Trine 2 – Recenze

Pohádková recenze hry Trine 2!

4. 2. 2012   Martin Pilous  

O Trine jistě většina z vás již slyšela a dokonce jej možná i hrála. Mě se poštěstilo se s ním seznámit teprve na u druhého dílu a ihned bylo jasné, že to není běžná hra, jež na nás herní produkce chrlí neustále bez většího studu a hlubšího přemýšlení. Nicméně u Trine 2 je jasně vidět, jak může vzniknout hra, když se zapojí to, co máte na krku a ještě to dobře zaobalíte. Pojďme se společně na druhý díl podívat.

Vzhůru do pohádky

Trine 2 nám opět dá možnost hrát za tři neohrožené hrdiny, i když ono to s tím neohrožením nebude tak horké. Každý z nich je poměrně nedobrovolně zatažen do nového dobrodružství skrze Třišťál. To je jakýsi magický předmět, dle něhož je vlastně celá hra pojmenována. Zhostíte se role kouzelníka Amadea, jenž dokáže výborně využívat nejrůznější předměty, které se kolem povalují. Dokáže s nimi pohybovat, točit s nimi a také je schopen vyvolat pomocné předměty. Dále je zde zlodějka Zoya, ta výborně ovládá umění lukostřelby a díky svému vystřelovacímu háku je schopna se na určitých místech zavěsit a případně se houpat. Posledním do party je rytíř Pontius. Ten je sice velmi neohrožený a s mečem se ohání bravurně, rovněž skvěle využívá i svého kladiva k ničení překážek, nicméně jeho charakter na mě působil poněkud neslaným dojmem.

V zásadě je Trine i Trine 2 postavené na velmi jednoduchém principu a tím je dostat se skrze úroveň na její konec. Vše je v parádním 2D stylu, ale to neznamená, že to bude tak jednoduché jako například ve starých Mickey Adventures nebo Mario, kdy přeskáčete z jednoho konce na druhý. Právě tím, že autoři zapojili své mozkovny, donutí i vás přemýšlet o tom, jakým způsobem se vlastně na onen konec úrovně dostat. Čekají na vás puzzly, toho řekl bych nejhoršího druhu. Jejich řešení je vždy poměrně primitivní, ale vy si budete pár minut dělat starosti s tím, jak je vlastně zdolat. Na podobném principu byly postaveny i hádanky v geniální indie hře Limbo, jejíž recenzi jsme vám již přinesli.

Zapněte své mozkovny

Nicméně i ty nejtěžší hádanky se vám do několika minut podaří rozluštit a je jedno zda jde o přesouvání předmětů, posouvání portálů nebo jen o správné uskupení potrubí. Trine 2 navíc oplývá přemrštěným počtem checkpointů, a tak pokud některá z postav například v bitvě nebo nějaké pasti zemře, okamžitě při dosažení blízkého úložného místa je znovu k dispozici.

Mezi třemi dostupnými charaktery si můžete libovolně přepínat, kdykoliv chcete. Tudíž pokud to nejde silou, tak na to zkusíte trochu magie, případně využijete vynikajících akrobatických schopností. Jen škoda že samotný děj hry se nikam zvlášť neposouvá anebo mu nějaký ten výraznější pokrok trvá vždy do té doby, než překonáte jednu z celkových 11 kapitol. Každopádně každá z úrovní nabízí velmi pěkný leveldesign a nádherně zpracované okolí, jenž vám navodí pocit, že se pohybujete doslova v pohádce.

Ve hře nechybí ani systém levelování, který však není nijak zvlášť rozsáhlý a většinu z následně získaných schopností ani nevyužijete. Bohužel ani nějaká větší motivace pro sběr truhel, jenž jsou, různě rozmístěny v úrovních a nejednou je těžké se k nim vůbec dostat. Většinou totiž truhla ukrývá nějaké zbytečné tajemství, jakým je například básnička. Je tedy možná škoda, že zde není rozšířen systém vylepšování postav a nějakých dalších úprav, ale možná bych přece jen chtěl příliš mnoho.

Zatímco Limbo, se bálo projevit jinak než v černobílé, tak Trine 2 naopak představuje snad tu nejširší možnou škálu barev. Zpracování je zkrátka nádherné, a to i přesto že jde o pouze 2D hopsačku. Veškeré scény v pozadí postav a i samotné postavy jsou zpracovány velmi precizně a mnoho času muselo být stráveno přípravou a nadesignováním například Amadeovi chaloupky. Když sledujete jak do okénka svítí nádherná modrá zář Třišťálu a do toho v místnosti tiše poletuje prach, musíte souhlasit, že jen těžko v tomto žánru budete hledat hezčího kandidáta.

S přáteli nejdál dojdeš

Trine 2 nově oproti prvnímu dějství nabízí i možnost muliplayerové hry. Ne ale po vzoru kdejakých stříleček a podobně, že byste se postavili proti svým soupeřům. Tady se dostanete do role jednoho z hrdinů, a to samé, co můžete hrát v kampani, si projdete s živými hráči. Nicméně nejzábavnější variantou je ta, kterou nabízela již první hra a to je možnost hrát v kooperaci s vaším kamarádem nebo příbuzným, který se chopí úlohy druhé postavy.

Trine 2 je výborná hra, ba v některých směrech skvělá, ale přesto se najdou jisté mouchy. Zejména největší chybou je motivace k dalšímu hraní po dokončení. Neboť jediné co můžete získat je veškeré haraburdí z jednotlivých truhel, ale budete se v některých místech muset obrnit trpělivostí, neboť určitá místa jsou opravdu těžce dosažitelná. Pokud ale přejdete většinu chyb mávnutím ruky, tak si ji užijete plnými doušky a díky ceně, která je minimální a navíc vás čeká i zhruba 10 hodin hraní, tak budete uvrženi do víru překrásné pohádky.

Kromě naší textové recenze jsme připravili i videorecenzi, kterou si na vzal na starost Ondřej Halíř