Singularity – Recenze

Akční recenze na hru Singularity!

13. 7. 2010   Vytukej - Redakce  

Raven Software má za sebou bohatou minulost s tvorbou lehce hororových akčních trháků, jakými byli třeba Wolfenstein, Quake 4 nebo stařičký Heretic. Nyní se nám do rukou dostává další jeho dílo a tím je Singularity. Zde se klasický konflikt dvou velmocí, tentokrát USA a Ruska, dostává do pozadí a vy se doopravdy stáváte hlavní postavou, která utváří jak minulost, tak budoucnost. Dokázal Raven Software naplno využít potenciálu hrátek s časem stejně jako využít děsivé atmosféry post-sovětského ostrova Katorga-12? Na to se teď společně podíváme.

Kde to všechno začalo, tam to také může skončit!

Počátek fiktivní dějové linky začíná již někdy před rokem 1955. Tehdy zuří studená válka mezi Amerikou a Ruskem, ve které má Amerika díky vlastnictví atomové síly značně navrch. Zde ale přichází na řadu zvrat. Na malém ostrově poblíž Kamchatky nazvaném Katorga-12 nalézá Rusko bohaté zásoby nového prvku E-99. Ten v sobě skrývá ještě větší energetický potenciál než atomová energie, a tak Stalin rozjíždí na ostrově masivní výzkum. Cesta Ruska ke světové nadvládě je ovšem přerušena katastrofou, známou pouze pod názvem Singularity, a která celý ostrov Katorga-12 pohřbila v hlubinách minulosti. A do toho všeho v roce 2010 nastupujete vy. Americký špionážní satelit zachytil prudké elektromagnetické výboje vycházející z Katorgy-12 a speciální Black Ops tým dostává za úkol odhalit příčinu. Vy v roli kapitána Natea Renka se nacházíte v helikoptéře, která se vás chystá na ostrově vysadit, když tu znenadání udeří další výboj, který přežijete pouze vy a jeden váš vojenský kolega. E-99 je ovšem prvek, který umožňuje ovládat samotný čas, a tak se kapitán Renko vydává na vlastní kůži poznat jak minulost roku 1955, tak přítomnost roku 2010 Katorgy-12, aby zjistil, jaké tajemství ostrov ukrývá a jak s nimi naložit. Za účelem poznání historie ostrova vám kromě samotných dialogů s jinými postavami poslouží i audio a videonahrávky rozmístěné skrze všechny lokace ostrova. Samozřejmě se můžete rozhodnout je ignorovat, pro lepší pochopení děje vám ovšem vřele doporučuji jim pár minut z vašeho herního času věnovat.

Jak ovládat čas snadno a rychle?

V počátcích hraní, kdy se sami ocitáte na temném a zdánlivě pustém ostrově, to vůbec nemáte jednoduché. Protloukáte se lokacemi, zjišťujete kde jste a co se zde stalo a nalézáte zbraně. Až první střet s člověkem zmutovaným po vystavení radiaci z E-99 vám dá najevo, že něco rozhodně není v pořádku. A mezitím vás náhodné Singularity výboje posílají střídavě do minulosti a zase zpět. Ale až s příchodem Rusů na ostrov začíná teprve ta pravá akce. Naštěstí si ale naleznete i pár nových přátel, a právě díky nim se vám dostane do rukou TMD – zařízení pro manipulaci s časem. To převážně tvoří základní prostředek hratelnosti, která Singularity odlišuje od ostatních her. S jeho pomocí můžete jedním máchnutím ruky proměnit vojáka v hromádku kostí tím, že urychlíte jeho stárnutí. S jeho pomocí můžete ovlivňovat věk některých předmětů kolem vás, což posléze umožní vznik jednoduchých logických hříček. Ale umí i jiné kousky, jako třeba zmutovat nepřátelské vojáky, je to prostě takové víceúčelové zařízení. Celkově vzato si s TMD v průběhu hry užijete hodně srandy a nejednou se mi stalo, že jsem se odprostil od konvenčních zbraní, a jednoduše si užíval svou moc ovládání času. Ani tu sice nemůžete používat donekonečna, energie se vám dobíjí buď sama postupem času, nebo musíte nalézt instantní energetické balíčky. I tak se s TMD energií ale dá poměrně dobře vyžít. TMD samozřejmě hraje velkou roli i v příběhu samotném a některé jeho možnosti se vám zpřístupní až časem. Kdybych ale měl říct jeden důvod, proč si Singularity zahrát, bylo by to právě TMD.

Ještě něco nového?

Další hratelnostní prvky jsou, abych tak řekl, starou školou. Skrze hru můžete sbírat E-99 rudu na nákup vylepšení vaší postavy, jako třeba větší množství životů nebo více nalezené rudy, nalézt také můžete o něco málo lépe ukryté kufříky, s jejichž pomocí můžete vylepšovat sílu zbraní, kterých je ve hře poměrně dost, ale naráz můžete mít u sebe jen dvě, to vše za pomoci speciálních strojů, na které vždy jednou za čas ve hře narazíte. Toto jsou sice příjemná herní zpestření, stejně jako občasné souboje s více zmutovanými nestvůrami, které vyžadují trochu více času a schopností na jejich zabití, přesto ale už tolik nenadchnou, navíc žádnou velkou nápaditostí tyto herní prvky nevynikají. A tak je vše opět redukováno na prosté zabíjení monster a hraní s TMD, které někomu k zábavě postačí a někomu zase ne.

Grafika tolikrát viděná… a pořád funguje

Jak už bývá u nových her tradicí, grafiku opět pohání Unreal Engine 3, který opět odvádí poměrně slušnou práci. Hardwarové požadavky rozhodně přemrštěné nejsou a tak se raději zaměřím na herní atmosféru, kterou vykresluje. Zpočátku si Singularity snaží udržet lehce hororový nádech, kdy nevíte co na vás zpoza příštího rohu vyskočí, čemuž rovněž napomáhá kvalitně zpracovaný herní soundtrack. Pozdějším postupem hry, kdy se z vás už stává excelentně vybavený voják, se design úrovní projasňuje a vy se tak můžete naplno vžít do zápalu boje, opět s pomocí odpovídajícího hudebního doprovodu. To vše vám má pomoci se ponořit a vychutnat si neustálé bojování, i tak se ale obávám, že ne vždy se vám to podaří. Co se multiplayeru týče, ten je zde spíše drobnou výplní. Nabízí dva herní módy, ale v obou se jedná téměř o to samé. Postavíte se na stranu vojáků nebo monster a snažíte se ovládnout herní mapu. Na chvilku to možná zabaví, ale na delší či nápaditější hraní to asi vhodné nebude.

Vrátíme se raději do doby bez Singularity?

S rozporuplnými pocity jsem Singularity poprvé spustil, s rozporuplnými dojmy jsem ho zase po dohrání vypnul. Myšlenky v pozadí hry jsou kvalitní, příběh má potenciál do sebe vtáhnout hráče, TMD je jednoduše excelentní a dokonce i samotné bojování v sobě jistou jiskru má. Avšak jinak, co se týče způsobu, jakým nám toto všechno Raven Software naservíroval, jsem velice zklamán, neboť bych uvítal ještě větší míru originality a především méně klišé a scifi přešlapů. Takto jsem se nejednou musel přemáhat, abych Singularity vůbec dohrál dokonce. Avšak udrží-li vás příběh nadšené a nevadí-li vám dlouhé krvavé koupele, pak je Singularity něco pro vás.