Zavřít reklamu

DiRT Showdown – Recenze

Před chystaným čtvrtým dílem, který se na náschystá příští rok, si pro nás autoři hry přichystali menší odbočku.

27. 7. 2012    

Před chystaným čtvrtým dílem, který se na nás přiřítí příští rok, si pro nás autoři hry přichystali menší odbočku. DiRT Showdown někteří považovali za snahu Codemasters namastit si kapsu před očekávaným a novinkami nabušeným čtvrtým dílem. Nyní už je ale jisté, že si autoři nějaký ten cent na konto připíší, DiRT Showdown je totiž kvalitní závodní hra, za kterou fanoušci rádi zaplatí.

Přestože byla značka DiRT vždy chápána jako rally závodění, protentokrát si v Codemasters popustili uzdu suchého závodění mezi checkpointy a nechaly hráče ponořit se do trošku arkádovějšího závodění. Ostatně, takový náznak jsme mohli vidět již v třetím díle, kdy mnohými opěvovaný mód Gymkhana naznačil jednu z možných cest, kam se v budoucnu vydat. Nyní je tu Showdown, který si s realismem rozhodně do noty nekápne. Pokud budete holdovat spíše hře jednoho hráče, čeká Vás Showdown Tour, což je jakási kampaň, která ovšem oproti předchozímu dílu není nijak extra dlouhá. Dohrajete ji rychle především proto, že závodění je chytlavé, rozhodně ne monotónní a jednotlivé typy závodů se rychle střídají. Tím nejzákladnějším typem jsou klasické závody, kdy nemáte za úkol nic menšího, než dojet na prvním místě. Na nejlehčí obtížnost se jedná o bezstarostnou jízdu, na další obtížnosti ovšem okusíte koření Showdownu. Všemožné strkanice, vytlačování z trati a neustálé nárazy na zadní nárazník jsou v showdownu namístě. Hra je totiž daleko arkádovější a především daleko dravější. 8-Ball závody se pak nesou ve stejném duchu, akorát že dráha je ve tvaru osmičky (kdy by to byl čekal,že?) a tak Vás může o první místo kdykoli připravit třeba i úplně poslední závodník. Pokud nejste zrovna extrémně výbušná povaha, doporučujeme právě tento mód pro hru více hráčů, ale o multipalyeru až později. Na nervy náročný je i mód Eliminator, který ale jistě znáte z jiných závodních titulů. Po určitém časovém intervalu vždy končí hráč, který je v tu danou chvíli poslední. Dominantion, další herní režim, ve kterém je trať rozdělena na několik částí, které musíte zajet co nejlépe, aby jste pak v celkovém bilancování byly před ostatními jezdci.

Nebyl by seznam herních módu kompletní, kdyby v Codemasters zapoměli na Destruction  Derby. V něm dostáváte bodové ohodnocení za všechnu neplechu co děláte. Tedy za narážení do určitých míst vozu soupeře, vytlačování ze skokových ramp a samozřejmě za totální destrukci, za kterou je logicky nejvíce bodů. Vyhrává ten jezdec, který na konci kola získá nejvíce bodů. Mód samozřejmě zábavný a chytlavý, pokud ale chtěli tvůrci hry dostát názvu Destruction Derby, měli si více pohrát se samotným poškozením vozu, které je prakticky stejné jako v předchozím díle. Samotné  závodění je sice velmi efektní, ale pokud se po přímém nárazu ve 100km rychlosti soupeři jen prohnou plechy, nepůsobí to nijak věruhodně. A tak nějak logicky se v herním režimu objeví i známá Gymkhana. Po dohrání Showdown Tour na Vás ještě čekají dvě úrovně Yokohama Docks a Battersea Power, kde si užijete dosytnosti všemožného skákání a driftování a s tím spojeného plnění úkolů. Třešničkou na dortu je pak Joyride, který rozhodně uvítáte jako zpestření po proježděném odpoledni. Vzato kolem a kolem, je herních modů a možností v nich jak se vyblbnout celkem dost, co však zamrzí je počet a variabilita tratí, které po pár jízdách budete znát nazpaměť. Pokud se Vám část pro jednoho hráče zdála příliš krátká, nebo by jste rádi ještě něco víc, tak vězte, že ona Showdown Tour je jen zahřívacím kolem, před hrou více hráčů. Samozřejmě nečekejte nějaké převratné novinky, to si budete muset počkat do příštího roku, ale nudit se rozhodně nebudete. Rozdat si to můžete až se sedmi hráči z celého světa a pokud máte raději offline multiplayer, potěší i podpora splitscreenu pro dva hráče, přičemž logicky nechybí žádný z herních módů ze singleplayeru.

Víme, kde a jak se budeme prohánět, zbývá odpovědět na otázku v čem. Výběr vozidel není zrovna hodný zápisu do Guinessovy knihy, ale také ani neurazí. Z několika desítek aut si vyberete především závodní auta jako Subaru Impreza, které v žádnem DiRTu nesní chybět, ale nejdete zde i buginy, či dodávky. Co se customizace týče, tady bohužel každý fanoušek tuningu ostrouhá, protože co se týče vizuální stránky vozidel, čeká na nás pouze několik pro každé auto předvolených grafických návrhů. Budete-li si chtít přidat pod kapotu pár koní, bude Vám to samozřejmě umožněno, ale vylepšit si budete moci jen pár základních atributů jako je rychlost, ovladatelnost atd. Podstatné je, že tyto výkonnostní upgrady jsou opravdu v hratelnosti vidět a cítit. 

Protože je hra takovým velkým datadiskem ke trojce, není překvapením že pro ni nebyl vyvinut speciální engine. Hra běží na EGO enginu z DiRTu 3, což ovšem není vůbec na škodu. Především modely aut vypadají nádherně a okolní prostředí spolu se slunečními paprsky a vířením prachu je stále jedna z nejlepších podívaných na poli závodních her. Do toho Vám bude hrát rocková hudba, která jen dokresluje neklidné dění na obrazovce.

DiRT Showdown rozhodně není nastavovanou kaší a pokud čekáte na čtvrtý DiRT jako na smilování, Showdown Vám to čekání jistě zkrátí. Pestrým singleplayerem počínaje a nekonečně zábavným mulťákem konče.

Klady

- zábavný multiplayer
- EGO engine

Zápory

- krátký singleplayer
- (ne)možnosti tuningu

Hodnocení: 78%