Dante’s Inferno – Recenze

Většina z nás již na základní škole zaslechla jméno Dante Alighieri, ale bohužel ne každý si ho dokázal zapamatovat, aby později věděl, o koho vlastně šlo. Inu to je tak, když se místo učení soustředíte na to, co budete odpoledne hrát. Co čert (možná samotný Lucifer) nechtěl, společnost Electronic Arts se rozhodla převést beletrii do digitální podoby. „Proboha to ne!“ říkáte si. Co když vám řeknu, že vás čeká podobná jízda jako s Kratosem? Přikyvujete? Není divu. Inu taková jízda to ale nebude.

Tohle vám ve škole určitě neřekli!

Pozastavme se ještě na malý moment u Danta a doplňme si základní vzdělání. Tento autor je známý dílem nazvaným Božská komedie. Už si vzpomínáte? Ano, ano je vskutku rozdělena na tři části. Na jaké? Inu je to Očistec, Peklo a Ráj. Tak a teď si jen zkuste tipnout, kterou z částí EA využila pro epický příběh hry? Ano naprosto správně, je to Peklo (Inferno). Hlavní postavou hry tedy není nikdo jiný než právě Dante. Ten je jedním křižáků, kteří nejdou pro ránu daleko, každý večer ulehá po boku jiné ženy a krádeže jsou u něj na denním pořádku. Po nesmyslných bojích se Dante vrací domů, aby ho zde přivítala nádherná žena Beatrice. Domov však skrývá překvapení, které je brzy odhaleno a tím je mrtvola Beatrice. Dante je zdrcen, ale rozhodně to nehodlá vzdát. Odmítá přijmout, že už se svou ženou nikdy nepromluví. Při vší smůle, nebo spíše štěstí si pro Danteho přijde Smrtka také. Vzhledem k tomu, že náš hlavní protagonista je válečník tělem i duší, rozhodne se nevzdát to bez boje a po tvrdém boji se mu podaří zabít samotnou smrt. Díky tomu získává její kosu, s níž se vydává do samotného Pekla.

Danteho cesta bude brutální a jediný kdo mu může alespoň trochu pomoci je jeho společník na cestách básník Vergillius. Ten vám vždy ochotně pomůže, pokud si nebudete jisti dalším postupem ve hře. Vaším úkolem bude zejména očištění od všech hříchů, kterých se Dante během života dopustil. Čekají vás děsivé zážitky a temné zkoušky. Co se týče level designu, ten není špatný, jelikož sem tam na vás něco chrlí oheň, občas budete nuceni lézt po stěnách, kde se to jen hemží zmučenými dušemi, a tak dále, a tak dále. Utrpení a beznaděj je zde na každém kroku. Nevěřili byste ani jak je peklo rozlehlé a jaké skrývá prostory. Navíc v každé z částí na vás čeká milý bonus v podobě většího bosse. Ať už je to trojhlavý démonický pes Cerberus, nebo Soudce, vaší jedinou možností je poslat na tu druhou stranu pekla, a to za každou cenu.

Jak skrze brutalitu k cíli došel

Vaší prioritní zbraní je samozřejmě kosa, kterou se vám povedlo získat od Smrťáka, a tak po vzoru Krata a jeho ohnivých řetězů je možné s ní provádět všelijaká komba a údery. Bohužel ať jsem se snažil sebevíce, hra příliš možností na zničení nepřítele nenabízí. Pravda, útoky jsou to navýsost drtivé, ale pokud by jich bylo o nějaký ten ždibec více, určitě bych nebyl proti a vy jistě také ne. Což mi připomíná, že Dante má poněkud zvláštní schopnost udržet se ve vzduchu poměrně dlouhou dobu. Pokud se vám správně daří máchat kosou ve vzduchu, dokážete se vznášet i poměrně slušných deset vteřin. Poté je tu vaše druhá zásadní síla moci, a tou je božská síla vyvěrající z kříže, který máte při sobě. I tento záchvěv božské přízně dokáže pekelníkům slušně zatopit. Ať už používáte kosu, nebo kříž, obojí je možné vylepšovat v podobě upgradů v nabídkovém menu. Vylepšení je zde hodně, ale opět jsem marně hledal, co vlastně se mi podařilo vylepšit. Většinou se vámi zvolený upgrade nijak znatelně neprojeví.

