Modern Warfare 3 Multiplayer – Recenze
Hodnotíme multiplayer Modern Warfare 3
7. 12. 2011 Vytukej - Redakce
Jestliže bychom měli zvolit herní odvětví, jež se za poslední desítku let nejvíce rozvinulo a získalo na obecenstvu, tak ač chceme, či nechceme, musíme tento titul věnovat právě zábavě pro více hráčů, neboli multiplayeru. A právě mezi hry, jež ho nejvíce využívají patří i dlouholetá, stále stejná, ale skvělá série Call of Duty. Tento titul od bývalých tvůrců Medal of Honor se již od svého druhého dílu stal opravdu masivní záležitostí, jež i se svými pozdějšími následovníky v čele s Modern Warfare, Modern Warfare 2, či Black Ops dokázala na stovky hodin přikovat umaštěné nerdy, profesionální, ale i ty občasné hráče, kteří po dohrání singlplayeru chtěli něco více. Jak však dopadl třetí díl MW3, jenž kráčí věrně ve šlépějích svého předchůdce? Modern Warfare 3 si přinejmenším devadesát procent obsahu svého multiplayeru vypůjčuje od svých předchůdců a rozhodně se nesnaží působit nijak novátorsky, či dokonce revolučně. Na poměrně malých mapách tedy nečekejte žádné nikterak týmově založené boje, ale spíše starou známou hektickou akci, v níž jediné ohlédnutí přes rameno, či zaváhání znamená téměř jistou smrt. Proč bychom však kritizovali něco, čím je série Call of Duty známa již dlouhá léta, navíc, když je v tom celá značka tak dobrá? Po spuštění hry tak díky tomu především na hráče loňského Black Ops a druhého Modern Warfare dolehne silné Deja Vu.
Začneme však nejdříve u hratelnosti, jež si opět zachovává svou pověstnou bezhlavost. Na celkem 16 mapách se tak může potkat v různých módech až s 16 hráči a nenechte se zmást. Tento počet je více než dostačující. Herní kulisy si tvůrci jak je již zvykem vypůjčili z příběhové kampaně. Nahlédneme tedy do zasněžených vojenských základen, afrických vesnic nebo, což je pro našince daleko zajímavější, ve výčtu nalezneme i Prahu se svými pověstnými starobylými uličkami, která obecně patří díky mezi nejhranější vůbec. Překvapení se ale dočkáte, pokud začnete jednotlivé mapy studovat. Většina z nich je totiž designována jako menší „bludiště“ s vždy minimálně dvěmi různými možnostmi odbočení. Zvláště ze začátku tak budete, zvláště v menším počtu hráčů nazdařbůh běhat prostředím a hledat někoho, kdo není dostatečně bystrý na to, aby vás poslal do věčných lovišť. Co se může zdát na první pohled frustrující, však blahodárně působí na hratelnost, kdy si každý může zvolit svůj osobitý styl bez toho, aby ho hra nějak hendikepovala. Příležitost tak dostanou taktičtěji založení jedinci zkoumající každý výklenek, rychlíci zběsile pobíhající po mapách, či odstřelovači skrytě čekající na svou příležitost. Naopak méně možností dostávají proklínaní „campeři“, kteří na novém způsoby stavby map nejvíce tratí.
Pokud bychom ale měli jmenovat jednu zásadní změnu, s jakou se tento rok vytasilo studio Activision, půjde nejspíše o nový způsob rozdělování killstreaků. Nyní si tak hráč může vybrat ze tří různých a jinou hratelnost podporujících skupin. Assault – je základní skupina vyhovující spíše samostatným hráčům soustředícím se především na osobní zisk. Za každé zabití tedy získáváte bod, a pokud jich máte dostatečné množství, můžete aktivovat vybraný killstreak jako přelet vrtulníků, či nálet stíhačky. Pamatujte však, že smrt počet bodů automaticky maže. Support – podpůrná třída vyhledávaná především týmovými hráči, kterým nevadí obětování se pro vítězství týmu. Skupina tak slouží především k posílení vlastního týmu pomocí průzkumných helikoptér, či neprůstřelných vest. Nesmírnou výhodou je však skutečnost, že po smrti se počet killstreak bodů nenuluje. Specialist – do třetice Infinity Ward přichystalo oblek na míru šitý těm největším veteránům, vlkům samotářům a hráčům pohrdajícím odměnami v podobě killstreaků. Za každá dvě zabití si totiž lze odemknout vždy jeden bonusový perk navíc, díky čemuž sice nesmete nepřítele bombovým útokem, ale vaše postava nad ním získá znatelné výhody. I z hraní se tak přece jen oproti Modern Warfare 2 stává taktičtější a především klidnější záležitost, k čemuž přispívá i poněkud pomalejší pohybu hráčů, či velikost map, které od minula opět narostla. Za tento úspěch však mohou všichni hráči vděčit také zbraním, jejichž vyváženost byla v minulosti Achileaova pata celé série Call of Duty. Aby vývojáři této situaci u MW3 zabránili, nutí hráče k znatelným kompromisům. Chcete velký dostřel? Použijte odstřelovací pušku, ale zároveň počítejte se značně pomalým pohybem, či delším nabíjením. Máte raději pro útočné pušky? Pak se budete muset rozhodovat mezi množstvím atributů v čele s dostřelem, kadencí, či přesností. Voleb je tedy více než dost a každý hráč má možnost najít si zbraň, jenž mu vyhovuje na sto procent. Právě díky množství voleb a perků tak snad autoři konečně zamezí situacím, kdy se na mapách MW2 proháněla polovina hráčů s útočnou puškou SCAR, zatímco druhá část se je snažila předčít používáním jiných kombinací.
