Homefront – Recenze

Akční recenze hry Homefront

11. 4. 2011   Vytukej - Redakce  

Jaký světový stát je pro USA aktuálně největší hrozbou? Irán, Čína, Rusko, nebo že by snad… Ano, dle tvůrců z Kaos Studios i mnohých odborníků je to Severní Korea. Komunistickou diktaturou ovládaný stát, který ale v minulosti dokázal, že se mu válčení, zvláště pokud se odehrává ve jménu vyššího dobra rozhodně nepříčí.

Singleplayer:

Co se v následujících 20 letech stane tak hrozného, že se obsazované Spojené Státy nezmůžou prakticky na žádný odpor? Po smrti současného vůdce KLDR, Kim-Čong-ila nastoupí jeho syn a státní vojsko začne jednu po druhé obsazovat okolní země. Zatímco Korea sílí, USA se ocitá v hospodářské krizi. Země je zkoušena velkým nedostatkem ropy, banky krachují a lidé nakonec nemají ani co jíst. V tuto chvíli vycítí komunisté šanci a na oběžnou dráhu Země vyšlou mírovou družici, jež je však vyspělou EMP zbraní, která následně zasáhne celou Severní Ameriku. Ta se stává prakticky bezbrannou, a tak je její obsazení bleskové.

 

Čest práci!

Dva roky po anexi USA, se konečně ke slovu dostáváte i vy. Jako zkušený pilot totiž máte pro KLDR a posléze i odboj velkou cenu. Proto se po krátkém převozu do blízkého koncentračního tábora hlavní hrdina ocitne na svobodě a přidávám se k malé hrstce místních bojovníků za svobodu.

Jakožto pravá partyzánská skupina vy i vaši přátelé škodit nepřátelským asiatům kde se dá a drtivá většina z celkových sedmi misí se odehraje na typickém americkém venkově a předměstí. To se na první pohled jeví nudně, avšak díky krátké herní době (kampaní jsem prolétl za slabých pět hodin na střední obtížnost) a celkovému zpracování prostředí jsem si rozhodně nestěžoval. Hra totiž nabízí vcelku „slušnou“ variabilitu misí, díky čemuž se příliš nudit rozhodně nebudete.

Jelikož scénář a příběh ke kampani napsal John Milius (Rudý Úsvit, Conan) odevšad na vás dýchá hutná atmosféra a všeobecné zoufalství, které je podpořeno na můj vkus až dosti brutálními záběry, z rádia z ní rytmické pochody vybízející k lepší práci, čímž vás hra perfektně dokáže nabudit k boji. Homefront se skutečně nesnaží nastínit hrdinský příběh lidí, kteří bez jakéhokoliv problému porazí Korejce na hlavu, ale vypráví o malé odbojové buňce, jejíž největší starostí je, aby nepřátelský teror přežilo co nejvíce lidí.

David a Goliáš?

Hlavní a vcelku povedenou náplní hry jsou přestřelky, ve kterých jsou sice nepřátelé v zásadě bez špetky umělé inteligence, ale i tak se dokáží skvěle krýt. Dokonce se jim mě párkrát povedlo i obejít, čehož se v CoD nedočkáme ani v následujících dvou dílech. Akční část hry se stává o to reálnější, že vás na každém kroku pronásleduje věčný nedostatek nábojů (u sebe lze mít jen čtyři zásobníky), díky čemuž je nutné neustále měnit zbraně a zvykat si na ně.

Jelikož děj hry se odehrává v několik desítek let vzdálené budoucnosti. Do ruky se nám samozřejmě dostanou vylepšené zbraně, ale i technické vychytávky, z nichž jsem si nejvíce oblíbil přerostlé bojové auto na dálkové ovládání Goliáš, jež však umí v řadách nepřítele způsobit značné škody. Pochvalu musím udělit i grafickému zpracování, jemuž jsem sice po zhlédnutí prvních gameplay záběrů příliš nedůvěřoval, ale o to více mě překvapila jeho kvalita.

Spousta negativ…

Bohužel na druhou stranu hra trpí možná až příliš velkými nedostatky, jež mi spolehlivě dokázali odstranit pásku z očí. Mám tím na mysli až neskutečné množství absurdit a chyb, kterými Homefront vyniká. Ze všeho nejdříve do očí trkne prvoplánová linearita, kterou se autoři nesnažili ani zakrývat. Nad tímto nedostatkem lze samozřejmě přimhouřit oči, ale když jsem musel posté čekat na ostatní spolubojovníky, protože naskriptované je i jednoduché lezení po žebříku, či otevírání dveří, přestal jsem nedostatky přehlížet.

