Jak and Daxter: The Lost Frontier – Recenze

Od vydání hry Jak 3 uplynulo bezmála 5 let. Ano je to tak! Zatlačme slzu a pojďme alespoň trochu pookřát, jelikož známá dvojka se vrací, i když poněkud jinak než bychom čekali. Jak a Daxter rozjíždí své další dobrodružství, nikoliv ale pro ně na dosud neznámé konzoli Playstation 3, ale Playstationu 2 a Playstationu Portable. Přesto se však vrací plní elánu a nové energie, která je dokonce silnější než Dark Eco. Jak a Daxter se vrací v titulu The Lost Frontier a jak si vedou, se podíváme níže.

Jsou zpět!

Měl jsem možnost zahrát si verzi pro PSP a rozhodně jsem nelitoval. Už jen fakt, že jsem si mohl hru vzít kdekoliv s sebou, byl osvěžující a v jakově… „Promiň Daxtere!“ Tak tedy v jakove a daxterově světě jsem strávil poměrně dlouhou dobu, čímž naznačuji, že hra je skutečně dost dlouhá a rozhodně se nudit nebudete, protože většina misí se snaží býti co nejméně stereotypní. Tak tedy zpátky k jádru věci. Nevíme přesně, v jaké časové rovině se hra odehrává, ale zřejmě nějakou dobu po posledním dobrodružství (Jak 3, Jaka X nepočítám, jelikož šlo pouze o závodní titul). Tajemná látka Dark Eco dochází a to není dobré, což si uvědomují i naši hrdinové a rozhodnou se s tím něco udělat. Na této cestě jim pomůže stará známá Keira a poté dlouhá řádka postav, které jsou v sérii zcela nové, a tak si je budete pouze těžko pamatovat. Inu nevadí, stejně se změna očekávala.

Hratelnost je, hm jak to říci, no prostě stejná jako vždy. Zpočátku jste mírně překvapeni, že se nenabízí žádná inovace. Jak opět jako tradičně s Daxterem na rameni skáče, umí se rychle otáčet kolem své osy – jako tazmánský čertík, rozdávat pěsti a tvrdý dopad do země hlavou dopředu, to vše zde zůstalo zachováno. Ne vždy se ale dokážete ze všeho dostat pouze pomocí vlastních rukou nebo vlastní hlavy. Opět se dostanete ke slušnému arzenálu, který se postupem času rozšiřuje a to zejména po splnění nějaké zásadní mise. Velkou vadou hry jsou ale některé poměrně obtížné pasáže. Poté co se vám podaří překonat spoustu nástrah, prostřílet se přes stovky nepřátel – pardon, tohle bylo poněkud hyperbolické, takže přes desítky nepřátel a ve finále zjistíte, že proti vám stojí boss, který to myslí smrtelně vážně. Dokud neukážete, mnohdy o několik metrů vyššímu a několik metrů širšímu bossovi, kdo je tady pánem, nedostanete se dál, a tak se v některých levelech budete mnohdy trápit. V některých částech hry se také poprvé ukáže neuvěřitelná síla Daxtera, který se po střetnutí s Dark Eco stává krvelačnou nestvůrou. Co mu přijde do cesty, se sotva stačí vzpamatovat a pokřižovat a už letí vzduchem. Daxterova mutace je neuvěřitelná a poté je tento chlupáč nadmíru aktivní a téměř neporazitelný.

Idilická skákačka

Jako tradičně je většina levelů postavena tak, abyste si hodně zaskákali. A že skoků zde je opravdu hodně a navíc s vyjímečnými silami jsou o to zajímavější. Ano i Jak, pokud je dostatečně naplněn látkou Dark Eco, dostává možnost využít svých nadlidských sil. No nadlidských zřejmě není to správné slovo, ale kdo vlastně zná jeho původ? Pokud tedy získáte hodně této látky, můžete využít tyto schopnosti: vystřelení rudé světelné koule, která po rozstřelení exploduje a vyvolá poměrně velký výbuch. Dále je zde možnost zastavit časovou rovinu, díky čemuž se vám v některých misích podaří dostat přes proklatě rychle se otáčející a zvedající výtahy. Jak se projeví také jako skvělý konstruktér, když použije „zelenou sílu“ dokáže vyvolat jakési bloky, přes které je možné přeskákat na druhou stranu rozlehlé propasti. V poslední řadě se vám občas díky vzácně se vyskytujícím gejzírům, zářících žlutě, podaří vylétnout pomocí skoků poměrně vysoko. Navíc hlavní hrdina je obdařen schopností povyskočit a to i ve chvíli, kdy je už nohama mimo pevnou zem. Jediné co mě osobně ve výčtu těchto parádních schopností chybí je absence Dark Jaka a Light Jaka. Na ty dodnes s úctou a rád vzpomínám.

Dalším hlavním bodem v hratelnosti je možnost létat stíhačkou v právě navštívené oblasti. Díky tomu jsou sice přechody nahrazeny těmito přelety, jinak bychom se nepochybně dočkali nepříjemných loadů. Pojďme si to ale říci narovinu a bez okolků. Osobně mi létání vadilo, už když se objevilo poprvé v konkurenční sérii Ratchet and Clank a zde to dopadlo velice podobně. Až na dobré souboje s bossy, kdy se snažíte malou, vám svěřenou stíhačkou, zničit nepřátelský bitevní křižník. Pravda, někdy jsou tyto boje velice tuhé, ale vždy se dá najít nějaká ta bolístka v soupeřově defenzívě. Tou nejparádnější součástí vzdušných soubojů jsou ale akční pasáže s Daxterem. Ten je vystřelen společně s raketou a jeho úkolem je navést ji úspěšně do cíle, nebo je vystřelen na nepřátelskou loď a během letu je nutné mačkat příslušná tlačítka, jinak bomba exploduje ještě dříve a s chlupáčem bude ámen.

Tak malé a tak krásné

Co mě osobně potěšilo, je kvalita zpracování na přenosné konzoli. Jedním slovem paráda. Když vezmu v potaz, že přístroj neoplývá nijak výkonnými prvky, je naprosto skvělé, jaký obraz dokáže podávat. Také jsou zde vidět grafické prvky z původní série, která na Playstationu 2 předváděla ve své době grafické orgie. Ach, jako bych se vrátil do doby o pět let zpátky a upřímně řečeno, rád bych tam i zůstal, ale doba pokročila a musím se držet toho, co nám nyní nabízí. Jak a Daxter je rozhodně jeden z nejlépe vypadajích titulů na přenosné konzoli od Sony. K tomu si přičtěte parádní zvukovou kulisu, tím jsou myšleny jak efekty, tak soundtrack a vynikající dabing, který o to více umocňuje kouzelnou atmosféru, která z nového titulu přímo sálá. Přesto, že jsou ve hře všemožné potvory a zbraně, hra se více přiblížila prvnímu dílu, který nesl název Precursors Legacy a znají ho dnes spíše pamětníci.

A nyní je třeba učinit tomuto rozpustilému řádění konec. „DAXTERE do pozoru!“ No sláva. Tak tedy, abych pravdu řekl, nestává se často, že by k nám přiletěl už bůhvíkolikátý díl z jedné a té samé série a přesto přinesl velice kvalitní a neuvěřitelný počin. Sice nebyl překonán šarm druhého Jaka s podtitulem Renegade, ale to vůbec nevadí a budu rád, když se s touto komickou dvojkou setkáme znovu a ještě lépe řečeno, poprvé na konzoli Playstation 3. Pro mě je Lost Frontier jednou z nejlepších PSP her a možná i tou nejlepší. Dáte mi za pravdu či ne?