Wolfenstein II: The New Colossus, aneb jak se vyhnout politice

Pamatujete si ještě tu dobu, kdy jste si zahráli průkopníka FPS proti protivníkům s hákovým křížem ve znaku… a všichni řešili maximálně hratelnost?

14. 10. 2017   Vytukej - Redakce  

Wolfenstein je tu s námi už takovou dobu, co si počátky FPS žánru pamatujeme. Ostatně, kdo byl asi ten hlavní boss? Nicméně spousta her si bere inspiraci různě možně a nemalá řádka se inspiruje v historii. Dnes a denně se setkáváme s různými rozbory minulosti a pořady typu „coby kdyby“.

Pak vyleze na světlo světa Wolfenstein 2, kde v alternativní historii je Amerika postižena nacisty a ejhle! Náhle vzniká nátlak, aby byla dotyčná hra apolitická. Co si budeme povídat, zámoří je na politická témata choulostivější, než leckdo jiný. A pokud se nabízí alegorie se současnou situací, to je teprve fičák. Zvláště, když si uvědomíme, nakolik je situace (zvláště po skutečnostech v Charlotesville) bolestivá. I díky tomu lze vidět, že hry v současné kultuře hrají významnou roli.

Hry všeobecně jsou chápány jako nástroj uvolnění, možnost útěku od reality, případně možnost prožití reálií, které bychom jinak prožít nemohli. A Wolfenstein byl vždy zaměřen tímto směrem. Spustili jste kompl a šli zastřelit pár „nácků“ (a neuvědomuji si, že by to od dob vydání hry změnilo názory lidí).

Je pravdou, že tím, co médium nabírá na důležitosti, tím víc dovede ovlivnit mínění cílových lidí. Hry byly vždy docela otloukánek, na kterého se rádo pohlíželo jako na hlavního původce agrese apod. Nicméně předpokládáme, že půjde opět o hon na čarodějnice, jako tomu bývá klasicky. Nebo že by snad nový díl Wolfensteina vykročil do nebezpečných vod? Jak to dopadne se dovíme už 27.října!