Hard Reset – Recenze
Nostalgický Hard Reset v naší recenzi
18. 12. 2011 Vytukej - Redakce
Stěžujete si při hraní dnešních her na přílišnou jednoduchost, mainstreamové zaměření a stále se snižující předpoklad inteligence, jenž v současnosti paběrkuje někde mezi cvičenou opicí a seniorem marně upozorňujícím sestřičky, že druhá světová válka ještě neskočila? Pak právě na pro vás je zaměřena nová hra od tvůrců z Wild Flying Dogs, studia složeného povětšinou z bývalých zaměstnanců polského CD Projektu. Jejich titul Hard Reset tak v prvé řadě stojí a padá na nostalgii vzbuzující hratelnosti, jež si ze svých mnohdy i deset let starých vzorů snaží brát jen to nejlepší, což se autorům bohužel zcela nepodařilo.
Děj hry se odehrává v září roku 2436, kdy lidé kupodivu stále žijící lidé po celém světě zoufale prohrávají svůj boj se mocnými a početnými stroji. Stejně na tom je i město Bezoar, do něhož je však nečekaně povolán major Fletcher, aby přerostlým kuchyňským spotřebičům ukázal, kde je jejich místo. Jak je tedy patrné zápletka není jednou ze silných stránek Hard Reset. To samé platí i animovaných sekvencích, jež autoři sice šikovně umístili do načítacích obrazovek, ale místo renderovaných scén se snaží hráče obalamutit komiksovými tripy. Jejich výtvarný styl je sice hezký a ručně malované artworky jen vybízejí k umístění na pozadí plochy. Všeho ale moc škodí a zde to bohužel platí dvojnásob. Přejděme však spíše k akci, bez které by z Hard Reset nezůstalo zhola nic. Mraky nepřátel schované za každým rohem čekající, až ustrašeně překročíte neviditelný práh, úzké temné koridory kyberpunkového města a neustálé držení levého tlačítka myši. Přibližně tak by se dala popsat celý průchod hrou, jenž nepřesáhne ani pět hodin. Ve většině případů tedy jen chodíte po vcelku obstojně vymodelovaných uličkách nočního města, snažíte se najít a následně zničit zdroje energie blokující cestu dále, dokud nepřijde poslední ulička s posledními vlnami slabých malých robotů, silných velkých robotů a robotů, z jejichž stavby by se leckomu udělalo nevolno.
Ačkoliv se to mnohým může zdát směšné, hlavní hrdina skutečně může disponovat pouze dvěma zbraněmi, klasickým samopalem a plasmovou puškou. Navzdory omezenému počtu naštěstí lze jejich vlastnosti upravovat a částečně si je tak přizpůsobit vlastnímu stylu hraní. Rozličnými upgready lze zvětšit zásobníky, zlepšit dostřel i účinnost, či přidělat ke zbrani granátomet. Zde také přistupujeme pravděpodobně k největšímu kladu, s jakým se Hard Reset může ve světě chlubit. Vylepšování zbraní ale i vše ostatní probíhá u elektronických terminálů, do nichž se hráč dostane, pokud je dostatečné blízko pouhým podíváním se na ně. Následně se před ním rozvine nabídka, kde se lze snadno pohybovat a vybírat myší, či jednoduše pomocí delšího tahu do strany odejít a ihned se zapojit do boje. U bojů ale také bohužel narážíme na největší paradoxy. Přestože kosení nepřátel jde poměrně lehce, člověk se nemůže ubránit přemýšlení, jak je vlastně ten rok 2436 zaostalý, když hrdinovy zbraně nejsou schopny efektivně odstranit najednou více nepřátel, či alespoň jednoho na jeden výstřel. Další otázky vzbuzují i sami roboti, jejichž druhů potkáme za celou hru i s největším bossem kolem sedmi. Zatímco malý plechový škůdci se vám snaží způsobit co největší škodu na blízkou vzdálenost a pohybují se chytře ve velkých počtech, naopak velcí „strašní“ roboti se vás ve dvacátém pátém století pokusí rozmačkat naběhnutím. To sice působí vcelku velká zranění, ale kde tvůrci berou své nápady na zabijácké roboty bych skutečně rád viděl.
Naštěstí konec Hard Resetu se přece jen nese v duchu, když ne chytřejších, tak alespoň ničivějších nepřátel. Ačkoliv tak lze proběhnou od začátku do konce se zmáčknutou spouští a inteligence nepřátel stále leckdy klesne pod úroveň říční škeble, tak platí, že početnější houf vás vezme do věčných lovišť stejně spolehlivě, jako blízký výbuch nádrží s hořlavinami, jichž je po celé hře stejně jako nejrůznějších elektrických zařízení naleznete desítky. Jejich účel je přitom zcela jednoduchý, zatímco barely dovedou zničit některé vchody do tajných skrýší i znatelně snížit počty nepřátel, tak nejrůznější ventilace, či sloupy pod napětím dovedou po zásahu elektrickými výboji znatelně zpomalit a slabší jedince i zabít. Většina dnešních her včetně těch multiplayerových podlehla moderním trendům a automaticky všem hráčům po určitém časovém úseku pomalu doplní ztracené zdraví. Jelikož se ale Hard Reset vydal vstříc minulosti, zde takové zbytečnosti nečekejte. Vše probíhá pěkně postaru, hráči musí ukryté lékárničky vyhledávat a to samé můžeme říct i dvou zbývajících položkách, nábojích spolu s herní měnou NANO, za níž lze nakupovat upgready. Prvně jmenovaného sice ze začátku může být vždy dostatek, ale čím více se hráč noří do příběhu, tak zjišťuje, že investovat do vývoje pouze jedné zbraně byla chyba. Často jste totiž nuceni okolnostmi na rychlou výměnu, dokud v nějakém zastrčeném kontě nenajdete spásně svítící modrou krabičku.
Hard Reset je velmi rozporuplná hra, pohybující se nejistě na hranici mezi dobrou a pouze průměrnou hrou. Na jednu stranu titul od polských tvůrců nabízí vše, co si lze pod pojmem klasický střílečka představit a přes nedotažené mechanismy se jí přece jen daří znovu nám připomenout chvíle, ve kterých jsme v Doomu, či Quaku pobíhali s minimem zdraví po mapě a marně hledali lékárničku. S nádechem nostalgie však přichází zlo, jež tvůrci spolu se zajímavým nápadem převedli do nepřívětivé kyberpunkové budoucnosti, jež si mě pro svou osobitost získala. I přes dobrou hratelnost, či skvělou lokalizaci ale nemůžeme přehlížet nedostatky, kterých je v celé hře více než požehnaně. Hard Reset je sice nadprůměrný titul, jenž si své fanoušky najde, ale jestli jde o titul dobrý rozhodne až čas spolu s autory.