Pokud jde o pekelnou sebranku, ta se vám jistě zalíbí, jelikož monster je zde opravdu hodně a některé bitvy zejména na těžší obtížnost budou velkým oříškem, ale ejhle, zhruba od poloviny hry zjistíte, že druhově se váš nepřítel nerozšiřuje a vy tak mlátíte stále stejné nestvůry. V čem je problém? Zřejmě autorům došel dech a vše vsadili na to, že budete neustále rozsékávat ty samé bytostní paskvily. Většinou se zde setkáte s jakousi náhražkou Satyrů, Létajícími stvůrami, obezními netvory a téměř nahými ženami, kterým z přirození trčí bůhvíco. Inu větší repertoár nepřátel by neuškodil a boje by se stali dynamičtějšími. Občas je nám do toho všeho vhozen nějaký ten boss, u něhož je nutné přijít na správný postup, a máte vyhráno.

Dvakrát do téže řeky nevstupuj, zejména do řeky Styx

Čím hrajete Inferno déle, tím více se vám začne zajídat. Ačkoliv akce nepolevuje, stává se příšerně stereotypní a nudí. Nepřátelé se opakují. Lokace se mění pouze vizuálně a nemají přílišný vliv na hratelnost. Stále čekáte a čekáte, že přijde něco nového, něco zásadního, něco dosud neviděného, ale ničeho takového se nedočkáte. Hru se vám podaří dokončit klidně i za 6 hodin, což se podařilo mě, když jsem měl nastavenou nejnižší obtížnost. Na tu nejtěžší je to o něco silnější výzva a hrací doba se rozhodně protáhne, ale přeci jen, podruhé už jsem neměl koule na to, abych to prošel až do samotného konce. Inu zde se také na chvilku pozastavme. Konec hry je přímo odstrašujícím případem toho, jak by hra neměla končit. Vzhledem k nedokončení celkového děje se můžu jen modlit, aby DLC ukončilo trápení Danta a zároveň trápení hráčů. Druhý díl bych už opravdu nepřežil, zejména pokud by nepřinesl nic zásadního.

Další věc, nad kterou se dá pouze kroutit hlavou, jsou hádanky, které se po vzoru God of War nevyhnuly ani tomuto titulu. Na těch je opravdu velmi dobře vidět, jak si autoři nevěděli rady při navržení těchto úskalí. Většinou jde o hádanku typu „něco přesunout“ a upřímně je to tak primitivní, že se zdržíte jen chviličku a pak už zase máváte kosou. Možná, když se vracím ve vzpomínkách zpětně, by vám mohla zmást hlavu hádanka s hledáním cesty k dalšímu postupu, skrz portály. To je zřejmě jediný moment hry, kde se na chvilku zastavíte. U této hry je tedy skutečně lepší mozek vypnout a jen zběsile mlátit do tlačítek dualshocku.

Tak tedy přestaňme se ohánět kosou a křížem a pojďme vynést rozsudek dříve, než nás dostane ďábel. Dante šel zpočátku dobrou cestou. Pravda, kopíroval herní prvky, které se už objevily u konkurence, ale snažil se je oživit a na samém počátku to vypadalo, že to půjde. Pak ho ale z neustálého boje začali bolet paže a celá hra zlenivěla a zastavila se na mrtvém bodě až do samotného konce. Inferno tedy hodnotím jako lehce nadprůměrnou akční mlátičku a raději si znovu zahraju God of War 3.