Contrast – Recenze
Zajímavá hříčka se stíny a světlem, jménem Contrast v naší recenzi.
18. 1. 2014 Vytukej - Redakce
Recenzovaná verze: PC
Abych byl upřímný, když se mi Contrast poprvé dostal do ruky, nevěděl jsem, co od hry čekat. Samozřejmě jsem s ní byl již nějaký čas dopředu obeznámen, viděl jsem kousek gameplaye a občas jsem i zaslechl, ale celkově jsem spíš přemýšlel nad tím, jestli autoři hru pořádně dotáhli a jestli mě dokáže upoutat.
Světlo a tma
Již podle jména poznáte, že ve hře půjde o nějaký kontrast či protiklad. Proč kontrast? Hra je založená na originálním prolínání 2D a 3D světa, kdy k vyřešení některých hádanek musíte použít tři dimenze, ale někdy je potřeba jednu vytěsnit a vyřešit hádanku pomocí dvou dimenzí. Jednoduše se stanete stínem a zdi se stanou vaším druhým domovem. Můžete využívat jiné stíny k dosažení cílů, v kombinaci s 3D módem, kdy se poté předměty přesouváte tak, abyste přes ně jako stín mohl vyskákat, se jedná o velmi zajímavou mechaniku.
Co se týče prostředí, po kterém se hráč ve společnosti Didi pohybuje, za to je třeba tvůrce pochválit. Lokace jsou krásně zpracované a perfektně je doplňuje hudba a zvuky prostředí. I přes to, že se hra odehrává v noci a ulice jsou tedy liduprázdné, má své určité kouzlo a vypadá pěkně. Po celé hře jsou poté rozmístěné speciální předměty, které můžete sbírat. Jedná se převážně o plakáty a noviny, které se vám ukládají do sbírky.
Krátké, ale celkem zajímavé
Příběh hry je vcelku jednoduchý. Malá holčička Didi žije pouze s maminkou, která se živí jako kabaretní herečka, takže Didi zůstává téměř každou noc doma. A jako správná rebelka bere roha, při tom jí doprovázíte vy. Hráč se zhostí postavy jménem Dawn, která se může měnit z hmotné formy na stín (což jsem již popsal výše u základní herní mechaniky). Naštěstí můžete být úplně v klidu, Dawn totiž vidí pouze Didi, žádné schovávačky ani stealth akce zde nehrozí. Takže, to máme jednu kabaretní zpěvkyni, lehce schizofrenickou Dawn, která je chvilku člověk, chvilku stín a Didi, jenž bere roha z domova se svojí imaginární schizofrenickou kamarádkou. Povedená rodinka, nemyslíte? Příběh jde však ještě dál, když Didi narazí na svého otce. Společně s Dawn se poté vydávají do ulic, aby zjistili, co stálo za rozpadem Didiiny rodiny a pokusily se dát její rodiče zpátky dohromady.
Pokud mlátíte hlavou do stolu a říkáte si, která chytrá persóna takový příběh vymyslela, hned přestaňte! No dobrá, ve čtené formě to zní trochu fádně, nicméně opak je pravdou. Vše se totiž nesčetněkrát zamotá a děj je propletený notnou dávkou překvapení a zvratů. O to velká škoda je, že je tak neuvěřitelně krátký. Hra se dá totiž projít během těch čtyř až sedmi hodin, což je trochu ostudně málo. U her jako Call of Duty či Battlefield jsem si na to už zvykl, ale u Contrastu jsem to teda nečekal. Kdyby alespoň ty čtyři hodiny dokázaly pořádně upoutat, ale to by autoři nesměli udělat to, co udělali.
Stále stejné hádanky
Vývojáři totiž u puzzlů vsadili na jeden princip a to bylo špatně. Jedná se právě o již zmíněnou vlastnost Dawn, kdy může měnit svojí hmotnou formu na stín a opačně. Ono to zní opravdu dobře, jenže to by se to nemělo opakovat pořád a pořád a pořád. A pořád a pořád. Contrast tak drtinou většinu času působí jako klasická plošinovka. Zatěžování tlačítek všelijakými těžkými předměty, hledání reflektorů, různé přemisťování předmětů, aby udělali správný stín či mačkání pák je sice dobrý nápad, ale všeho s mírou. A kdyby vás náhodou napadlo, jak se dala jistá část mnohem originálněji zpracovat, Contrast vám stejně předhodí další puzzle, kde musíte využít již ohraného principu mísení dvou světů, protože je to zřejmě natolik originální, že netřeba obměňovat. To je největší kámen úrazu a vzniká zde obrovský stereotyp.
Nakonec se ještě dotknu technického zpracování a samotného designu. Ono by nevadilo, že ovládání Dawn je naprosto stupidní, ale to by se s ním muselo dát nějak smysluplně pohybovat. Nějaká inteligentní bytost totiž sestavila místnosti tak chytře, že se neustálé zasekávání stává téměř rutinou, Dawn se totiž dokáže zaseknout takřka o téměř vše, od trubek počítaje a neviditelnými zdmi konče. Krom zasekávání se setkáte i s propadáváním objekty, což také zrovna na herním zážitku nepřidá. Korunu tomu nasazují všudypřítomné loadingy, které jsou velmi otravné a v případě, že už úroveň opakujete podesáté nebo pojedenácté kvůli propadnutí se objektem nebo zaseknutí se o každý druhý předmět, začínáte přemýšlet, kam mrštit ovladačem, abyste nezasáhli kočku a ovladač to při troše štěstí přežil.
Contrast ze začátku vypadal jako velmi solidní hra s prvky plošinovky, která přinese originalitu a zábavu na dlouhé hodiny. Místo toho jsme dostali hru, která se dá projít, při troše štěstí, které budete potřebovat, abyste se nezasekli o nějaký předmět a nehráli úroveň desetkrát, za dobu kolem čtyř hodin. Testeři hry si patrně před šichtou zajdou na pár kousků, přehlédnout totiž takové množství bugů snad není ani v lidských možnostech.
Hra byla testována i na konzoli Playstation 4, nicméně se jedná o totožnou verzi, která nepřináší vůbec nic nového.