Hitman: Absolution – Recenze
Po letech odmlky se musí zase obléknout do černého. Jedna změna tu oproti minulosti je. Odměnou mu nejsou bankovky, protentokrát je v sázce mnohem víc. Hitman: Absolution!
24. 11. 2012 Vytukej - Redakce
Asi vám v posledních týdnech neuniklo, že jsem velmi bažil po novém Hitmanovi. I přes svou náklonnost jsem tušil, že zachovat si odstup bude nesnadné. A Hitman to zase neměl mít snadné se mnou. Jednak proto, že bych mu neodpustil sebevětší kiks, a také proto, že se mé vzpomínky otáčejí směrem k Blood Money, který rozhodně napravil celé sérii dojem po ne zrovna povedeném třetím díle. Na druhou stranu, pochybnosti mě netrýznily jako třeba u posledního Diabla. A vlastně jsem se i těšil, až zase uslyším hlas Davida Batesona.
640509-040147
Toto označení čárového kódu jsme znali pod zkratkou 47. Ano, on je zpět. Starší, ale přesto chladný jako ocel a nebezpečný jako ten zelený chřestýš v prvním teaseru. Začněme příběhem. Ten začíná u vraždy vaší bývalé spojky Diany hned v první misi. Ta slouží jako šikovný tutoriál, který vám ve zjednodušené a zrychlené podobě představí hlavní trumfy agenta s červenou kravatou. Vzdychající (a částečně odhalená) Diana se zrovna smrti nebojí. O to větší překvapení na Hitmana čeká. Je pověřen, aby dělal strážného anděla pubertální, leč nemocné Victorii. Na začátek docela dobrý start, jen kdyby mě v tom maratonském běhu o hlavní děj nechytala často křeč do nohou. Těch problémů je tu hned několik. Autoři se nejspíš vehementně snažili o dobré vyprávění, ale nemůžu se zbavit dojmu překombinovanosti.
V ději se nejednou ztratíte, videa ani Hitman vám toho moc neřeknou, a vedlejší postavy jsou z hlediska příběhové linky trochu ploché. Přitom samotný Hitman mi náladu nikdy nezkazil. Dokonce jsem měl pocit, že v něm konečně vidím z větší poloviny člověka, než stroj na zabíjení, který kdysi naprogramoval nějaký doktor Ortmeier. Ani hlavní záporák není to pravé. Rozstřelit jeho hlavu – na to mít chuť samozřejmě budete. Jenže po výtečném Handsome Jackovi nebo třeba sympatickém invalidovi Jacku Alexandrovi jsem chtěl víc. To samé se dá říct o hlavních cílech. Nejsou zdaleka tak nápadité jako v Blood Money. Musím ale pochválit vražedné jeptišky. Mise s nimi je jedním z nejzapamatovatelnějších momentů. A taky Sanchez a jeho svaly/tuk.
Příběh působí dvousečně. Gradace přichází až ve druhé polovině hry. Stojí ale za každou minutu. Přes výtky ve druhém odstavci se mu nedá upřít brilantní atmosféra, fungující kulisy, které pro jeho vyobrazení používá a pověstný černý humor. A proto vás nechám přemýšlet samostatně, jestli je příběh klad či zápor.
S nápovědou
Volně se přesouváme k největší novince Hitman: Absolution. Instinct je pro holohlavce pomocníkem na několik způsobů. Jednak vám ukáže nepřátele v prostoru, pomáhá vám zakrývat obličej při procházení přes zástupy nepřátel, ukazuje jejich trasu, a umožňuje také speciální zaměřovací mód, který se hodí na rychlou a přesnou popravu více cílů najednou.
Každý se oprávněně před vydáním hrozil, jakýže to bude velký zásah do hratelnosti. Opět musíme na Absolution vydat dvojí metr. Nápověda značně usnadňuje řešení a postup při hraní. Na vyšší obtížnosti ale budete mít tuto nápovědu vypnutou nebo omezenou. Takže se nemusíte bát, že by pro vás Hitman nebyl výzva. Budete rádi za každou hrst Instinctu, který tak rychle ubývá. Především při krytí obličeje. Když budete pozorní, objevíte checkpointy, které vám dost možná vytrhnou trn z paty. Bohužel jejich rozmístnění nepovažuji za zcela šťastné. Mou teorii potvrzují menší postřehy. Mnoho checkpointů se nachází v ústraní, takže často jsem často nazpátek k cíli procházel oblastmi, kde jsem nebyl zrovna dvakrát vítán. Úsměvná situace nastala, když jsem vystřílel v sirotčinci horní patro a došel k checkpointu. Po restartu pozice se mrtví dostali zpět na svá místa, čili má snaha eliminovat menší počet lumpů vzala za své. Má nespokojenost ale pramenila z mapy. Ta se v nejnovějším díle nachází vlevo dole. Ukazuje cíl a všechny lidičky kolem. Není tak vyvedená jako ta v předešlých dílech, kdy jste si mohli prohlédnout všechna patra a trasy bodyguardů. Chápu, že tvůrci nechtěli hráče příliš rušit při plnění, ale pro mě osobně byla nová mapa nevýhodou. Nemohl jsem si napřed prostudovat terén, takže jsem se často potýkal se stylem pokus/omyl.