Zajímavým zpříjemněním i prodloužením hratelnosti je také takzvané levelování jakékoliv vámi vybrané zbraně. Každá tedy začíná bez jakýchkoliv vylepšení v podobě Red Dot zaměřovače, většího zásobníku, nejrůznějších upgradů, jako lepší stabilita při míření, při úspěšném zasahování nepřítele nebo možnosti připevnit na svou zbraň o jeden prvek navíc a teprve postupným zabíjením si lze vše odemknout. Na druhou stranu ale hráč nemá možnost vyzkoušet si, jak by mu seděla statistikami se mírně lišící zbraň vylepšená naplno bez předchozích několika hodin strávených postupným levelováním. Opravdu tak nevyčnívá snad žádná zbraň a je jen na vás, jakou zvolíte, a za jak dlouho se s ni sžijete. Na druhou stranu, pokud lze autorům něco vytknout, jedná se zalehávání. To v MW3 probíhá prakticky okamžitě po stisknutí tlačítka, takže zvláště zbabělejší a šikovnější soupeři prakticky okamžitě po vašem spatření sletí k zemi, kde po pár rychlých výstřelech končíte i vy. Lze opravdu těžko pochopit, že se Infinity Ward nepoučilo od Treyarchu, jenž celý problém skvěle vyřešil již v CoD Black Ops. Pokud jsme u výčtu chyb a problémů, nesmím opomenout zmínit ani ten největší, který mnohým „zpříjemnil“ hraní již v Modern Warfare 2. Systém připojování hráčů do multiplayerových zápasů AlterIW.Net. Celá služba, či program poté, co zvolíte herní mód, vyhledá spolubojovníky a protihráče, s nimiž byste měli mít po celou nejlepší a nejstabilnější spojení. Bohužel, jak je zvykem, věci, jenž v teorii zní skvěle, v praxi sice méně než u předchozího dílu, ale stále pokulhávají. Připojování tak mnohdy trvá neskutečně dlouho, občas celá hra spadne, či se vám naopak vytrvale snaží namluvit, že právě zápas, z něhož jste kvůli lagům odpojili je nejvýhodnější a potměšile ho nabídne jako první volbu. Společnost Activision však po negativních ohlasech nabídla hráčům alespoň částečné odškodné v podobě dedikovaných serverů, které jsou sice „Unranked“, ale, ale lze se na nich vyvarovat výše zmíněných problémů.
Herní módy poté naopak nabízejí od klasik, jenž jsou součástí série od samých počátků v čele s Team DeathMatch, Free-for-All, či Capture The Flag, až po několik zajímavých novinek. Zde vyniká zejména dvojice módů Kill Confirmed a Team Defender. Prvně jmenovaný nabízí poněkud předělanou klasiku TDM, při níž však krom zabíjení soupeřů musíte i sbírat psí známky, které z nich po smrti vypadnou pro potvrzení jejich smrti, a naopak i poněkud bezhlavě „rušit“ zabití padlých spolubojovníků sběrem známek odlišně zbarvených. Zkušenějším hráčům tak mód nabízí dostatek možností pro spolupráci mezi ztřeštěnými nováčky snažícími se sebrat vše, co má červenou a žlutou barvu. Týmové hraní je však nezbytným základem druhé novinky jménem Team Defender, kde u sebe má jeden hráč vlajku, zatímco zbytek se ho snaží krýt, chránit a v nejnutnějším případě i vlajku převzít, přičemž platí, že čím déle má tým vlajku v držení, tím více bodů plyne na jeho konto. To vše poté doplňují dnes již známé nástavby v podobě hardcore podob základní módů bez automatického doplňování zdraví, killstreaků, perků a speciálních mířidel, jež si oblíbí především ostřílení veteráni. Nesmíme ale zapomenou ani na dvě samostatná multiplayerová vyžití v podobě SpecOps misí (konečně!) a novinky, Survival módu. Obdobu Special Ops si mohli hráči vyzkoušet u dva roky starého předchůdce MW2 a nutno říci, že i nyní se krátké mise nastavující hratelnost o dalších pár hodin skvěle vyvedly. Offline, či s kamarádem si tak můžete postupně projít některé příběhové lokace. I zde je také obsaženo levelování, takže o zábavu, soupeření a vylepšování časů rozhodně není nouze. Survival mód poté naopak spíše vykrádá konkurenci (viz. Horde mód Gears of War), což ho ale ve výsledku nedělá o nic nudnějším. V jednotlivých vlnách stále těžších a těžších nepřítel od obyčejných vojáků až po desítky Juggernautů spolu s psy-atentátníky hráč, či dvojice hráčů opět odolováná vlnám nepřátel, nakupuje lepší výbavu, killstreaky a…a leveluje.
Multiplayer Modern Warfare 3 nabízí bezesporu stovky a stovky hodin zábavy pro spíše akčněji a na rychlejší boje orientované hráče. Nedostává se nám sice špičkového grafického zpracování, destrukce, či ohromných map, ale čeho autoři nemohli dosáhnout zde, vynahradili vděčným fanouškům především na perfektní hratelnosti stavící na zkušenostech pramenících z minulých dílů. Přičtěme k tomu také Special Ops mise, Survival mód nebo zajímavé novinky, jež však nenarušují herní prožitek a výsledek dává tušit, že ani tentokrát se značka Call of Duty nenechala zahanbit. Pokud zde hledáte odpověď na otázku, kdo v souboji Battlefield 3 vs. Modern Warfare 3 vyhrál, musím vás zklamat. Každá hra nabízí svůj vlastní pohled na to, jak by měla multiplayerová bojiště vyhrát a je jen na vás, jaká z nich vám více sedne…