FIFA 12 – Recenze

Recenze nového ročníku nejoblíbenějšího sportu planety.

12. 10. 2011   Vytukej - Redakce  

Jak je tomu posledních pár let, tak i letos se FIFA utká o korunu krále fotbalových her se svým jediným konkurentem z dílny KONAMI – Pro Evolution Soccer. Posledních pár ročníků se v prodejnosti a celkové nabízené kvalitě lépe dařilo fotbálkům od EA a pokud z tohoto důvodu už neberete PES jako vážného konkurenta, možná vám v hlavě spíše vrtá otázka, zda je FIFA 12 alespoň lepší, než její o rok starší sestřička. V tomto případě musím říct „to si sakra pište, že je“. Co se od minula změnilo nejvíce a má nejzásadnější vliv na to, jakým stylem budete FIFA 12 hrát, je zcela nepochybně nový systém bránění. Takzvaný Tactical Defending systém je o tolik jiný oproti minulému bránění o tolik jiný, že si ho nejdřív musíte nechat pár zápasů zažít, abyste pak mohli naskočit do kolotoče zápasů na stejnou obtížnost, na jakou jste byli zvyklí (nebo teda alespoň u mně to tak bylo, ale já jsem tak trochu lama a hraní na legendární obtížnost mi nikdy nebude souzeno). Prostě se tak trochu budete muset naučit hrát fifu znova, nebo spíše „jinak“. Nyní už totiž nestačí bezmyšlenkovytě držet tlačítko pro asistenci spoluhráče a zuřivě bušit do druhého pro vypíchnutí míče a doufat, že to nějak dopadne. Mnohem více času budete hráčem pouze stínovat a získávání míče vypíchnutím nebo skluzem je třeba mít natrénováno s maximální precizností. Obírání protihráčů je s „taktickým bráněním“ o něco těžší, mnohem blíže realitě (a o to vlastně jde celých 20 let, co FIFA vychází, že?) a celkově lepší, než tomu bylo minulý rok. Komu by ale tato novinka moc nevoněla, nebo se jen nechce učit nic nového, v menu je možnost hrát hru s klasickým bráněním z FIFA 11. Jen abyste potom neměli problém při hraní online…já jsem vás varoval.

Někdy se vám tak „díky“ tomuto bránění bude zdát, že mají protihráči ve vaší šestnástce doslova dovoleno tančit balet. Tak moc se totiž budete bát do nich „zajet“, aby se okamžitě neskáceli dolů. Ano, mluvím o novém Impact Enginu a abych pravdu řekl, nejsem z něj zase tak nadšený, jako ostatní recenzenti. Dle vyjádření EA se na něm pracovalo přes dva roky, ale i tak se v zápase občas přihodí chybka, která v ten nesprávný okamžik dokáže zkazit celé utkání. Párkrát se mi stalo, že do sebe narazili vlastní spoluhráči – jako na potvoru obránci – a soupeř tak měl volnou cestu ke vstřelení branky. Jindy se o sebe hráči zaseknou, nebo spadnou jen po náznaku lehkého faulu. Co mě ale doposud rozčiluje nejvíc, je sporné pískání penalt. Někteří rozhodčí si libují v písknutí pokutového kopu AŽ po tom, co protihráč vystřelil a spadl na zem, ať vinou vlastní, nebo díky zasahujícímu obránci. V tuhle chvíli mám sto chutí rozšlapat ovladač, na disk s hrou nakreslit kosočtverec a poslat zpátky do sídla EA. Jasně, zase se k tomu dostáváme, hra se snaží být co nejblíže reálnému fotbalu a tohle se taky občas stane (nejčastěji při africkém derby Mali – Burkina Faso), ale hra by měla především bavit a ne frustrovat. Aby to ale nevyznělo špatně, tak Impact Engine nekazí hru, to rozhodně ne. Pokud funguje správně, což on opravdu po většinu času dělá, tak odvádí svou práci více než dobře. Střety díky němu dostaly na dynamičnosti, hráči se realisticky odstrkují, každého povedeného skluzu máte čirou radost a celkově je na hřišti v porovnání s FIFA 11 více živo. A když potom rozjedete seriál přihrávek ve stylu Realu Madrid, kde se každý hráč s míčem mazlí jako s vlastní milenkou (přítelkyní, maminkou, babičkou…doplňte si sami), potom je na obrazovku radost pohledět. K tomu trochu přispívá i grafika, jejíž kvalita sice dnešních konzolích nejspíše nepůjde výrazně posunout dopředu, i ona je ale o drobek vylepšená. Nechci se pouštět do srovnávacích teorií, zda je tráva více zelenější a třapatější, hráči jsou ale krásně vykreslení a své oblíbence lze už z dálky rozpoznat, stadióny vypadají skvěle a diváci…no…ti si pořád vyřvávají klubové chorály ze svých pixelovatě placatých plic. Ti se dočkají asi až na PS4.