Hitman je v kondici
Myslím, že je čas podívat se na hratelnost. Pokud jste hledali kvalitní stealth do doby, než se objeví další Splinter Cell či Metal Gear, máte zelenou. Promiňte, červenou. Karmínová kravata jde ze šatníku na krk, a její majitel jako Nemesis určuje osud pro vyklepané a nervózní terče. Nechybí obskurní struna, pistole s tlumičem, chvaty a další vylomeniny. Každé odstranění si budete užívat. Chceš zabít? Zabij! Chceš to svést na náhodu? Sveď! Obě varianty jsou možné. Hlavně si dejte pozor na všímavost jiných. Akorát mi nesedly pěstní souboje. Jsou hloupé, časem sami přijdete na to, že nepozorovaně do zad je to nejlepší.
Nevýhodou může pro někoho být akčnější plnění misí. Což o to, krycí systém funguje dobře, ale daleko horší je to s obtížností. Po krku vám půjde horda ozbrojených panáčků – sami budete brát přestřelku asi jako poslední možnost. Nehledě na to, umělá inteligence zdaleka nedosahuje takové nápaditosti jako v neagresivním režimu. Akčnější fluidum dodá zpomalovací kamera po zásahu – lze ji vypnout.
Neberte můj názor na akčnější pojetí jako nutnou výtku. Upozorňuji vás ale, že hra tím velmi ztrácí svou pravou a ve většině případů i lepší tvář. Ale proč byste vůbec hráli Hitmana kosícím stylem? To dává smysl asi tak, jako aby Pinnochio měl úlohu záložního paliva do krbu, aby se Geppetto ohřál. Daleko víc si totiž užijete převlékání, skrývaní v šachtě, v kontejneru, házení nože, shazování nepřátel z výšky, splývání s okolím, hledání únikové cesty apod.
Váš radostný výraz za sebelepší načasování je po celou dobu hraní hnacím motorem. I když hra do jisté míry sekunduje, kam máte jít, je možné, že ani při třetím zahrání nezjistíte všechny způsoby plnění. Absolution vás odmění nejen slovním hodnocením, na vaše konto přibude i hodnocení numerické. Pro věčné Ivánky je to způsob, jak se chlubit v online žebříčku.
Prostředí vůbec poprvé je rozděleno na vícero částí. Kombinace jakési vyváženosti interiéru a exteriéru je velmi dobrým nápadem. Velice to napomáhá skvělé atmosféře, protože nikdy nevíte, zda bude už konec. Kriticky se lze na toto rozdělení dívat z pohledu, že jste v jedné části způsobili masakr, a ve druhé sousední jsou všichni z vaší přítomnosti v klidu. Podivné, ale to už bychom chtěli asi moc.
Sluší se něco málo napsat i o novém režimu Contracts. Ten částečně nahrazuje multiplayer. Jeho účel spočívá v projetí dané mapy s časovým limitem. A také co možná s nejlepším výsledkem. Komunita může do budoucna přinést řadu zajímavých překážek, navzájem se hecovat, a třeba navrhnout vlastní mapy. Škoda, že zatím neexistuje žádný oficiální nástroj.
Trvanlivost u Contracts je ale velmi dlouhá, stejně jako u singlové kampaně. Umělá inteligence se chová až na malé výjimky velice dobře a jen tak ji neoblafnete. To demonstruje i příklad, kdy jste oblečení jako policajt. Kolegové svlečeného fízla vás odhalí šupito presto. Prodavači ne. Prozíravost funguje i v opačném případě, kdy to zkusíte za hokynáře.
Grafika? Trefa do černého!
Oslnilo vás ostré světlo bloomu? No, to asi všechny. Autoři však nechtěli nic zamaskovat. Naopak. Koridory jsou sice menší – soustředíte se však na svůj cíl a na jeho činnost v prostředí. A to je vymodelované perfektně! Každý polygon má své místo. Noirová stylizace hře prospěla. A ten jas? Mně nevadil. Když policista na Hitmanův leb namířil baterku, bylo to jako při pravém zatýkání. Světlo není rozhodně váš přítel. Chicago i městečko Hope jsou vyvedeny s minimalistickou přesností. Je to hra ze severu. Tam by mohli design učit. Žádná textura mě během hraní vyloženě nepraštila přes rohovky. Hra na mé PC sestavě běžela plynule, bez záškubů, ani jednou nezamrzla, ani nespadla. I na normální detaily není prakticky poznat, že hra vypadá hůř. Videosekvence jsou už třešničkou na dortu.
Vyseknout pochvalu musím i dabingu. Hluboký hlas Davida Batesona Hitmanovi prospívá. Moc toho nenamluví, ale když už musí mluvit, budete se smát nebo zbystříte sluch. Ten zaměstnají i zvuky předmětů, které hodíte, abyste odlákali pozornost, zaposloucháte se při vrhu sekery, na duši vás pohladí pípání tlumiče. I ostatním není hlasitý zvuk lhostejný. Změnou prošla hudba. Na té se poprvé v sérii (stejně jako u Assassins Creed 3) nepodílí Jesper Kyd. Pro některé vítaná změna, ale já to vidím jako velkou chybu. V paměti mi snad zůstala jen jediná melodie z baru. Není to zkrátka důstojný doprovod k vymazlené grafice a filmovému dabingu.
Hitman: Absolution nepřináší žádné radikální řezy, kterých jsme se obávali. Místo toho sází na důmyslnou hratelnost, občasnou výpomoc a grandiózní přednes. Přetrhání starých vazeb se v budoucnosti může projevit jako účinná prevence proti repetitivní náplni. To už ale bude mít na starost studio z Montrealu. V režii IO Interactive si i popáté Hitman zachoval své hodnoty, pro které ho milujeme. Stále bych mu chtěl udělit hodnocení s devítkou, ale to by nebylo vůči přelomovému Hitman 2: Silent Assassin nebo výtečnému návratu ke kořenům v podobě Blood Money férové. Buďte ale klidní, Hitman: Absolution není paskvil.