The Saboteur – Recenze

Jednou ze zajímavých her roku 2009 byl mimo jiné i The Saboteur. Tato směsice stealth akční third-person adventury nám bezpochyby dodala něco, co mezi námi již dlouho nebylo, ale je vážně tak světoborná? To právě teď zjistíme. Paříž v období 2. světové války se stala předlohou něčeho, co bych nejlépe popsal jako mix Assassin’s Creed a Hitmana. A ačkoliv 2. světové války jsme si ve hrách již užili dost a dost a žánry výše zmíněných her taktéž nejsou zrovna neprozkoumané, v Saboteurovi tato směs přeci jen, nějakým záhadným způsobem funguje, i když mnohdy ne úplně tak, jak bych si přál. Ale pojďme si blíže popsat příběhovou stránku hry.

Sean Devlin – nový akční hrdina

Celá dějová linka se točí pouze kolem jedné osoby a tou je Sean Devlin. Tento Ir se přistěhoval jako automechanik za prací do Francie a jednoho dne se mu poštěstí účastnit se formulových závodů, které by málem vyhrál, nebýt německého nacistického posluhovače a rovněž závodníka, Kurta Dierkera. Ale abychom popisováním příběhu neztratili všechen čas, trochu to zkrátím. Poté, co Kurt zabije Seanova přítele a Sean je nucen vyhledat útočiště v Paříži, tam se mu naskytne příležitost bojovat proti Němcům, kteří mu tolik ublížili. A tak společně s pomocí Luca založí odboj, ze kterého se dostane do Britské špionážní služby, která se mu zavázala umožnit vykonání jeho pomsty na Kurtovi a tato honba za pomstou je v podstatě základ děje.

Nyní se konečně dostávám k nejpodstatnější části hry a tou je její hratelnost. Jak jsem již řekl výše, moc novinek Saboteur nepřináší. Hra totiž klade celkový důraz na atmosféru. A ta je vskutku obdivuhodná, neboť projížďky po noční, nacisty okupované Paříži by se krásně daly přirovnat ke scénám z filmu Sin City. Barevný kontrast, kdy je velká část vašeho okolí ponořena v různých odstínech šedi, a pouze některé věci jsou zdůrazněny jinými barvami, výborně zobrazuje náladu panující v tehdejší době. Zoufalost všude kolem vás jednoduše vyburcuje k boji. Ona zároveň Vůle k Boji (v originále Will to Fight), je také podstatným herním faktorem. Do čtvrtí, kde se vám vašimi sabotérskými kousky povede zvýšit morálku obyvatelstva, se totiž postupně začnou vracet barvy a zároveň již nepůjdete do všemožných potyček s Němci sami.

Assassin po francouzsku

Dalším důležitým herním prvkem jsou boje. V těch není třeba hledat nějaké složitosti. Buď se můžete potichu přiblížit k nepříteli zezadu, uškrtit ho, vzít jeho uniformu a jít o dům dál, ale stejně tak dobře můžete s pistolí, či jiným dobovým zbraňovým arzenálem, a krytím vyrazit na krveprolití. Nicméně někdy je nejlepší vzít nohy na ramena a rychle se spakovat, a i na tomto poli vám Saboteur nabídne více možností. Buď se můžete jednoduše před pronásledujícími Němci uchýlit do nějakého baru nebo klubu, kterých se v okolí vždycky pár najde, ale taktéž, pro ty adrenalinověji založené, je zde možnost vydat se na riskantní automobilovou honičku po Paříži. No a společně k bojům a únikům se vážou mise, kterých věru není za celou hru málo. Ale ty už nechám, ať poznáte na vlastní kůži, avšak trváte-li na příkladu, uvedu třeba výbuch skladů s benzínem, nebo vynikající formulový závod, ne nepodobný tomu z Mafie. Celkově vzato však působí negativním dojmem schopnost Seana vylézt prakticky na jakoukoliv budovu, ač se to leckdy může jevit nemožné a rovněž výše zmíněná absence jakýchkoliv opravdových novinek moc nepotěší. Komu však toto stačí, bude spokojen.

Poslední věcí, na kterou bych se chtěl zaměřit, je grafika. Ta krom onoho barevného sladění nabízí zajímavé hody, i co se týče animací, textur a postav, ovšem žádnou revoluci zde nečekejte. Na dnešní dobu příjemné hardwarové nároky ovšem toto kompenzují, a tak grafice hry není moc co vytknout.

No a jak zhodnotit The Saboteur na závěr? Určitě má potenciál na to mnohé hráče zaujmout, přinejmenším svým solidním příběhem, ovšem svým zpracováním, kde jsme se doopravdy nějakých zajímavých herních mechanismů nedočkali, to už tak slavné není. Chcete-li si ale užít hru s dobrou atmosférou, neváhejte sáhnout právě po The Saboteur.