Resident Evil 7: Biohazard – Recenze

Resident Evil 7: Biohazard sliboval návrat ke kořenům série. Povedlo se?

23. 1. 2017  

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Série Resident Evil patří mezi největší kulty herního průmyslu. S velkou nadějí a očekáváním bylo vzhlíženo právě k sedmému pokračování, které nyní dorazilo na naše obrazovky. Už pár let se série potácí v problémech ohledně vlastní identity a zvrhlých konceptech. Dokonalým příkladem budiž poslední titul s názvem Umbrella Corps. Sedmý díl sliboval mnoho nového, tak se pojďme podívat, jak se to Capcomu tentokrát povedlo.

“Welcome to the family, son!”

Tentokrát se podíváme do hry zcela jinýma očima, a to doslova. Hlavním hrdinou hry je zde Ethan, který pátrá po své zmizelé manželce. K jeho smůle jej ale pátrání dovede k domu Bakerových. Jak záhy zjistíte, neuvítá vás zrovna usměvavá rodinka s punčem a sušenkami na zápraží. Ethan bude nucen doslova bojovat o svůj život. A o tom je v podstatě celá hra. Úkolem Ethana je dostat se pryč z šíleného domu. Poněkud mě zklamalo, že příběh jako takový nemá až tolik zásadních zvratů a chybí mu lepší celková zápletka. Tady by se do budoucna určitě dalo zapracovat na lepší lince.

Autoři se rozhodli dát hráči to, čeho se dožaduje od série už dlouhá léta – pocit strachu. A poměrně se jim to daří. Hlavní podíl na tom má pohled, ze kterého hru vidíte. Tentokrát je vše z pohledu vlastních očí, což dosud nebylo u série zvykem. Alespoň tedy v rámci hlavních titulů. Díky perspektivě z první osoby je vše mnohem umocněnější a intenzivnější. Vše je rázem osobnější a děsivější. Hru je možné díky tomuto režimu zobrazení také hrát na PlayStation VR. Bohužel zařízením v redakci nedisponujeme, nemůžeme tedy hodnotit tento zážitek.

Atmosféra je doslova dýchatelná

Co je hlavním hnacím motorem sedmého dílu? STRACH! Nejsou tu žádné příšerné akční scény, v nichž vrtulníkem narazíte do kolejí metra a podobně. Tyto idiocie naštěstí ze série alespoň prozatím zmizely a já jsem za to vděčný. Většina věcí tu působí poměrně přirozeně. Máte pocit jako kdybyste chodili po domě, který můžete reálně navštívit třeba i v sousedství. O to podivnější je, že během vašeho procházení se začnou dít zvláštní věci.

Na stěnách, po šuplíkách a na dalších místech uvidíte vzkazy a různé informace. Náhle vás ale vyruší bouchání na dveře či kroky o patro výš. Jenže nikde nikdo. A co ta lampa? Nebyla náhodou předtím támhle? Ve chvíli kdy šokem nevíte, kam se dívat dříve, tak kolem dveří projde postava bez jediného slova, vy ji však nestíháte doběhnout, cítíte ale že je tu stále někde s vámi.

S nožem daleko nedojdeš!

Je to hlavně atmosféra, kterou se podařilo ve hře vybudovat. Upřímně jsem to příliš neočekával. Stále jsem se obával faktu, že hra nakonec sklouzne do klasické střílečky, kdy je jen otázkou času, než se dostanete k pořádné zbrani. A k té se nakonec i dostanete, jen nemůžete počítat s kdovíjakou parádou. Vaším úkolem je přežít a tomu odpovídá i poměrně nedostatečná zásoba projektilů. Zbraně jsou zde privilegium, které nemůžete používat stále.

Ethan má k dispozici jako základ nůž. Nožem se dá ubít v podstatě jakýkoliv soupeř, jen to není časově příliš efektivní a pochopitelně riskujete i vícero zranění. Dále je tu k dispozici pistole, motorová pila, brokovnice, plamenomet, a dokonce i samopal. To vše lze ale využít jen v omezeném počtu.

Co poněkud vázne, tak je soubojový systém. Ve většině případů totiž čapnete do ruky zbraň a vystřílíte do protivníka, co se do něj vejde. Většina nepřátel navíc padne ještě dříve než se k vám stačí přiblížit. Výjimku pak tvoří bossové, kdy je to zejména o vaší vytrvalosti. Je třeba se rychle hýbat a také se krýt. Krytí je zde obřím paradoxem, neboť se Ethan chrání pouze holýma rukama.

