tedy uslyšíte nadšený řev, bouřlivý potlesk či překvapené vyjeknutí.

Puppeteer je výborná hra. Svou funkci plní dokonale. Jde o vynikající plošinovku, na níž jsem snad žádné chyby nenašel. Je to vtipná, originální a svěží hra, kterých je v moderním herním a hlavně mainstreamovém trhu čím dál tím méně. Opět je důkazem toho, že Sony se nebojí experimentovat. Společně s LBP a Raymanem jde o nejlepší plošinovku, jaká se na PS3 objevila.