Dalším negativem byly alespoň pro mě nenaplněné sliby vývojářů co do ovládání vojenské techniky. Pokud čekáte, že v Homefront stejně jako v trailerech budete jezdit po velkém bojišti ve stylu Battlefieldu, musím vás zklamat, a to hned dvakrát. Zaprvé prachsprostou většinu času strávíte v tunelovitých koridorech, ze kterých nelze nikam odbočit a zadruhé se do vzduchu nebo za volant vyjma jedné, či dvou misí prakticky nedostanete.

Singleplayer je bohužel učebnicovým příkladem, jak z nadějně vyhlížející hry udělat průměrnou. Kampaň zkrátka nevyniká ničím, krom nadějného námětu a pod zajímavým obalem se ukrývá koridorová střílečku plná skriptů a promarněných příležitostí. Doufejme tedy, že autoři z Kaos Studios se v příštím díle zaměří na kampaň daleko více a konečně předvedou něco ze svého umění.

Multiplayer:

Stejně jako Call of Duty, Medal of Honor, či Battlefield sází Homefront především na svou multiplayerovou část. Dokáže však napravit dosti pošramocený dojem jaký zanechala kampaň?

Dalo by se říci, že hra více hráčů u Homefront v sobě snoubí všechny úspěšné prvky, s jakými dokázala zdatná konkurence přijít, plus přidává navrch několik zajímavých a inovativních prvků. Spolu s ostatními až 32 hráči tedy lze bojovat na rozlehlých mapách, kde konečně naplno využijete potenciál válečné techniky od tanků, až po vrtulníky, jež v kampani zůstal bez odezvy.

Úplně jiná hra

Na začátku je samozřejmě na výběr hned z několika předpřipravených tříd, které lze dále upravovat a vylepšovat novými zbraněmi a příslušenstvím, které se odemkne postupným levelování. Zde také hra konečně přináší zajímavou novinku. Jsou jí dvě speciální schopnosti, kterými může vaše postava vládnout, jako například možnost nést více granátů, či přesnější palba za běhu. To má samozřejmě i zápory, takže musíte vybírat obzvlášť pečlivě, abyste v boji získali opravdovou výhodu.

Odměňování za jednotlivá zabití probíhá, jak jste nejspíše sami uhodli zkušenostmi, které následně lze proměnit v jakékoliv vozidlo. Máte tedy dvě možnosti. Buďto si své tvrdě získané body budete šetřit nebo je investujete například do vrtulníku, se kterým ale lze na bojišti získat značnou převahu. Mezi různými vozy lze ale najít i menší bojové drony (goliáše bohužel ne), které však mnohdy dokáží více než velké tanky.

Jestliže jsem tvrdil, že akční pasáže v singleplayeru byly vcelku povedené, u multiplayerové částí musím autorů smeknout poklonu. Vše je totiž tam, kde má být a boje i obsazování pozic je dynamické.

Nic není dokonalé

Bohužel ani multiplayer u Homefrontu není dokonalý a celý požitek, či spíše životnost kazí to, že hra disponuje pouze dvěma regulérními módy (klasické team deathmatch a capture point) a nástavbou na každý z nich jménem Team commander. Ve zkratce se jedná o to, že čím více nepřátel zabijete, tím více jich po vás půjde.

Málo je bohužel i multiplayerových map, jelikož jejich počet nepřekračuje desítku. Co však nemohou dohnat počtem, to dohánějí velikostí, či variabilitou a oproti své konkurenci jsou daleko propracovanější.

Hratelností tedy multiplayer balancuje někde mezi Call of Duty a Battlefield Bad Company 2. Pokud hledáte nějakou akční hru a ani jedna z výše jmenovaných vás uplně nenaplňuje, Homefront za zkoušku určitě stojí. I přes malý počet módů totiž nabízí desítky hodin zábavy na rozlehlých bojištích plných protivníků.

Závěr:

Homefront balancuje na hraně mezi průměrným titulem a dobrou hrou. Dolů ho táhne spousta nedostatků v čele s až neuveřitelnými skripty, ale zpět do sedla se dostává především díky skvělému multiplayeru a zajímavému námětu, jenž slibuje začátek nové a doufejme postupně se lepšící série.