Crysis 2 – Recenze

Sci-fi recenze hry Crysis 2

19. 4. 2011   Martin Pilous  

Pro znalce oboru není nutno tuto značku nijak zvlášť představovat. Jen stručně si řekneme, že čekání na pokračování této sci-fi akce bylo zatraceně dlouhé. Navíc původní Crysis ve své době překonal vše dosavadní, co se týkalo do technologického zpracování. Druhý díl nás posouvá dějově dopředu a také nám servíruje zcela nové prostředí. Byla to ale dobrá volba nebo se Crytek hnal pouze za penězi? Na to si odpovíme v naší recenzi.

Tady pouze v nano přátelé!

A jsme na začátku. Hurá je to tu! Začátek je poněkud suchý a upřímně nudí. Ocitáte se v ponorce, roli vojína Alcatraze, u newyorských břehů, když tu náhle jste pod útokem a díky zvláštním okolnostem, které zde záměrně nebudeme probírat, se dostanete k nanoobleku. Co že to vlastně je? Pokud nevíte, tak stačí zkouknout pár screenů a ten podivný cápek, co má na sobě tu divnou kombinézu, vám napoví. Oproti prvnímu dílu je ale nutné dodat, že oblek doznal velkých změn. Už nerozdělujete klasické čtyři pokyny. Maximální síla a maximální rychlost jsou zde tak nějak automaticky a hlavní využití tedy mají pouze neviditelnost a maximální obrana.

Opět máte určitou hladinu energie, kterou můžete využít pro zapnutí těchto režimů. Rychlost se zde ztratila, jelikož se zde stává standardním během a síla se zde využívá jiným způsobem. Je to způsobeno tím, že nyní vlastníte (nosíte) druhou verzi obleku, která byla vyvinuta až po událostech z prvního dílu. Také máte možnost zakupovat zvláštní taktické schopnosti, díky nimž například ušetříte energii a také využijete své schopnosti lépe vůči nepřátelům. Během děje druhého dobrodružství se však váš oblek začne měnit v něco, co zatím nelze řádně specifikovat.

Tak za koho teda kopeme a proč tohle a tamto?

Ještě se na chviličku vrátíme k příběhu. Pokud čekáte, že vám vývojáři osvětlí, co se stalo po původním dobrodružství, jste na omylu. Čeká vás sice střet s důležitou postavou, nicméně nedozvíte se mnoho a většinu informací si budete muset vyslídit sami během hry. Různě po kancelářích se válí notebooky s maily, v nichž se dozvídáte určité střípky, ale stále nic zásadního. Snad nebudeme příliš spoilovat, když řekneme, že ani po dohrání druhého dílu nebudete mít jasno v tom, co se vlastně v celkovém ději Crysis série děje. Vypadá to, že autoři si slušně zadělávají na pokračování, ale je to až tak nutné? Navíc se nám nelíbil přístup autorů k samotnému městu. To je sice vyvedeno dokonale, ale je absolutně mrtvé. Jako by se vůbec nezabývali tím, co se vlastně stalo s obyvateli. To že na ulicích běhají mimozemšťané a nejrůznější vojáci, je na denním pořádku. A co civilní obyvatelstvo? Ty potkáte jen zřídka, většinou v kanalizaci, a to ve stavu kdy vypadají jako zombie.

Největší změnou, kterou většina fanoušků oplakala, byl přechod z džungle do prostor jednoho z největších amerických měst, a to do New Yorku. Ten nabízí možnost vertikálního vyžití. Ne jednou budete nuceni skákat přes střechy vysokých budov. Bohužel lokace trochu trpí tím, že jsou jednoznačně menší, než tomu bylo v prvním díle. Aby taky ne. Na ostrově jste dostali k dispozici velkou lokaci a tu jste mohli proběhnout, jak jste chtěli a hlavně jste volili svůj postup dopředu. Zde to sice jde také, ale možnosti nejsou až tak rozmanité. Nicméně lokace jsou velmi povedené, jelikož tu se válí nějaká značka, po stranách ulice stojí spousta aut, budovy se dají využít k průchodu, jelikož jsou prostřílené jako cedníky, a tak dále.

