Blood Bowl: Chaos Edition – Recenze
Drsná hra s drsnými pravidly.
1. 6. 2013 Vytukej - Redakce
Recenzovaná verze: PC
Dneska si zase trochu zasportujeme. Čeká nás fotbal. Počkat? Ale jo, říkám to správně, fotbal. Americký fotbal. No moment! A co tihle hráči? Orkové, elfové, nemrtví, skřeti? To mi hlava nebere. Aha! Už jsem si vzpomněl! Tohle není obyčejný fotbal, nýbrž americký fotbal se sportovci z fantasy literatury. Blood Bowl se mi dostal do ruky, a já jsem ho prověřil zatěžkávající zkoušce.
Horst promíchal žánry ve Smoothie Makeru
Aspoň to takhle po zapnutí hry vypadá. Nejprve ale uvedu, o co jde. Blood Bowl vyšel již před nějakým časem, minul jsem ho, proto jsem rád, že poslední edice s podtitulem Chaos má vše, co základní hra a ještě trochu víc. Když vám recenzenti dávají různé tipy na nevšední hry, mezi jmenovanými by měl být Blood Bowl. Proč? Tak předně jde o sportovní hru z prostředí amerického fotbalu. To je ten sport, kde si ragbisté vzali o pár tun výstroje navíc. Vzhledem k tomu, že v Evropě je tohle vzácný sport, nemusí být můj první argument přesvědčivý. Takže pokračuji. Koncept vychází z deskových her, kdy zápas je v tahové rovině. Najednou se nám do hry dostane nejen sportovní, ale také strategická myšlenka. Jenže co s těmi pod helmami. Ano, postavy jako vystřižené z tuctového RPG si budeme vylepšovat a dělat z nich ještě větší macho-team, než jsme původně čekali.
Odpíchněme se od menu hry. To je zpracováno v klasické nabídce turnajů a módů. Pokud chcete hledat hlavní kampaň, tak Blood Bowl nenabízí příběh v pravém slova smyslu. Čili se opět oklikou vracíme k páteři sportovních her. Na výběr máte několik menších turnajů, ty slouží jako odrazový můstek věčné slávě. Cesta to je poměrně krvavá, tady by si s frakturami neporadil ani ten nejgeniálnější lékař. Blood Bowl sází na vlastní managment týmu. Nečekejte žádné transfery, e-maily ani přípravný kemp, vše se totiž točí v zajetých kolejích peněz a zkušeností.
Jak už jsem napsal výše, můžete si vybrat trpaslíky, elfy, lidské pokolení, prostě dvacet tři ras pro vaše obveselení. Každá rasa si své svěřence dělí podle vlastností a pozic, na které hrají, používá k tomu speciální pojmenování, které už jsou samy o sobě velmi vtipné. Až budete mít ideálně zpracovanou soupisku, dostanete možnost nakupovat lepší vybavení a body do statistik. Custom kádru se velmi povedl, takže byste měli mít vše po ruce.
Pravda je tam venku, na placu
Atmosféra! Ta vám neustále bude funět za krkem. Komentátoři se předhánějí v drsných hláškách, diváci křičí, kolem létají ohňostroje, hráčům praskají kosti. V mačích o poháry vyhraje jen to nejsilnější a nejprotřelejší mužstvo. Stadiony mají rozdílnou architektonickou stránku, takže stále je na co koukat. Ozvučení a grafika skvěle doplňuje šum, který je pořád trochu jiný. Grafické zpracování se drží jasných barev, což je fajn. Komiksovost ještě lépe vylepšuje dojem z humoru, který je ve hře všudypřítomný.
Pomalu se přesunu k problémům hry. Občas jsem řekl, že ta či ona hra není pro každého. Blood Bowl tuto definici podtrhuje pětkrát a červenou propiskou. Pravidla vychází z deskových her a pochopit je není zcela snadné. A když se vám to časem povede, soupeř vás bude drtit jako vlašské ořechy, protože vítězství za zápas okusíte málokdy. První turnaje jsou navíc vyloženě nudné, a kdo se odradí předem, nemá možnost se dostat do velkých arén. Tahy jsou prováděny kostkou, můžete si hru přepnout do reálného režimu, ten ale není tak dobrý a vlastně zbytečně ničí základní tahovou symbiosu hry. Tahový režim mě zase častokrát namíchl kvůli krátkému času. Mnohdy se totiž cesta za merunou musí naplánovat do sebemenšího detailu. Když to nestihnete, soupeř si vás pak pěkně podá.
Druhý problém jsem měl s ovládáním. Při skrumáži ve středu pole není možné se dobře trefit kurzorem myši na správnou stranu. Vašemu poslání nepomůže ani kamera, která si občas dělá, co chce. Zdaleka nejhorší je ale HUD. Vyznat se narychlo v ikonkách přímo v zápase je prostě nadlidský výkon. Neovládáte totiž jen pohyby, ale i speciální dovednosti a taktiky. Měl jsem co dělat, abych vše dobře odkšíroval, tohle tedy mohlo být řešeno trochu elegantněji. S tím trochu souvisí i překlady. Anglický jazyk je pro neangličtináře nutné zlo. Popisky totiž koresponduji se špatným HUDem nejen v zápasech, ale i v menu. Hantýrka jednotlivých „národů“ nemusí být okamžitě pochopena. Manuál není také pomocníkem, neboť ani on není do mateřského jazyka přeložen. Herní možnosti si tedy musí hráč nuceně bez pomoci prolouskat sám, což určitě nepřispěje k tomu, abyste se do hry hrnuli.
Díky patchům už umělá inteligence neblafuje jako v prvního vydání, ale problémy s kostkou zůstávají stále. Někdy se zkrátka stane, že vás nepřítel přejede jako kamion se cukrovou třtinou, jindy zase zcela nepochopitelně nevyužije okatého kiksu v obraně.
Po zápasové sprše jdu s pravdou ven. Blood Bowl má vynikající myšlenku, jak propojit populární americký sport s deskovou hrou. Bohužel hra často padá na suspenzor díky laxnímu přístupu k hráči jako takovému. Kdyby se obtížnost soustředila jen na zápasy a zbytečně neházela klacky pod nohy jinde, mohla by hra zacílit na mnohem masivnější publikum. Je to škoda, že se tak ve většině případů nestane, protože zábava postupně bobtná od menších polních bitek až po nefalšované mistrovství světa. Kdyby hra neměla tuny obsahu, asi by to s ní dopadlo v očích hráčů ještě hůře, tento fakt zase o něco více kalí lajdácké ovládání, které může být pověstným trnem v oku. Vzkaz je tedy jasný, dejte této hře šanci za předpokladu, že máte velkou trpělivost, nebo jste oddanými milovníky deskových her a Warhammer universa.