Thief – Recenze

Thief je tu! Vynikající zloděj Garrett se vrací téměř po jedné dekádě a my to s ním srovnali v naší recenzi.

7. 3. 2014   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: Playstation 4

Thief je legendou ve videoherním průmyslu, a tak není příliš divu, že se jej rozhodl Eidos po letech opět oživit naplno. Dokonalý zloděj Garrett brázdil naše monitory již před dávnými lety a jeho poslední počin s podnázvem Deadly Shadows byl skutečně vynikající. Nicméně od něho uplynulo již dlouhých 10 let. Thief je zde, aby všechny přesvědčil o tom, že Garrett je stále ve skvělé formě.

Na Garretta dolehlo stáří

To se mu ale nedaří. Ihned ze začátku můžu říct, že Thief zřejmě utrpěl těžké rány díky tomu, že byl vyvíjen dlouhá léta. Ostatně tomu odpovídá celá hra, která je plná kompromisů a její příběh je velice, velice průměrný. Hra restartuje vše, co jsme do teď znali. Nečekejte tedy žádnou návaznost. Tenhle Thief si jede čistě podle svého. Jde tu pouze o jedno. Musíte ukrást, co najdete a do toho budete vyšetřovat podivnou událost, při níž přijde o život vaše známá, která je rovněž zlodějkou. Kromě toho město uzurpuje místní Baron, s nímž budete mít časem i vlastní potíže. Co se pak týče samotných dialogů je to skutečně hrůza a projevuje se tu zbytečná vata a přílišná snaha o to, aby ve hře nějaký ten děj byl.

Děj hry se odehrává ve městě nazvaném velmi prostě, a to City. Jedná se tedy o fiktivní středověkou kulisu, po níž se Garrett pohybuje. Ve městě je spousta lokací, které jsou značně různorodé, nicméně je město velice pusté a nevyužité. Krom toho, že ulice brázdí pár osamělých strážných a případně tuláků, tak zde nikoho nepotkáte. Jedná se o neživoucí kulisu, která je zde jen proto, aby Garrett mohl vybírat nejrůznější sklepy, půdy a zákoutí. Každá větší mise se pak odehrává v nějaké větší lokaci.

Záhy zjistíte, že vše se skládá z malinkých lokací, které jsou poslepovány k sobě a tím to tak nějak končí. Mezi nimi je vždy přechod, který narušuje konzistenci samotného herního zážitku. Jedná se totiž o loading, který zdržuje. Totálním paradoxem je poté fakt, že pokud něco provedete v jedné lokaci tak po přechodu do další už to nikoho nezajímá. Hra absolutně ignoruje nějaké herní možnosti a mechanismy a stává se z ní tuctová akční hra, ve které akorát sbíráte všemožné harampádí, které cestou objevíte.

Špěrky všude, nuda všude

A že toho harampádí bude skutečně přehršel. Garrett ukradne, na co přijde. Není tedy divu, že vaším cílem se stanou nejrůznější svícny, mince, peněženky, zlaté kalichy a podobně. Samozřejmě pokaždé to není tak snadné. Občas se věci válí jen tak někde po policích, ale většinou musíte otevřít nějaký ten sejf nebo odsunout tajný obraz. Tím se aktivují minihry, kdy musíte najít tajné tlačítko anebo budete potřebovat šperhák, abyste se do sejfu dostali. K tomu je třeba dostat analog do správné polohy a cvaknout. Není to však nic těžkého a navíc, Garrett má neomezenou zásobu šperháků, takže to není žádný problém a vytrácí se tím veškeré napětí z loupeže. Jak již bylo zmíněno, každý z těchto nálezů je finančně ohodnocen a vy tak můžete své peníze směnit za lepší vybavení.

Misí je celkově 8 a každá vám zabere zhruba hodinku času, což není zrovna velký výkon, na to jak dlouho byl Thief připravován. Pravdou je že veškeré mise jdou opakovat a dá se tak vysbírávat vše možné, a to zejména proto, abyste mohli získat trofeje, které hra nabízí. Otázkou však zůstává, jestli se najde někdo, kdo bude mít chuť si hru skutečně projít znova. Já to tedy opravdu nebudu.

Na samém začátku si můžete zvolit z několika druhů obtížnosti. Nicméně pokud budu mluvit upřímně, tak hra má naprosto duševně labilní stráže, a tak vám toho příliš nehrozí. K tomu se však ještě dostanu níže. Kromě přednastavených obtížností si můžete nastavit i svojí obtížnost. Ostatně jde spíš o to, že si můžete vypnout funkci Focus a podobně.

Skvělý zloděj, trapný bojovník

Co mě ale naprosto vytáčelo, tak to byly souboje, které ve hře jsou. Chápu, že Garrett nikdy nebyl oslnivý bojovník a nakonec je i dobře, že se autoři rozhodli na tomto nic neměnit. Jenže když se dostanete do úzkých, tak je to fakt o nervy. Soubojový systém vám umožňuje vytáhnout hák a s ním se ohánět. Jenže několik ran trvá, než složíte prvního strážného a pak se ještě musíte pustit do druhého. Principem boje je to, že rozdáváte rány a těm, které míří na vás, uhýbáte. Nicméně záhy zjistíte, že díky tuposti vašich nepřátel, je v některých lokacích nakonec možná i jednodušší než se plížit je prostě a sprostě umlátit.

Zpracování hry je i přesto že jde o Unreal Engine 3, velice zastaralé. Na Thiefovi je značně vidět, že byl vyvíjen dlouhou dobu a několik posledních let už se zřejmě grafická stránka vůbec neřešila. I když svým způsobem k tomu co hra nabízí asi ani není třeba se nějak zvlášť zabývat tím, jak vlastně vypadá. Pokud jde o hudbu, tak ta není ničím výjimečná a pro některé bude těžké přejít fakt, že Garretta mluví někdo jiný.

Playstation 4 verze oproti jiným nabízí funkce navíc. Jednou z nich je samozřejmě využití light baru na zadní straně ovladače, které je v podstatě úplně k ničemu, stejně jako v jiných hrách. Dioda se rozsvěcí ve chvíli, kdy jste na světle a naopak. Jenže upřímně, kdo bude neustále koukat na zadní stranu Dualshocku, zejména když vás hra upozorňuje i na samotné obrazovce. Další funkce navíc je díky dotykové plošce na ovladači. Přes ni stačí přejet a vybrat kýžený předmět. Díky tomu je funkce inventáře mnohem rychlejší.

Garrett ve své podstatě zklamal. Hra je dosti otravná a až by se dalo říct únavná. Rychle jí dojde dech. Příběh je zde úplně potlačen do postranní a jediné co vás možná požene vpřed je touha potom něco si zase ukrást. Technicky je hra také dosti zastaralým kouskem, což jí také moc nepřidá. Fanoušci budou zklamáni, a pokud má Eidos v budoucnu plány s Thiefem pokračovat, měl by se do něj pustit úplně jinak. V téhle formě to zkrátka nefunguje.