Pěknými momentkami k výšinám

Crysis 2 se drží moderního trendu, který zavedly jak filmy, tak i poslední generace her. Tím trendem jsou pevně dané momenty, při nichž vám tuhne krev v žilách, případně se vám stáhnou vaše nanopóry. Často budete vyzváni k nějaké rychlé interakci, abyste si zachránili svou super kůži. A nutno říci že jde o poměrně „velké“ scény, na kterých si dali autoři záležet. Bohužel někdy až přehnaně je váš oblek vystaven extrémním událostem bez větších následků. Ani Nathan Drake by nedokázal přežít některé z nastražených pastí.

Crysis 2 však hlavně hraje na dobrou vizuální stránku. Autoři se velmi dušovali, že dokonalé zpracování je samozřejmostí. To je sice pravda, ale upřímně řečeno, asi jsme čekali trochu více. Zejména když videa, která využívala CryEngine 3 na ukázku byla o nějaký ten generační skok napřed. Na druhou stranu, i když nebyly sliby úplně dodrženy, tak stále jde o skvělou podívanou, která má jen málo konkurentů, a tak není třeba spílat. Co však kazí pohled na celou hru, tak to jsou bugy vašich nepřátel a někdy i přátel. Postavy občas zamrznou a tupě koukají. Jindy se zase snaží skočit do nějaké zdi a spousta dalších drobných chybiček, které někdy ze složitého boje vytvoří vtipnou frašku.

Musíme uznat, že dobrou mediální kampaní byla také úvodní a závěrečná skladba Hanse Zimmera, která dodává tu správnou atmosféru. Ačkoliv složil pouze tento jeden motiv (závěrečná skladba je jen upravenou verzí té úvodní), stačilo to, aby porazil zbytek skladeb v soundtracku. Nicméně celková zvuková stránka je velmi povedená, a to jak dabing, tak i jednotlivé efekty v boji.

Stále je to dobré, ale jiné

Důležité ale je, že Crysis 2 si stále zachovává moderní a dosti luxusní hratelnost, jelikož jsme se za celou dobu hry nijak zvlášť nenudili. Snad až na jeden frustrující souboj, ale jinak vše fungovalo perfektně. Příběh je sice zašmodrchaný, nicméně i tak jednotlivé kapitoly na sebe navazují v pořádku a hlavně logicky. Prostředí, ačkoliv jsme stále jen ve městě, se mění, a to také díky různým vlivům. Navíc souboje jsou poměrně intenzivní a hlavně máte povětšinou pocit, že jste králem v bitvě, díky vašemu slušivému oblečku. Jak se dalo předpokládat, zpočátku se musíte potýkat s nepřáteli v podobě běžných žoldáků a postupně se dostanete k nepříjemným emzákům.

Každá správná střílečka potřebuje dnes multiplayer. Alespoň tak dnes uvažují jednotlivá studia. Nicméně ne vždy je to dobrý tah. První Crysis přinesl multiplayer, a tak není divu, že ve druhém díle opět tato část hry figuruje. Nicméně po několika odehraných kolech se nám jej přejedlo. Ačkoliv jsme se snažili mu přijít na chuť, nějak se nám to nedařilo. Vždy šlo o velmi zběsilou akci, kdy nelze absolutně taktizovat. To že vás v módu neviditelnosti nevidí NPC, neznamená, že živí hráč je slepý, tady je vám tento mód houby platný. Upřímně bez mulťáku bychom se ve dvojce dokonce obešli.

Crysis 2 je celkově dobrá hra. Dokonce velmi dobrá hra. Není si moc na co stěžovat. Výjimečně dojde na chyby v inteligenci, ale nejde o nic zásadního. Jak už bylo řečeno, trochu nás zklamalo prostředí a grafická stránka. Zřejmě autoři měli držet pusu a nikdy by jim to neměl za zlé. Jak to tedy vyhodnotit na závěr? Jde o velmi vynikající střílečku, která má jen málo zdatných konkurentů, ale v porovnání se svým předchůdcem je o dost slabší. Těžko se překonává vysoko nastavená laťka. Přesto je to jeden z titulů, který byste tento rok neměli minout.