Zavřít reklamu

RECENZE: Mafia: Definitivní edice

Legendární česká klasika se dočkala kompletního remaku. Jak to dopadlo?

2. 10. 2020    

Za poskytnutí recenzní kopie děkujeme společnosti Cenega.

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Zřejmě jen málokterý z českých hráčů poslední týdny čekal na něco jiného, než je právě Mafia: Definitive Edition. Stalo se něco, co bych před pár lety bral jako pouhý vtip. Remake první české Mafie bylo spíše tajné přání, než že by to snad někdo mohl brát vážně. Hangar 13 však překvapil a připravil kompletní předělávku první hry. Jak se jim kompletní remake podařil?

Nutno zmínit na samém počátku, že obrovský podíl na vydání prvního dílu má samozřejmě brněnská pobočka 2K, která navzdory některým názorům stále existuje a nadále bude součástí většího celku. Asi tu nebudu nějak do detailu rozebírat fakt, že na remaku se žádným způsobem nepodílel Dan Vávra, který je považován za duchovního otce původního díla.

Mafia patří mezi mé oblíbené hry a zejména její první díl. Popravdě jsem si ani nedokázal představit, jak by mohl remake vypadat, když byl v průběhu roku nečekaně oznámen. Bylo to jako píchnout do vosího hnízda. Autoři totiž nevěděli, zda se vůbec podaří naplnit představy hráčů. Pojďme se tedy podívat na to, zda mělo smysl se remaku vůbec věnovat či nikoliv.

V první řadě je třeba říct, že hra staví na základu z Mafia 3. Nicméně je to pouze z hlediska hratelnosti, jinak se hra snaží být co nejvěrnější svému originálu, byť na nějaké ty změny nakonec samozřejmě došlo. Ve stručnosti tedy shrnu příběh, který u nás zná téměř každý hráč.

Tommy Angelo je taxikářem ve městě Lost Heaven. To je ovládáno mafianskými rodinami Salieri a Morello. Tom se shodou okolností připlete do přestřelky, kdy pak dva hoši od Salieriho využijí jeho služeb. Hlavní hrdina je náležitě odměněn a poté, co jej najdou Morellovi lidi, tak se přidává do rodiny Salieri. Tím začíná velkolepý příběh, který většina má odehraný několikrát a srovnání se tak nabízí téměř na každém kroku.

Příběh byl zřejmě nejdůležitější esencí u původní hry. Díky tomu měli tvůrci před sebou náročný úkol. Co nejlépe příběh podat tak, aby se nic zásadního nezměnilo a doplnit ho tak, aby v dnešní době byl trochu přirozenější v některých drobnostech. To se vcelku podařilo, ale i tak se najdou místa, o kterých se dá poněkud polemizovat.

Bylo nám slíbeno, že se dočkáme zcela nových pasáží, které v původní hře nejsou, a lépe tak doplní příběh. Jenže to je splněno jen částečně. Spíše se dá říct, že autoři remaku přidali některé scény do předělových pasáží a občas se dočkáme nějakého toho rozhovoru navíc, který o dané postavě odhalí o něco více, než se hráč dozvěděl v původním titulu. V tomto ohledu mohu říct, že některé postavy tu tak působí malinko uvěřitelněji a trochu více chápeme jejich pohnutky. Velkým překvapením pro mě byl vztah Sáry a Toma. Ale spíše v negativním smyslu, protože Sára je zde vyobrazena jako žena, která nikoho nepotřebuje a neustále rýpání do Toma bylo poněkud umělé.

To jsou však jen drobné výtky, které někomu jinému mohou přijít naprosto v pořádku. Samotný příběh obstojí stále velmi dobře. Na jednu stranu si hráč uvědomí, že je možná škoda, když nebyly přidány zcela nové mise, ale je otázkou, co by to s celou hrou nakonec udělalo. Základní premisa hry zůstala zachována. Jste tedy členem mafiánské rodiny a plníte úkoly pro vašeho šéfa. Hra svou atmosférou nyní více připomíná Kmotra a je poněkud drsnější, než byl originál.

Samotné město je v základu pořád stejné, ale bylo trochu přetvořeno, aby autoři dosáhli svého záměru u některých honiček s policií a podobně. Popravdě s tím nemám problém a ani jsem neočekával, že by se dodrželo 1:1. Naopak je poněkud zvláštní vidět ty mnohokrát hrané lokace v úplně novém kabátu.

Kapitol je celkem 20 a ti, kteří znají originál si jistě všimnou, že některé jsou trochu upravené. Asi největší změny se dočkala kapitola Jen tak pro radost. Tam je kompletně změněn průběh samotné mise a dokonce i příběhově je malinko poupravena oproti originálu, takže vyznívá lehce odlišně. Není se však čeho obávat.

