DmC: Devil May Cry – Recenze

Dante se vrací v DmC: Devil May Cry, aby dokázal, že coby Nephilim je nejlepším z nejlepších.

27. 2. 2013   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: PC

Stejně jako se brzy dočká nový Tomb Raider komplexní reinkarnace, tak i Devil May Cry došel do fáze, kdy bylo zapotřebí komplexního přepracování. Samotný hlavní hrdina Dante, je nyní mnohem blíže aktuálnímu, cyberpunkovému vzezření, než dříve. Ostatně samotný herní styl se nijak zvlášť nezměnil, ale vizualizace šla s aktuální dobou a nynějšími hráčskými potřebami. DmC: Devil May Cry nastoluje novou sérii s Dantem, která si rozhodně nevede špatně.

Dante je zpět!

Těžko mohu porovnávat předchozí díly Devil May Cry s novým DmC, neboť mě předchozí díly minuly. Příběhově jde nové DMC: Devil May Cry zcela svojí cestou. Dante zde o své minulosti neví zhola nic. Jeho hlavními činnostmi jsou nezřízené požívání alkoholu, drogy, diskotéky a děvky. Dá se rozhodně říct že nové DmC je v některých momentech dosti morálně pohoršující. Jeho život běží ze dne na den a Danteho domovem je malý oprýskaný karavan.

Situace se rapidně změní, když se hlavní démon Mundus rozhodne Danteho zlikvidovat. Dante je totiž Nephilim. Tento pojem značí zkřížení anděla a démona. Díky tomu je Dante schopen využívat obou možností síly. Jak už to tak bývá v pohádkách a odporných příbězích o démonech, zcela náhodou může Munduse porazit pouze Nephilim. Dante se díky řízení osudu dostane ke svému dávno ztracenému bratru, Vergilovi. Vergil jej naučí základním schopnostem a vysvětlí podstatu fungování světa, který je rozdělen na základní a démonický svět (tzv. Limbo). Hodně se zde staví na Dantových kořenech a jeho příbuznosti s legendárním Spardou.

Sejmi je všechny!

Poté co pochopíte o co kráčí, se jedná o prachsprostou rubanici, ale nutno říct že na vysoké úrovni. Rozhodně od hry nečekejte nějaké velké změny, oproti minule. Vše se drží zahřezlých principů a v podstatě jde jen o jedno – dojít z bodu A do bodu B a přitom porubat vše co se vám postaví do cesty. Hra má velmi rychlé tempo. Málokdy vás něco zastaví na delší dobu a zejména pokud znáte různá komba, nemá vám kdo co poroučet. I ti nejsilnější nepřátelé se dají zlikvidovat během chviličky. O to podivnější je fakt, že ke konci hry jste postaveni před komplikovaný hlavolam. Není až tak snadné se z tak rychlého tempa dostat do pohody a přemýšlet o tom.

Hra je sice obyčejná rubačka, ale sami dobře víme, že když je to zpracováno dobře jedná se o skvělou zábavu. Kupříkladu takový God of War nebo Castlevania: Lords of Shadow, dokázali že i takovýto typ her vás dokáže udržet u obrazovky poměrně dlouhou dobu. Stylizací se ale nejvíce hra podobá spíše Danteho Infernu, což byla ukázka toho jak se takováto hra nedělá. Pokud porazíte vše co vám stojí v cestě, vítejte v další misi.

Dobro nebo zlo?

S velkým podivem zde ale funguje příběh, který je rozdělen na kapitoly, přičemž každá začíná nějakou animací a nezřídka i nějakou končí. Nejde jen o bezhlavé mlácení všeho živého, neživého i éterického. Často budete nuceni jednat i během boje. Na určitý typ nepřátel je potřeba specifického útoku. Pokud tedy proti vám nastoupí například démon s rudou aurou a štítem, budete ho muset dostat buďto tvrdými pěstmi anebo pevným kladivem.

Zbraně a celkový arzenál ve hře jsou poměrně rozmanité. Hodně překvapí fakt, že Dante se téměř v každé druhé misi naučí nějakou novou schopnost či dostane novou zbraň do své vražednické sbírky. Dostanete k ruce meč, který se stejně stává hlavní zbraní ve většině soubojů, dále kladivo, kosu, ničivé pěsti a také házecí kotouče. Každou zbraň je možné, za dosažené zkušenostní body, vylepšovat a dodávat Dantemu další možnosti a komba v boji. Dále jsou tu sesbírané duše, za něž si lze kupovat nejrůznější bonusy. Asi nejdůležitější z nich je možnost znovuzrození. Díky ní máte možnost, pokud zemřete v boji, se znovu oživit a pokračovat okamžitě bez dalšího loadingu.

Co dost zaráží je  rozhodnutí autorů o tom, že hra bude obsahovat mnoho obtížností. Celkově jich je 7 a na první dvě téměř nemá cenu hru zkoušet, jelikož se jen zřídka stane že byste zemřeli. Takže i ty největší hardcore pařani si přijdou na své.

Hnusáků je dostatek

V novém DmC je značně rozšířená škála potvor. Přehlídka hnusáků je opravdu velkolepá a v některých případech se zrůdy trochu podobají tomu na co jsme byli zvyklí například u hry Clive Barkers: Jericho. Někteří nepřátelé jsou poměrně slušní parchanti, jelikož je lze těžko zabít, ale jen do té doby než najdete jejich slabinu. Velkým zklamáním jsou ale bossové. Ty totiž vyřídíte také velmi snadno. Stačí jen pochopit jejich útoky a pak už jen čekat na příležitosti. Hra používá i četných checkpointů, takže není nutné hrát celé souboje znovu, když zemřete. Bossů je však pomálu a jako jediný celkové tempo hry trochu zbržďují.

Vizuální stránka hry je velmi dobrá, ale je nutné si na ní zvyknout. Ne každému totiž může připadat lákavé že v démonickém světě vidíte různé obrysy a nedostatky toho skutečného. Navíc v této podobě není vše jak to původně vypadá. V démonickém světě se totiž vše vymyká základním fyzikálním zákonům. Většina cest se roztříští na spoustu fragmentů a vaším cílem je se nějak skrze to všechno dostat dál. Dante využívá svých bičů i k tomu aby se přitahoval k nejrůznějším předmětům, či je přitahoval přímo k sobě, pokud jde o menší objekty. Velmi dobře jsou zde vykreslené hlavní postavy a také potvory.

Chtělo by to dokořenit

Skvěle si vede i ozvučení hry, kdy zejména musíme pochválit dabing, neboť působí velmi přirozeně a nenuceně. Ve hře je pak i tvrdý soundtrack, který ale podtrhuje celkové dění na obrazovce. Sluší se také říct, že hra běhá naprosto skvěle i na průměrném stroji, takže za optimalizaci hry pro PC má Capcom jednoznačně jedničku. Vadou na kráse je ale to, že vám hra nabízí poněkud složité ovládací prvky na klávesnici. Doporučujeme tedy gamepad. Co se pak týče délky hry, tak ta se pohybuje kolem 7-8 hodin na nižší obtížnosti.

DmC: Devil May Cry je dobrou hrou, která kulantně nemá v názvu číslovku pět, jelikož se jedná spíše o jakýsi reboot. Dantemu se návrat povedl, a to i když mu tvůrci značně pozměnili fasádu. Jádro hry je ale pořád stejné, takže ani zarytí fandové si nemusí zoufat. Je jen na vás zda mu dáte šanci. V oboru se jedná o kvalitní kousek, ale upřímně známe lepší a spousta věcí by se dala do pokračování vylepšit. Jde ale o to, zda se jej dočkáme.