Cossacks 3 – Recenze
Po téměř šestnácti letech od vydání prvního dílu se nám vrací série Cossacks. Obří bitvy a klasická hratelnost. Má šanci uspět také v dnešní době?
11. 10. 2016 Vytukej - Redakce
Recenzovaná verze: PC
Cossacks! Kozáci! Jak já rád vzpomínám na dlouhá poškolní odpoledne a večery s nimi strávené (bez dvojsmyslu, nejsem žádná kurtizána). Pamatuji si, jak jsme s kamarády vždycky spěchali domů, kolikrát na úkor odpoledního vyučování – kdo by taky chtěl sedět na občanské výchově že, a těšili se na obrovské bitvy, stavění a hodiny propařené na našich zánovních počítačích. Vůbec nezáleželo na tom, že hře nerozumíme a naše znalosti angličtiny sahají zatím do páté třídy. To vůbec nehrálo roli, šlo o to, že se Kozáci podobali Age of Empires, ale bylo zde více jednotek a masivnější bitvy, což, uznejte sami, bylo v našem věku největší lákadlo.
Světe div se, píše se rok 2016, tedy zhruba šestnáct let (je absolutně neuvěřitelné, jak ten čas letí, fňuk) po vydání prvního dílu Cossacks, a GSC Game World oznamují vydání třetího dílu série. Zčistajasna. Jasně, všichni jsme vzývali nového Stalkera, ale co už. Místo Černobylu se vydáme do válkou zmítané Evropy. Hra má být vlastně remaster nebo přesněji remake prvního dílu, jak tvrdí sami autoři. Jestli je tomu skutečně tak se pojďme přesvědčit v samotné recenzi.
Vůně našich babiček
No dobře, ten nadpis je zase poněkud zavádějící. Nejsem žádný gerontofilní fetišista, ale hra ve mně takovou tu dobře známou, leč těžko popsatelnou vůni šatníku a půd našich prarodičů. Toliko k odbočce, neukamenujte mě, prosím! S Cossacks se to má tak, ona je to strašně zajímavá hra ve své nezajímavosti. Abych to moudro objasnil – ač je série moje guilty pleasure, uznávám, že je nedokonalá. Ona hlavně nepřináší nic nového, nepřinášela ani tenkrát, skoro před čtvrtstoletím (to berte s rezervou, chtěl to čtvrtstoletí někde napsat, zní to přísně), v době Age of Empire, Stronghold, Empire Earth, Rise of Nations. Všechno to byly RTS strategie, zasazené v jiné době, s lehkými rozdíly. Princip byl každopádně stejný, budovat, budovat, budovat, v mezičase si vytvořit jednotky a pak se mydlit, hlava nehlava. Cossacks prostě je obyčejná RTS (real time strategy). Bylo to tak v roce 2001 a je tomu tak i letos u třetího dílu. Od začátku tisíciletí do dneška proteklo herním průmyslem hodně doby. Technologie se mění a s nimi i vkus a nároky hráčů. Proto je zajímavé, že se GSC Game World rozhodli oprášit materiál klasických strategií a kozáckých válek. Noví Cossacks jsou totiž opravdu stejní jako jejich tatínci. Na jednu stranu, jakožto pamětníci a nostalgici, kvitujeme, že hra staví na přesně těch samých základech jako Cossacks 1 a 2. Na tu druhou, jakožto moderní hráči jdoucí s dobou, nás bude zajímat, jestli má dílo v dnešním světě šanci uspět. Jsem trochu skeptik.
Je to jako se vrátit do dětských let, znovu objevit svou hračku zanesenou prachem na půdě. Akorát je ta hračka modifikovaná. Třetí kozáci nejsou totiž pouhý remaster (stejně tak nejsou úplně plnohodnotným pokračováním), jsou spíše půl dílem. Tu přináší něco málo nového, samozřejmě kromě úplně nové grafiky, tu zase nechávají věci při starém. Každopádně, hra je stejně jako v minulosti hodně založena na budování armády a počtu jednotek. Těch napočítáme okolo sedmi desítek, slušné číslo. Sice se jedná o válečníky v různých stranách konfliktu, ale i tak. Jednotky a strategie jsou v podstatě alfa a omega hry.
