Aliens vs Predator – Recenze

Vetřelčí královna se probouzí, Predátor vyráží na lov a lidé mají zase plné ruce práce s odstraňováním hnusných emzáků. Alieny i Predátory dnes zná každý, zejména díky velké spoustě filmových zpracování a také dvěma zdařilým hrám, které se ale datují zhruba 10 let nazpátek. „Co naplat? Musíme to oživit!“ řekli si chlapci v Rebellionu a také tak udělali. Očekávání byla velká, prodeje byly velké, hodnocení budiž ……, ale to až za chvilku.

Ze tří cest, na jednu

Vivat a střílet vítězné salvy do vzduchu, kde se vzal, tu se vzal spásný nápad, vytvořit místo jedné rovnou tři kampaně. Ale aby toho nebylo málo, každá z nich vám dá možnost ovládat jednu ze tří přítomných ras, jak již bylo naznačeno, lze hrát, jak za Predátora, Vetřelce, tak i člověka. Který je vám nejsympatičtější? Myslím že zůstanu člověkem a vy po delší době hraní také. Každá z ras má své výhody a nevýhody. Člověk disponuje různorodým arzenálem střelných zbraní, který je jedinou možností, jak přežít tuhle šílenou invazi. Vetřelec využívá své rychlosti a obratnosti k nečekáným útokům, velmi tomu přispívá i lezení po zdech. Nu a slavný Predátor, ten je vybaven od hlavy až k patě různým vybavením o kterém se lidstvu může pouze zdát. Pokud jde o příběh, v základu se našel jistý všetečný člověk jménem Karl Bishop Weyland, který otevřel uzavřenou hrobku a spustil tím běh událostí. Každá kampaň má svůj minipříběh, který pak dohromady tvoří výsledný celek. Nic převratného, a to zejména proto, že nový Aliens vs Predator celkově nemá nijak brilantní zápletku a myslím, že ji ani nikdo neočekával.

O pár let maldší!

Hurá! Po deseti letech se toho hodně změní, a tak bylo načase, aby Rebellion uvedl potvory v co největší parádě. Přestože technologický pokrok je velký, nečekejte zázraky, některé z textur jsou doslova ohavné a kazí celkový grafický průměr. Potvor je většinou tolik, že si ani autoři nemohli dovolit lepší grafický kabátek. Hře to vyloženě neškodí, ale větší péče po technologické stránce by určitě neuškodila. Zpracování bych nerad dále pitval, protože příliš moc kritiky škodí a raději se tedy vrhnu k detailnímu popisu jednotlivých herních mechanismů.

Xenomorfní invaze

Pojďme vyzpovídat Xenomorfa (Vetřelce). „Co nám povíte? Aha, vy nemluvíte!“ ikdyž je jazyk Vetřelců poněkud složitý, pokusím se vám přiblížit, co jsem se od jednoho z nich dozvěděl. Jsou velice silní, rychlý a mazaní. Dovolím si nesouhlasit po stránce síly, jelikož dobře mířený zásobník je pošle na věčnost, bez větších problémů. „A máte to hnusáci!“ Po této větě se odhalili nestvůrné zuby, této obludy, a tak jsem své emoce nadále držel na uzdě. Pokud jde o rychlost, uznávám nelžou. Alien vždy využije své hbitosti a nečekaných výpadů k usmrcení, nic netušící oběti. Smutné, rychlé, bezbolestné a chutnoučké, tak to mají rádi. Velkou výhodou je také lezení po stěnách, stropech a bůhví po čem ještě. Díky tomu máte neustálou kontrolu nad děním a nic vám nebrání zaútočit i z velké dálky, pokud se vám podaří oběť správně zaměřit. To že vám po celou kampaň potáhne z držky a v případě zasáhu z vás poteče kyselina jsou běžné vedlejší účinky.

Predace

Pokud jde o toho „jehož kdysi lovil Arnold Swarzenegger“, ten je na tom velmi obdobně, jako lidský mariňák. Je to jiná civilizace, jiná kultura, jiné vybavení, ale v zásadě je hratelnost obdobná. Tentokrát dostanete do vínku nějaká ta vylepšovátka (létající disky, minové pasti a další), z dalekých hlubin vesmíru. Predátor disponuje zejména svou velikou silou, díky které je schopen oběti, kterou drží mezi rukama, vytrhnout hlavu bez jediného mrknutí oka. Nechutné že? Tahle hra se s nikým nemazlí, ale to už přece víte. Díky speciální pistoli je možné také oběť přivést do stavu nemohoucnosti, takže ve chvíli, kdy se nebraní, lup a má zpřerážené lícní kosti. Sluší se zmínit, že kampaň za onoho borce je nejkratší, a tak si s ním užijete nejméně zábavy.

Humanizace

A jéje, človíček! „Čímpak chcete ohromit své nepřátele pane? Zbraněmi? Hm, zajímavá volba, ale myslíte, že budou stačit?“ Prý ano, ale jelikož jsem nedůvěřivý, vyrazil jsem s plnou polní do akce sám. Po chvilce napětí a několika opatrných pohledech za roh, jsem se střetl s prvním xenomorfem. „Tumáš hajzle!“ Než stačil říct, ehm zařvat, bylo po něm. Chudák malá, chvilku se svíjel a pak za doprovodu zelené blitky odešel navždy. Příběhová linie za člověka je tedy jako každá jiná. Najdeme podobné například v Doomu, Quakovi, či novodobém Wolfensteinu. V takovémto univerzu pochopitelně nemůže chybět multiplayerová část, která vylepšuje počramocenou reputaci ze hry pro jednoho hráče. Máte sedm možností, jak se v multiplayeru vyřádit. Konkrétně jde o módy Deathmatch, Species Team DM, Infestation, Mixed species DM, Domination, Survivor a Predator Hunt, který mám nejradši. Jiný režim, jiný cíl. Bohužel s pouhým šesterem map se toho příliš vykouzlit nedá, a tak je důležité dávat si tu správnou herní dávku, jinak vás i MP brzy omrzí.

Takže

Titulů podobného ražení je dnes hodně, a tak je díky bohu z čeho vybírat. Pokud bych měl tento titul k něčemu přiblížit, tak k již zmíněnému Wolfensteinu. A to z toho důvodu, že i po letech se vrátil poměrně silný, ale jakýsi okoukaný a zpracováním starý. Aliens vs Predator je tím samým, akorát v jiném o dost nechutnějším prostředí. Nicméně díky slušnému multiplayeru, nejde o hru vyloženě k zahození a pro fanoušky je tedy povinností. Mě osobně by si však nekoupil, nebo já jeho?