SimCity – Recenze

Brilantní budovatelská strategie se vrací a přináší s sebou spoustu novinek. SimCity je tu!

20. 4. 2013   Vytukej - Redakce  

Musím se přiznat, že na E3 předváděčce jsem z nového SimCity nadskakoval radostí, i když nám byl puštěn pouze trailer. I tak jsem se ale nemohl dočkat dalšího dílu této skvělé strategie a začal jsem se psychicky připravovat na dlouhé noci strávené u stavění cest, zón, stadionů nebo památek. No, asi jsem se měl připravit lépe…

Nejlepší bude začít rovnou od podlahy a to změnami od posledního dílu. Těch je totiž požehnaně. V první řadě je to nový engine, díky kterému vaše město opravdu doslova ožije. Není lepší pocit, než dát grafiku na nejvyšší nastavení, počkat si na noc a poté si z perspektivy prohlížet vlastní město, ve kterém se k obloze tyčí mrakodrapy nebo třeba památky a zvláštní budovy, jako je Big Ben, Eiffelova věž nebo třeba Empire State Building. Je v podstatě nemožné narazit na okamžik, kdy bude město „zhasnuté“, simíci budou spát a nic se nebude dít. Ne, tohle město žije jak ve dne, tak v noci.

Co u nového dílu SimCity obdivuji je skvěle zvládnuté uživatelské prostředí a zpracování hry, které je neskutečně jednoduché. Díky tomu se hře přizpůsobí každý a nepotřebuje k tomu hodiny, s hrou se naučíte opravdu rychle a již po úvodní hře se můžete pustit do stavby svého města se vší parádou. To však neubírá na neuvěřitelné propracovanosti. Pod touto slupkou jednoduchosti se totiž skrývá extrémně propracovaná a promyšlená hra, která vás uchvátí a připoutá k počítači na nespočet hodin.

Co by to však bylo za region, kdyby v něm byl hráč sám a spravoval si jen své město. Další možností, jak si hru užít naplno, jsou herní režimy hry. Začněme módem sandbox, který není ani tak o překonávání výzev, jako o vyblbnutí se. Sandbox totiž podporuje cheaty, které vám ve stavbě pomůžou. Na první pohled se to může zdát jako nuda, jedná se ale o neskutečně zábavný režim, když už vás ale nebude bavit stavět, můžete alespoň experimentovat. Není nad to postavit jadernou elektrárnu s několika reaktory a zaměstnat nezkušené pracovníky, kteří jakš takš prošli základní školou. Než se nadějete, může mít druhý Černobyl, městem se začne šířit radiace, což se vašim simíkům určitě líbit nebude.

Další možnost je hrát online, tj. založit region, do kterého se připojí buď pouze vaši přátelé, nebo libovolní hráči. Obě dvě alternativy mají své tmavé i světlé stránky. Pokud hrajete s náhodnými hráči, rozhodně to může přispět k vybudování nových vztahů, s spoluhráči se musíte domlouvat, vyjednávat a tak podobně. Na druhou stranu se může stát, že se k vám do hry připojí nějaký inteligent, který začne dělat neplechu, např. vám i přes předchozí domluvu odpojí dodávky elektřiny nebo uhlí, což může způsobit problémy jak vám, tak celému regionu. V tomto ohledu je lepší hra s přáteli, kde většinou domluva drží a před každým krokem následuje domluva, i kvůli banalitě, jako je zboření centrály na svoz odpadu, se můžou začít dít věci. Stačí si jen představit, že taková centrála objíždí 3 velkoměsta, které jsou na ní závislé.

Další součást hry, která hráče potěší, tvoří výzvy. Simíci mají své sny a své touhy a jako správný starosta je musíte vyslyšet (nebo je ignorovat, oblíbenosti to však nepřidá). Po splnění výzvy samozřejmě následuje sladká odměna v podobě Simoleonů (platidlo ve hře, pozn.red.). Velkou novinkou ve hře je možnost přizpůsobení celkového zaměření vašeho města. Chcete těžařskou velmoc nebo ráj hazardu? Není problém, zde je vše možné, fantazii se meze nekladou.

Jsem trochu v rozpacích, jestli tuto skutečnost zařadit mezi klady, nebo zápory. Teď vážně, budování města a vztahů s ostatními starostmi není zdaleka to jediné, co třeba v SimCity dělat. Na hráče jsou totiž nachystány i přírodní katastrofy, které mu pořádně zatopí. Můžeme se tedy setkat s Godzilou, meteority nebo třeba se zemětřesením, které dokáže během minuty zhatit vše, co jste tak pracně budovaly. Takové území je navíc třeba vyčistit, aby na něm bylo možno znova stavět. K tomu je zapotřebí buldozeru, kterého budete ve hře využívat stejně, jako třeba nástroje na vytyčování zón. Opuštěné či poničené budovy je totiž potřeba bourat, aby se na místě dalo znova stavět nebo aby se nestaly centrem požáru. Další aspekt ukazující propracovanost nového SimCity.

Vše však není růžové a každá hra má své mouchy. Jedna z pih na kráse je malá rozloha měst. Samozřejmě má hráč možnost obsadit další území, k tomu je ale zapotřebí budovat nové město. To znamená opět startovní kapitál a znova. Bohužel možnost spolupráce mezi městy formou zaslání simoleonů není, vše je tedy potřeba rozjet znova, i když je možnost spojit se s vaším druhým městem formou posílání elektřiny, nemocnice nebo tak. Samotné město však rozšířit nejde, pokud tedy chcete postavit superměsto s plno mrakodrapy a památkami, musíte sakra hodně přemýšlet, kde vše bude a později dojde i na bourání, kterému se prostě nelze vyhnout.

Druhou malou vadou na kráse je nutnost neustálého připojení k internetu a to jednak kvůli synchronizaci dat na server, tak kvůli ochraně. Ptám se proč. Pokud bych chtěl hrát online režim s více hráči, ano, zde je to zapotřebí. Ale když mám vlastní region, kde jsem sám sobě králem? K čemu zde potřebuji synchronizace? Data se přece mohou ukládat na disk a až po připojení k internetu synchronizovat se servery.

Když přehlédnu mírné vady na kráse, je SimCity brilantním pokračováním této skvělé série. Díky novému enginu vaše město opravdu ožije a do hry jste vtáhnuti ještě více, než kdy jindy. Hra hráči neustále předhazuje nové výzvy a požadavky, které mají obyvatelé města a bez kterých nebudou šťastní. Bezhlavé stavění tedy není na místě a je potřeba opravdu zapojit hlavu, aby se vaši simíci nezbláznili.