Bez taktiky do Ruska nelez
Jelikož jsou Cossacks zasazení do období válek 17. a 18. století, budete bojovat (wow!). A budete bojovat hodně. Když už jsme načali taktiku – je dobré jí věnovat nějaký ten čas, určité typy jednotek se totiž hodí na boj proti jiným typům. V praxi to funguje tak, že když pošlete na střet muž proti muži svoje mušketýry se střelnými zbraněmi – proti nim bude stát řekněme pěchota nablízko – zakusíte strašlivou porážku. Naopak když využijete terénu, rozestavíte své střelce někde na kopeček poblíž lesíku a rozkaz bude znít – postřílejte anglickou jízdu jedoucí po cestičce pod vámi – voilà koňáci budou ve většině případů zničeni.
S taktikou souvisí i rozestavení vašich jednotek. Když se vaši střelci budou motat ve shluku, moc toho nepostřílí. Naopak, když je srovnáte pěkně do řady, budou dělat divy. To samé platí i o pěchotě a jízdě. Ty je zase dobré držet ve formaci, blízko při sobě. Celé to zní fajn a mohlo by to i dobře fungovat. Jenže. To by ve hře nesmělo být prachmizerné AI. Vše co s AI souvisí je bohužel problémem. Zoufalý pathfinding vašich jednotek, které si snad naschvál vybírají nejméně schůdné cesty. Rozpadají se tím pádem formace (ono je kolikrát těžké je do těch formací vůbec nahnat) a narušuje se vaše jinak výborně propracovaná taktika. Nejhorší je to samozřejmě při samotném střetu s nepřítelem. Který, ač té umělé inteligence také příliš nepobral, asi vládne nějakou skrytou zbraní a je skoro nepřekonatelným sokem. Opravdu, hra je velice těžká a občas jsem měl pocit, že PC snad záměrně cheatuje nebo něco podobného. Pche. Sice dostanete klasicky na výběr z různých úrovní obtížnosti, ale jejich názvy úplně nekorespondují s realitou. V podstatě si tak můžete vybrat z absolutně těžké, přes neuvěřitelně ďábelskou, až po takřka nehratelnou. Další reminiscence předchozích dílu. Tam jsme si těch vítězství také moc neužili, ale alespoň jsme vše mohli svést na stáří. Což koneckonců můžeme i teď, no jo reflexy a zrak už nejsou, co bývaly.
Pár módů do počtu
Jiné je to v online hrách. Tam přichází na řadu lidský faktor. Už se nemůžete vymlouvat na to, že počítačem řízené frakce podvádí. Jediné, na co se můžete vymlouvat je fakt, že hra často při síťové hře padá. Jindy se zase nepřipojuje, a podobně. Online mód bude super, ale až se odladí, což se při vydání rozhodně nestalo a budeme si muset počkat na nějaký update. Autory za to plísnit nebudeme, ale drobné pokárání si rozhodně zaslouží.
Kromě multiplayeru máte k mání kampaň jednoho hráče a náhodnou hru. V kampani je na výběr pět tažení, každé o pěti misích. Ujmete se všech možných národů, od Anglie, přes Polsko až po Rusko. Vždy v historických konfliktech s některým z přilehlých států. Kampaň je zajímavá a tažení jednotlivých velmocí rozdílné (za Anglii soupeříte s námořnictvem, za Rusko ovládáte kozáky, apod.). Pokud vás kampaň omrzí, vždy si můžete navolit náhodnou mapu, při jejím výběru akorát zadáte obtížnost, počet hráčů a zhruba, jestli se má hra odehrávat spíše na ostrovech, pevnině a tak dále. A hrajete. Bohužel, jak už bylo řečeno, proti našlapanému oponentovi. Výborným prvkem je i přiložený editor map. Když budete trochu zruční, dokážete vytvořit nezměrně moc pokračování a herní náplně.