Na návštěvě u Bakerových

Ačkoliv to původně vypadalo že celá hra bude tentokrát v jednom obřím sídle, tak se tak nestalo. Dům není až tak ohromný, ale vy se vydáte také na přilehlé usedlosti a pozemky. Díky tomu se podíváte do domu Bakerových, karavanu, zahrady, starého domu u vody a dalších lokací. Často je zde využíván systém, kdy jsou některé dveře zavřené a vy se k jejich otevření dostanete až později. Občas je tedy nutné se vracet a díky klíčům či hádankám se dostanete i do předtím nedostupných míst.

Sedmý díl se snažil o návrat klasických hádanek, které byly poměrně ikonické pro předchozí díly. Bohužel se to ale nepovedlo úplně dokonale. Hádanek a hlavolamů je tu poměrně dost, problém je však v tom že většina z nich se dá vyřešit velmi snadno a během chviličky. Budiž ale autorům ke cti, že tu není klasický neduh adventur, kdy je hráč nucen proklikat veškeré předměty v inventáři a projít půl mapy, než přijde na to, co má vlastně udělat.

Zejména kvůli fanouškům starých dílů, zůstal zachován inventář pro umístění zbraní a předmětů. Ten je totiž kapacitně omezený a vy musíte hlídat vaše zásoby. V takzvaných Safe Roomech je možné hru uložit a také si zde připravit vybavení. Přebytečné krámy navíc můžete uložit do bedny a později si je vyzvednout. Později se inventář trochu zvětší, ale i tak někdy limituje při hraní. Občas také najdete videokazetu, která se dá přehrát. Díky tomu se dostanete do speciální vzpomínky, v níž hrajete za jinou postavu a prožíváte úryvek z pohledu vlastních očí.

Resident Evil se vrátil ke kořenům, ale i tak nemohu s čistým svědomím říct, že by byla hra vyloženě hororová. Spíše jde o velmi dobrou adventuru, která má vynikající atmosféru a ta natahuje vaše nervy jako špagáty. Rozhodně na vás neskáčou duchové za zdí a podobné nesmysly. Drtivější atmosféru jsem zažil pouze u P.T. které opravdu nebylo pro slabší povahy. Tady si na podstatu strachu brzy zvyknete a budete si jí i poněkud úchylně užívat.

Po dohrání chybí obsah

Velká škoda je, že po dohrání hry, která se dá projít zhruba za 10 hodin, nemáte v podstatě jinou možnost než si ji dát znovu na vyšší obtížnost. Resident Evil 7 totiž nemá žádné další módy či výzvy. Pozitivně však vnímám rozhodnutí o tom, aby byla hra čistě singleplayerová. Multiplayerové paskily alá Capcom už raději znovu ne.

Pokud jde o technické zpracování, tak to je poměrně solidní a některé momenty mohu jen chválit. Občas se vám ale hra ukáže v plné nahotě, jako je úvodní scéna kdy Ethan přijíždí k domu a jedná se o čistý hnus. Jako kdyby autoři chvilkami přepínali mezi rozdílnými enginy. Celkově však hra vypadá velmi dobře a podtrhuje atmosféru. Jediné co by se dalo ještě poněkud zlepšit jsou nahrávací časy po zapnutí hry. Pak už hra běží plynule po celou dobu hraní. Soundtrack zde moc nehledejte, hraje se tu spíše na skvělé zvuky a nepříjemné vrzání.

Resident Evil 7 je velmi dobrý titul. Jako restart funguje pro značku skvěle a určitě si dokážu představit další dobrodružství v tomto stylu. Bude to však chtít určité změny, a to zejména v bojovém systému. Určitě by také sérii slušel nějaký dobře podaný příběh. Sedmý díl je povinnost pro fanoušky, ale dokáže oslovit i nové hráče, a to je přesně to co Capcom potřeboval už léta.

Resident Evil 7: Biohazard neobsahuje žádnou formu české lokalizace

Pošli to spoluhráči!

Klady

- atmosféra
- rodina Bakerových
- některé hádanky

Zápory

- slabší příběh
- po dohrání bez obsahu
- soubojový systém

Hodnocení: 85%