Pro ty z vás, kdo se vyžíváte ve studování všemožných statistik a ukazatelů je připraven mód kariéry. V tom se stejně jako minulý rok můžete rozhodnout, zda budete sbírat trofeje a ocenění v kůži hráče, nebo trenéra mužstva s možností se dění na hřišti přímo zúčastnit , nebo jen vaše svěřence sledovat z prostoru trenérské lavice. Základ hraní zůstavá veskrze stejný, od minula ale přibyly do hry dva ukazatele a to formy a spokojenosti v klubu. Nechejte například hráče douhodoběji vysedávat na lavičce a začne vám vyhrožovat odchodem do jiného týmu. Tyto informace přímo od hráčů fungují velice dobře. Hráč si sám řekne, že je unavený a dal by si den volno, nebo naopak vám sdělí, že se cítí ve formě a chtěl by hrát častěji, než jen jednou měsíčně poháry. Hráči si ale dokáží i moc hezky stěžovat. Jednou se mi stalo, že jeden z mých svěřenců začal být „homesick“. No a co s ním mám asi tak dělat, že? Rodnou toskánskou vísku mu na jihu Anglie asi těžko postavím, takže si zahrál poslední zápas před domácím publikem a šup s ním na přestupovou listinu. Jindy se mi zase nejlepší střelec týmu vzbouřil s tím, že už je pro něj klub malý a chce pryč. A když ho po dobrém neuvolníte vy, tak to udělá vedení klubu, takže máte tak trochu svázané ruce. Na druhou stranu, nikdo nechce mít v klubu druhého Teveze. Jó, těžký život budete mít v kůži kouče Swansea.

Jednou z dalších novinek ve hře za manažera je takzvaný dead-line day, neboli poslední den přestupového období. V něm budou kluby rozhazovat miliony peněz navíc, jen aby se jim podařilo ulovit nějakého hvězdného hráče do kádru. Vám se tak otevírá možnost na pročištění soupisky a přisypání pár zlaťáků do pokladnice. Tím se zároveň dostávám k velkému mínusu tohoto celého módu. Peníze na nákupy získáte pouze z prodeje hráčů, nebo na začátku další sezóny od vedení klubu (okey, nepočítám pár drobných z pohárů, to vystačí tak na nové balóny). Sponzoři ani tržby z prodeje vstupenek jakoby neexistovaly, takže pokud všechno utratíte už první týden, máte tak nějak smůlu. Třeba se ve FIfa 13 dočkáme zbrusu nového revolučního Total Team Economy módu… 🙂 Jinak se ale za manažera hraje stejně dobře, ne-li lépe, než minulý rok. Grafika menu je moc pěkně udělaná, na přestupovém trhu to správně žije, kluby se mezi sebou perou o nadějné mladíky a z juniorky hra působí zase o kousek komplexněji, ikdyž trochu více šťourání do vedení klubu by mi do příště vůbec nevadilo.

Celkově mi přijde, že letos se ve fifě pořád něco děje. Tam jste splinili se svým virtuálním hráčem nový úkol, tady se vám přičetly body, udělali jste nový level a zase jste o kousek víc podpořili klub svého srdce. Potom na obrazovce blikne, že je dostupná nová výzva (tzv. Challenges), ve které máte vyhrát londýnské derby Arsenal versus Tottenham o dva góly. Pokud moc nejste na anglický fotbal, tak žádný strach, příští týden bude k dispozici něco nového. Za tohle jednoznačně palec nahoru, třeba se časem dočkáme i slavných zápasů z nedávné historie „penaltový rozstřel ManUtd proti Chelsea“, nebo „druhý poločas Liverpool proti AC Milán“. Fotbaloví nadšenci určitě budou vědět o čem mluvím. A než se nadějete, tak se připojí kamarád a překoná vámi stanovený rekord v gólu z největší vzdálenosti, počet výher na nejvyšší obtížnost a další a další, takže pokud jste alespoň trochu soutěživí, tohle vás nemůže nechat chladným. Vylepšení se dočkalo i hraní online, nyní se každý zápas proti kamarádovi zapisuje do takzvané Online Friendlies tabulky, kde máte 10 zápasů na to, abyste jako první získali 15 bodů (výhra=3, remíza=1) a vyhráli pohár. Výsledky se zapisují do jednoduché tabulky a máte tak přehled, s jakým mužstvem se vám daří a proti kterému si ani nešrtnete. Pokud raději online hrajete proti „neznámým hráčům“, tak se k vám budou protihráči přiřazovat dle toho, v jaké výkonnostní lize se právě nacházíte. Je jich celkem 10 a když jsem ji včera kontroloval, tak 90% hráčů zatím piluje skill v nejnižších skupinách a v té první spolu spoupeří snad jen Hjerpseth a Fifaralle.

 

A kdyby vás náhodou nebavilo nic z toho, co jsem napsal výše, tak se můžete pustit do budování svého klubu v módu Ultimate Team, který je poprvé od svého uvedení přítomný rovnou na disku s hrou (ve FIFA 11 jsme ho ještě museli instalovat dodatečně). Koncept hry je jednoduchý, vytvoříte si svůj klub, vyberete jméno, znak a ostatní náležitosti a otevřete své první balíčky s hráči. Tímto způsobem budete rozšiřovat svůj kádr – odehrajete zápas, nebo rovnou celý turnaj, získáte virtuální peníze a za ty si koupíte další balíčky. V nich jsou kromě hráčů, kteří jsou dle výkonnosti označeni buď bronzovou, stříbrnou, nebo nejvyšší zlatou barvou, také speciální karty pro rychlé uzdravení, zvednutí morálky, nebo třeba budete mít štěstí na kartičku s novým míčem. Soupeřit budete moci buď offline, nebo online proti kamarádům. Takže jaká tedy nová FIFA je? Hratelnostně zase o kousek blíž realitě, než její předchůdce. Graficky vyladěnější, herními módy naplněná až po okraj a pro milovníky fotbalu zatím naprosto jasná volba. Pro Evolution Soccer vychází zá pár dní, takže na srovnání si ještě chvíli počkáme. FIFA 12 ale dokazuje, že to v EA s obhajobou titulu pro nejlepší fotbalovou hry roku myslí velmi vážně.