Věříme, že si hra najde mezi veteránskou obcí, doufejme, že i mezi mladšími hráči, mnoho šikovných příznivců a my si tak budeme moci na steamovském workshopu postahovat kvalitní mapy a scénáře. Potenciál tu rozhodně je. Minimálně historické bitvy by byly fajn.
Postavím si dům
Na závěr si nechám samotné gró hry. Boj je sice fajn a je to zajisté důležitá stránka každé strategické hry, ale neméně důležitou složkou je i budování. Bez budování totiž nejsou kasárny a bez kasáren nejsou vojáci (bez vojáků není válka, bez války vdovy a bez vdov… no, nechám toho) a bez nich není zábava. Stavění a udržování vašich městeček a základen je opravdu zábava. Už dlouho jsem necítil takový požitek z vybudovaného kostela a doků. Možná to bude, protože jsem nějak pozapomněl, že ještě existují strategie starého ražení. Vida. Střádáte šest druhů surovin, za ty stavíte nové budovy. Budovy vám odemykají další produkci. Během toho všeho zkoumáte a používáte nová a nová vylepšení. Některá vám zdokonalí zbraně, jiná obohatí vaši ekonomiku. Přesně tak, jak si to pamatujeme z předchozích dílů.
Jediná škoda snad je, že si samotného budování a piplání vašich držav zase tolik neužijete. Respektive užijete, ale za cenu martýria. Čím déle totiž budujete, tím silnější se váš protivník stane. Jasně, je to logické, ale nemluvíme o nějaké zvládnutelné úrovni. Tohle je opravdu přepálené. V podstatě se po dlouhém budování nedá zvítězit. A to i přes nastavení rychlosti hry. Můžete si zvolit sebepomalejší tempo a přesto BUM, počítačem řízený oponent má zase dvakrát silnější armádu. Je to k vzteku. Což je škoda.
Třpytí se to, třpytí
Zřejmě nikoho nepřekvapí, že největší změny (k lepšímu nutno uznat) doznala grafická stránka hry. Hra vypadá a hýbe se báječně. Grafika není nijak přeplácaná a barevná, ale i tak plní svůj účel dokonale. Animace jsou v pořádku, na modelech budov a jednotek jsme také žádnou výraznou chybu nenašli. Oproti svým předchůdcům udělali Cossacks 3 opravdu veliký skok vpřed. Až na nějaké výjimky (nastávají nepochopitelně nepravidelně) se hýbe hra plynule, i při opravdu velkých bitvách se stovkami jednotek. Snad jedinou výtkou může být nešťastné označení vybraných jednotek, které se kolikrát schová pod budovu nebo travnatý porost a není moc vidět. Ale to je opravdu kosmetická vada. Ještě dodám, že ozvučení hry výborně koresponduje s grafickou stránkou a atmosférou hry.
Ještě jednu technickou vadu na kráse bychom našli. Hra se občas kousne či spadne. Tedy není to úplně rarita, stává se to docela často. Tentokráte i v singleplayer módech. Ale věříme, že s patchem přijde i odstranění těchto chyb.
Je načase vyřknout verdikt
Abychom si to shrnuli. Cossacks 3 je hra pro pamětníky, je to hra pro fanoušky série. Troufám si tvrdit, že bude docela těžko uchopitelná pro nováčky bez předchozích zkušeností s Kozáky. Hra je přesně taková, jakou si ji z před patnácti let pamatujeme, jen v blyštivějším kabátku. Zůstaly ty samé úmorné chyby, ale na druhou stranu zůstalo to, co dělalo hru tak skvělou. Pokud máte rádi výzvy, početné armády a zároveň vaše nervy něco vydrží – měli byste dát Cossacks 3 šanci. Hra to opravdu není špatná.
P.S. Pokud jste hráli a měli rádi předchozí díly série, přidejte si k výslednému verdiktu 15% až 20%. Podle míry nostalgie.
Cossacks 3 nabízí kompletní českou lokalizaci v podobě českých titulků