GRID 2 – Recenze

GRID 2 se vrací, aby obhájil příčku nejlepší závodní hry. To se mu však krutě nedaří.

1. 7. 2013   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: PC

GRID 2 je pro mě velice smutný titul. Ani si nedokážete představit jak moc. Jsem totiž velikým fanouškem původního Race Driver Grid, který vyšel již před 5 lety. Pro mě osobně to byl jeden z nejlepších a nejzábavnějších závodních titulů jaké jsem kdy hrál. Jenže doba se mění, hráči s ní a také představy autorů o tom jak by asi daná hra měla vypadat. A to postihlo i GRID 2. Už z předchozích dojmů, které jsem sepsal z dostupné preview verze jsem nebyl příliš nadšený a moc se to nezlepšilo ani nyní.

Pach spálených gum!

Takže co nám přináší GRID 2 nového oproti svému předchůdci? No nutno podotknout, že v podstatě nic moc. Autoři se zřejmě báli nějakých větších změn, a tak se drželi zajetých kolejí a starého konceptu. Nicméně v prvním Gridu to fungovalo, tak proč ne. A nejen v Gridu, pokud se podíváme napříč spektrem toho co Codemasters má za sebou. Podobně funguje i jejich série Dirt anebo populární F1.

V GRID 2 na vás čeká poměrně slušná závodní kariéra i když ne příliš dlouhá. Nicméně, zatím co v prvním díle jste měli k dispozici celý tým techniků a mechaniků, tak v druhém díle začínáte tak trochu jako outsider. V odporné staré garáži, kde máte k dispozici alespoň svůj počítač, skrze který vybíráte závody atd. Samozřejmě abyste se dostali až na samotný konec, kterým je Světový šampionát, tak musíte udělat veškeré výzvy, které před vás hra postaví. To vám zabere dle odhadu asi tak 7 hodin, což je bohužel dost málo. Kariérou postupujete tak, že získáváte přízeň vašich fanoušků a společně s její výší se pak posouváte v žebříčku nahoru.

Na čem se vyřádíte?

V GRID 2 naleznete spoustu jízdních režimů, mezi něž patří ty, které známe z jiných titulů, a to například driftování, které je zde v duchu klasiky. Za nadriftované body jste náležitě odměněni a umístěni. Dále je tu mód eliminace, který je velmi drsný a hodně na něj vzpomínám z titulu Split/Second. Zkrátka a dobře, musíte na dráze zůstat poslední. Postupně totiž odpadává jeden soupeř za druhým a následně ten který zůstane úplně poslední, vítězí. Najdete tu i klasické časovky a další. Nicméně tu nenajdete nic, co byste již někde jinde nehráli. A hratelně tedy hra v podstatě kopíruje svého předchůdce, ale tak nějak stále cítíte, že to není ono.

Autoři pro nás překvapili novinku nazvanou LiveRoutes. To znamená, že pokud jedete znovu po trati a dojedete aktuální kolo, tak by vás mohlo zpočátku překvapit, že silnice nevede znovu doprava, ale třeba rovně. Ano v reálném čase se trochu mění podmínky pro jezdce, ale není to nic, co by vám kladlo pomyslné klacky pod nohy, nebo spíše pod kola. Ono totiž veškeré změny zaznamenáváte velmi rychle, díky tomu že vidíte, kam trať směřuje a spodní minimapa vás vždy navede správně.

Ve hře projezdíte celý svět, tedy jen pomyslně a na okruzích. Ale podíváte se do Evropy, Ameriky a také Asie. Proč zde chybí, Afrika asi není třeba dodávat. Každá země nabízí několik tratí, přičemž hodně je zde cíleno na městské okruhy. Navíc každá z těchto tratí je vybavena různými variacemi. Jednou svítí slunce, jednou je zataženo či je tma a podobně.

Simulace nebo arkáda?

GRID 2 opět není závodní simulátor. Je to v podstatě čistá arkáda, ale to vůbec nevadí. Ostatně jednička byla tak skvělá zejména díky svému jízdnímu modelu, který byl velice přívětivý jak k novým tak hráčům tak i starým závodním mazákům. Jenže tady mi přišel jízdní model skutečně nějaký podivný. Auta se chovají dost divně a tak nějak se houpají na silnici sem tam. Občas je skutečně umění auto na dráze udržet.

Nechybí důležitá složka hry a tou je systém poškození. V prvním Gridu byl téměř dokonalý. Auta se rozbíjela poměrně věrně. V GRID 2 tomu není jinak, ale přesto si dovolím tvrdit, že kolizní systém je o něco horší. Deformace aut vypadá o něco lépe, ale zároveň jakoby docházelo k takzvanému crashi tak nějak pořád stejně. V prvním Gridu, pokud jste špatně trefili mantinely, mohli jste sice „jen“ zlomit kolo, ale závod pro vás končil. Tady se toho příliš nedočkáte. Auto v podstatě můžete asi tak 5x někam napálit a teprve poté vás hra v závodě odepíše. S tím souvisí i možnost flashbacků. Ty taktéž nechybí a dost často je využijete.

GRID 2 samozřejmě běží na vylepšeném enginu, ostatně je to 5 let, co vyšla předchozí hra, ale není to až tolik znát. Ačkoliv by hra měla být o několik příček hezčí, tak tomu tak není. Má lepší textury, detaily a odlesky ale není to žádný obrovský pokrok. Tím však nechci autory příliš hanět. I tak hra vypadá skvěle a výborně se na ní kouká, nicméně jsem asi čekal o něco znatelnější posun. Co se pak týče hudby, tak ta ve hře není nijak zvlášť výrazná, ale neurazí. Zvuky aut a tříštění plechů jsou ale naopak špičkové. Nejvíc ale vytáčí načítání jednotlivých závodů. Pravda mám železné nervy od Lego City: Undercover, ale nechci čekat, chci hrát! Nahrávací časy závodů jsou úmorné. Co je asi vůbec nejhorší na GRID 2, tak to rozhodně fakt, že autoři nezahrnuli pohled z kokpitu, za což jim srážím poměrně hodně, neboť právě z tohoto pohledu byla původní hra nejzajímavější.

GRID 2 nabízí také multiplayerová klání. Závodit můžete jak online, tak také ve split-screenu na jedné obrazovce. Jen škoda že GRID 2 hodně tlačí na sociální strukturu a sítě. Tudíž můžete sdílet vaše výsledky, jak skrze interní herní statistiky, tak také přes Facebook, Twitter, či můžete sem tam něco nahrát i na Youtube. To však jsou serepetičky, podle mého až příliš zbytečné.

Sečteno a podtrženo. GRID 2 je celkově hra nevyvážená a působí polovičním dojmem závodní hry. Zabaví jen na pár dní a pak už se k ní asi nevrátíte. Navíc chybějící pohled z kokpitu je neodpustitelný a nepochopitelný. Nedá se nic dělat, ale GRID 2 zkrátka není plnohodnotným návratem mezi nejlepší závodní hry, po jejichž bok se letos nezařadí a za pár měsíců si na hru nikdo ani nevzpomene.