Zavřít reklamu

A Plague Tale: Innocence – Recenze

A Plague Tale: Innocence nabízí parádní zážitek v netradičním herním prostředí.

20. 5. 2019    

A Plague Tale

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Je tomu teprve pár let, kdy se vydavatel Focus Home Interactive, ani příliš nesnažil konkurovat velkým značkám a vydavatelským domům. Stačilo však několikrát udeřit hřebíčkem na hlavičku a rázem tu máme několik zajímavých kousků, které se nejen chystají, ale právě vycházejí. Posledním velkým titulem tohoto vydavatele je A Plague Tale: Innocence a my si dnes řekneme, zda právě tento titul stojí za to.

Amicia a Hugo v problémech

A Plague Tale: Innocence má vskutku netradiční zápletku a parádně podaný příběh. Zasazení se autorům z Asobo Studia opravdu povedlo. Příběh se odehrává ve 14. století, kdy ve Francii vypukla morová rána, a to má samozřejmě neblahý vliv na množení krys. Hlavní roli tu ztvárňují sourozenci Amicia a Hugo. Oba jsou potomky rodu de Rune a to je přivede do mnoha nesnází.

Nerad bych tu jakýmkoliv způsobem vyzrazoval podrobnosti děje. Nicméně určité okolnosti donutí ústřední dvojici, aby cestovala daleko od svého domova, přičemž musí bojovat o svůj život díky všudypřítomným krysám a dalším nepřátelům. Hra staví na přímé kooperaci obou postav. Vy ovládáte Amicii, která vede Huga za ruku či mu dává jednoduché příkazy a oba hledají způsob, jak se dostat z nepříjemných situací.

Co je třeba ocenit, tak je způsob vyprávění a utužování vztahu mezi oběma sourozenci, to se totiž jen tak nevidí. Dialogy jsou výborně napsané a vše působí přirozeně a nijak krkolomně, jako tomu bylo kupříkladu u poslední série seriálu Hra o trůny. Je však třeba upozornit na to, že ve hře se objevují i jisté fantasy prvky, takže nejde o čistě historickou záležitost. Pro některé hráče by to tedy mohlo být určité překvapení.

Ani nebylo třeba volit open-world

Pravdou je, že hra nestaví na nějakém rozsáhlém světe, po kterém by se dalo cestovat a plnit nejrůznější výzvy. Jde o čistě lineární záležitost, která je občas přerušena příběhovou cutscénou. Nutno ale uznat, že délka hry je úctyhodná a dosahuje nějakých 15 hodin při prvním hraní. Titul má velmi dobrou hratelnost, takže vás udrží u obrazovky až do konce, a hlavně budete chtít vědět, jak nakonec příběh skončí.

Poměrně dobře funguje v titulu pocit tísně, beznaděje a strachu. Krysy se tvůrcům podařilo vyobrazit v ohromných počtech a jsou naprosto smrtící. Pokud se vám připletou pod nohy, tak máte sotva dvě sekundy, abyste jim unikly nebo vás doslova sežerou zaživa. Jejich pištění je navíc dost intenzivní a mnohdy nemusí dělat úplně dobře. Krysy nesnáší světlo, a tak je většina úniků před nimi postavená na tom, že musíte využít hořící pochodně, zapálit někde otep nebo sehnat lucernu.

Amicia má k dispozici svůj prak, který je jí v základu dobrý tak akorát na to, aby dokázala něco nebo někoho trefit kamenem. Časem se však její portfolio munice rozrůstá. Díky dalším postavám je pak možné na dálku zapálit oheň nebo jej naopak uhasit. Také je tu možnost odlákání nepřátel nebo například jejich tichá likvidace.

Tichá likvidace a stealth postup

Hra má v sobě lehké RPG prvky, kdy je možné si zlepšovat prak a další výbavu zejména díky tomu, že Amicia cestou sbírá spousty materiálů. Určitě se tak vyplatí prozkoumat každé zákoutí a rozhodně je dobré sbírat veškeré materiály z okolních beden. Ačkoliv se tato adventura může zdát jako akční titul, tak převážně jde o stealth, kdy je třeba se efektivně vyhnout nepřátelům a likvidovat je případně ze zálohy. Tvůrci tu mají také několik okamžiků, kdy lze lidské protivníky využít jako krmivo pro krysy, což je občas dosti silný zážitek.

Kromě materiálů je ve hře i spousta různých květin, dárků a zajímavostí, které lze sbírat. To je určeno zejména hráčům, kteří hry rádi dohrávají až do konce. Sběratelé trofejí a drobností si tak přijdou na své. Díky tomu je ve hře i drobná znovuhratelnost, jinak by asi nemělo příliš smysl se ke hře vůbec vracet.

Titul má určitě svoje mušky. Občas se stává, že vás nepřátelé nevidí i když by měli. Dále jsou tu drobné bugy, kdy vás například sežerou krysy na místě, na které by se vůbec neměly dostat a podobně. Jinak jsem ale nenarazil na nic zásadního, co by mělo herní zážitek, jakkoliv kazit.

Hodně jsem byl překvapen u samotného zpracování hry. Tvůrci využili Unreal Engine 4 a díky němu hra vypadá vážně parádně. Mnohdy byla nádhera si jen prohlížet ulice města nebo hradby některého z hradů. Grafická stránka je vskutku parádní a nezaostává za ní ani ta zvuková. Některé skladby dokonale podtrhují atmosféru na obrazovce.

Titul je dosti emotivní záležitostí, a tak si ho užijí převážně hráči, kteří mají rádi dobré příběhy. K tomu všemu jsou zde i české titulky, díky čemuž je hra pro české a slovenské fanoušky rozhodně atraktivnější. Možná se to z doprovodných materiálů tolik nezdá, ale faktem je, že v A Plague Tale: Innocence je poměrně hodně dialogů. České titulky tak nejsou na škodu.

První oznámení hry mě kdysi ohromilo. Konečně přišel nějaký neotřelý koncept, který se snaží vyždímat z daného žánru téměř maximum. K tomu je tu velmi dobrý příběh, skvělé podané pasáže a luxusní atmosféra. Pokud by někteří nepřátele měli lepší AI a neobjevovaly se občas trochu otravné bugy, tak by hra mohla mířit velmi vysoko. Opravdu sympatický titul a je možná škoda, že tvůrci odmítají pokračovat dalším dílem.

A Plague Tale: Innocence obsahuje kompletní české titulky

Klady

- příběh
- hudba
- hratelnost
- atmosféra

Zápory

- občasné bugy
- místy slabší AI

Hodnocení: 75%