Akční pasáže jsou v remaku poněkud diskutabilní. Přestřelky nejsou vyloženě špatné, ale chybí jim větší dynamika. Nepřátelé jsou povětšinou velmi statičtí a stačí tak vychytat správný moment, kdy se do nich vlastně pustit. Nejhůře jsou na tom ale pěstní souboje. To je doslova bída. Na nich je totiž vyloženě vidět, že tvůrci nevěděli, jak s nimi naložit. Stačí tedy provést rychlý úhyb a pak stále dokola mačkat jedno tlačítko, dokud nepřítel neleží na zemi.

Nejhorší ze všeho jsou ale stealth pasáže. Zde je vidět, že se s nimi autoři neuměli pořádně popasovat a podle toho to taky tak vypadá. Zejména na nejtěžší úroveň už vám nepřátelé věnují trochu více pozornosti a tyto pasáže se stávají doslova frustrujícími. Velmi často uvidíte obrazovku s opakováním mise, neboť se zde nedokázal najít správný poměr mezi tím, jak daleko vás má nepřítel vidět a kolik dalších u toho bude okolo.

Za sebe osobně musím velmi pochválit závod. Ačkoliv je to mnohými nenáviděná mise a zřejmě také největší zabiják z hlediska získání platinové trofeje, tak je třeba říct, že je to solidní výzva, která pouze vyžaduje trochu cviku a trpělivosti. Za to určitě palec nahoru, protože na Klasickou obtížnost bylo velmi uspokojující, když se cca na patnáctý pokus podařilo projet cílovou čárou jako první.

Hra nabízí kromě standardní kampaně také možnost si zahrát Jízdu. V ní se můžete jen tak toulat městem a sem tam narazíte i na nějaký úkol, který svou náplní spadá spíše do Extrémní jízdy. Poněkud nepochopitelně ze hry zmizela možnost plnit postranní mise pro Lucase Bertoneho během kampaně, což beru jako větší mínus, který ve mně hra vyvolala.

Grafická stránka hry je velmi solidní. Sám jsem byl překvapen prvotními materiály, které byly ze hry vydány. Město je doslova parádní. Modely postav velmi precizní, jen s tím, že ne každému může sednout, jak současné postavy vypadají. Nicméně míra detailů ve městě je až neuvěřitelná a krásné jsou například odlesky v kalužích. Jen škoda, že hru poněkud sráží drobné problémy.

Výjimečně se mi stalo, že jsem propadl mapou, což ani nepočítám jako zásadní chybu, ale tvůrcům nějak špatně funguje nasvícení a stíny za autem se také občas míhají prazvláštním způsobem. Framerate poměrně slušně drží, ale dochází na chybu, kdy se vše zpomalí v moment, kdy Tommy přechází ze standardního módu střelby do optického hledáčku. Velice často pak doskakují objekty až na poslední chvíli. To poněkud zamrzí. Hudba ve hře není špatná, ale místa až příliš heroická. Bohužel z rádia se neozývá velká část populárních a ikonických skladeb.

Velkým lákadlem u tohoto titulu je bezesporu i kompletní český dabing, který se podařilo zajistit. Do hlavních rolí se tak vrací například Marek Vašut nebo Petr Rychlý. Nejprve jsem si říkal, že je rozhodně dobře, že tvůrci nechtějí nahrazovat dabéry někým jiným, ale otázkou je zda by to nakonec nebylo trochu lepší. Marek Vašut i Petr Rychlý jsou vcelku ostřílenými dabéry a herci, ale jejich projev v rámci remaku je občas takový nemastný a neslaný. Navíc je tu poměrně dost viditelný nesoulad herního Toma s hlasem Marka Vašuta. Zkrátka a dobře k sobě příliš nesedí. Český dabing už mě tedy neposadil na zadek tak, jako tomu bylo před lety, ale beru jej s povděkem.

Mafia: Definitive Edition je poctivý kus práce, který je třeba ocenit. Ačkoliv jí do originálu mnohé chybí, tak jde o velmi podařený titul, který navíc drží cenovku poměrně nízko. Popravdě buďme rádi, že jsme se remaku tohoto kultu vůbec dočkali a i když není stoprocentní, tak je stále velmi zdařilý a hravě zadupává například Mafii 3 do země.

Mafia: Definitive Edition nabízí kompletní českou lokalizaci i s dabingem

Klady

- příběh hry
- grafické ztvárnění
- celkový dabing
- výborný závod

Zápory

- některé hlasy dabérů
- chybějící hudba
- trapný stealth

Hodnocení: 78%