Fable: The Journey – Recenze

Pohádkový svět Albionu dorazil na Kinect. Fable: The Journey v naší recenzi.

30. 10. 2012   Martin Pilous  

Fable jsem miloval. Zejména když jsem poprvé hrál Fable: The Lost Chapters, nemohl jsem si hru vynachválit a dodnes vzpomínám na to, jak bylo těch pár hodin v Albionu krásných. Nicméně herní obec se změnila, herní průmysl také a bohužel s tím vším i Fable. Druhý díl mě udržel u obrazovky jen proto, že měl Fable v názvu a co se týče Fable 3, to mě už minulo obloukem. Ale ani sám Molyneux nebyl spokojen s tím kde se série ocitla a tak vytáhl na poslední Albionskou výpravu. Fable: The Journey je vyloženě záležitost pro pohybový senzor Kinect a já se vám pokusím říct, proč si ji zahrát.

Kinect není mou doménou

Na rovinu přiznávám – Kinect není nic pro mě. Povětšinou se mi na něj práší a tituly jenž na něj vychází mi nic neříkají a většinou se jim snažím i vyhýbat. Zkrátka to hopsání u televize mi přijde skutečně stupidní. Fable na to šlo ale chytřeji. Zde si totiž stačí správně senzor nastavit a můžete si ke hře sednout, vše totiž ovládáte výhradně rukama.

O čem je ale příběh? Inu, nijak spletitý děj vás nečeká. Ocitáte se v kůži mladého čaroděje Gabriela, který však celé dny jen sní o tom, jak jednou zažije ohromné dobrodružství, přičemž často nedopatřením zůstává pozadu své karavany. Kmen na něj už trochu rezignoval avšak když jej pověří důležitým úkolem, Gabriel usne a svou velkou chvíli prospí, čímž způsobí sled událostí, které vyústí v to, že mladý čaroděj je oddělen od svých druhů a musí se k nim připojit velkou oklikou. Právě z toho pak vychází název „The Journey“. Hra vás totiž provede spletitou a magickou cestou, kterou Gabriel musí absolvovat, aby se ke své karavaně opět připojil. Celkově vás však čeká záchrana celého světa, jak už tomu klišovitě bývá.

Jak bylo již naznačeno výše, titul vám nabízí pouze možnost vše ovládat vašima rukama. Gabriel totiž dostane magické rukavice, díky kterým dokáže čarovat, léčit atd. Vaším hlavním společníkem je totiž váš kůň. Právě ten vám pomůže při cestování Albionem. Musím přiznat že ze začátku hry jsem byl nadšený. Moc se mi líbilo, jak jste mohli vzít pomyslné opratě do ruky a vést koně, tak jak jste potřebovali. Jenže víceméně poté co narazíte na starou známou vědmu Terezu, veškeré nadšení velmi rychle opadne. Nádech pohádky je pryč a vy jen stereotypně děláte to samé.

Stereotyp, nuda a frustrace – to do hry nepatří

Vašimi činnostmi se tedy stanou: hřebelcování koně, kouzlení několika typů kouzel, boj s nepřáteli pomocí kouzel, otevírání beden atd. První půlhodinka je zkrátka naprosto úžasná. Přišlo mi, že Lionhead našli perfektní cestu mezi nádhernou pohádkou a zvoleným ovládáním skrze Kinect, pak se vše ale zvrtá a navíc vás Kinect ne zrovna dvakrát dobře poslouchá.

Je to tak. Paradoxní je to, že ačkoliv se titul hraje výhradně přes senzor Kinect, tak přístroj není schopen vše správně nasimulovat. Strávil jsem minuty tím že jsem se snažil jej nakalibrovat správně. Ano, trochu to pomůže, ale i přesto jsem si u některých gest pomalu vykloubil paži, než se Kinect uráčil pochopit co po něm vlastně chci. Přitom hra trpí jen při kouzlení. Pokud jde o léčení vašeho koně, či jiné aktivity, tak senzor reaguje výborně. Stejně tak dobře je zvládnuté řízení vašeho oře.

Levá i pravá ruka sesílají odlišná kouzla a navíc přitom musíte udělat onen kýžený pohyb a někdy je to tedy skutečně na hraně únosnosti. Ono totiž už v tréninku, když vás hra učí kouzla sesílat se navztekáte více než dost. Ačkoliv se snažíte provést pohyb tak jak je vám naznačeno na obrazovce, tak zkrátka hra udělá něco úplně jiného. Další věc která vás odradí od delšího hraní je fakt, že po nějaké zhruba půlhodince budete mít paže v jednom ohni a sotva je udržíte natažené před sebou. Hraní je to poměrně vyčerpávající a obvzlášť, když se nedostavuje výsledek. Celkově hru projdete kolem 7 hodin, takže pokud máte slušnou fyzičku a pevné nervy, tak vás čekají dva večery s touto hrou. Bohužel není důvod se ke hře kdykoliv jindy vracet.

Cestou, necestou

Hra toho ale příliš nenabízí. Činnosti které jsem popsal výše se akorát střídají po určité době a nic jiného vás ve hře nečeká. Cesta vede bohužel jen jedním lineárním koridorem, takže si nemůže zvolit kudy pojedete, což je taky trochu na hlavu, ale dá se to pochopit. Samozřejmě Gabriel chodí sám. Postava vždy udělá pár kroků, pak se hra zastaví vy svedete bitvu nebo vyřešíte nějakou hádanku či shlédnete připravenou animačku.

Ztvárnění hry je na výbornou. Jelikož je hra učena pouze pro Kinect tak nebylo třeba se věnovat všemožným hi-end detailům, ale po technologické stránce je hra skvělá. Ozvučení i dabing je na slušné úrovni a zpracování světa Albionu má pořád své pohádkové kouzlo, jen už tu chybějí staré nostalgické lokace.

Microsoft zkrátka využil známého a poměrně oblíbeného univerza aby do něj zatloukl poslední hřebíček. Ale jak pro koho. Z mého subjektivního hlediska mohu říct, že se nejednalo o vyloženě katastrofální pokus, jen mu chybělo dost aspektů k dokonalosti. Hra trpí na ovládání a je dost repetitivní. Nicméně věřím, že se najdou hráči, kteří Fable milují stejně jako já, ale na rozdíl ode mě milují i Kinect a tím pádem je to hra přesně pro ně. S touto technologií jsem se nespřátelil a asi už nespřátelím. Pro Kinect jde o jeden z lepších titulů, takže pro ty co jej mají rádi doporučuji k mému hodnocení přičíst zhruba 15%.