Zavřít reklamu

Dragon Age 2 – Recenze

Recenze akčního RPG Dragon Age 2

27. 3. 2011    

V posledních měsících nebylo hry, o které by se vedly tak vášnivé a někdy i dosti drsné diskuze. Ano, mám na mysli druhý díl fantasy RPG Dragon Age od mistrů tohoto žánru, Bioware. Hra se totiž dočkala vcelku razantních proměn a to hned u několika důležitých prvků, za což si u mnoha fanoušků zvláště těch, kteří hráli demoverzi vysloužila vysokou kritiku. Jaká je však doopravdy?

Dragon Age 2 se narozdíl od předchozího dílu nepřiklání zpět ke starým RPG legendám typu Baldur´s Gate, ale naopak jej tvůrci posouvají spíše do moderních vod, jež vyžadují více akce a snaží se hráče co nejvíce ohromit, či upoutat. Podobnosti s prvním dílem ale nezapře silný příběh, postavy, propracované cut-scény nebo slabší grafické zpracování.

Žádná záchrana světa?

Hra se však od svých konkurentů a koneckonců i předchozího dílu liší i samotným příběhem, ve kterém na svých bedrech výjimečně nebudeme nést naději na záchranu minimálně celé země, když už ne vesmíru, ale veškeré dění se omezí na Hawka, uprchlíka, jenž se alespoň ze začátku snaží jen přežít, což je alespoň pro mě příjemná změna. Přece jen mistr, v němž jste vyvoleným, který musí zachránit celé království se v posledních letech až příliš často opakuje.

Hawke tedy hned na začátku spolu s rodinou prchá z rodného kraje Lotheringen, jež je obsazován nemilosrdnou nákazou a po krátkém rozhovoru s čarodějnicí se konečně dostává do relativního bezpečí, do města Kirkwall. Nicméně ani tam nebude mít na růžích ustláno, a jak záhy zjistí, nápad utéct do města před zlem nedostal jen on. Proto je třeba již od začátku volit správné odpovědi a přijímat, či odmítat questy, abyste se vůbec dostali za hradby.

Ihned v intru se také dočkáme první zajímavosti, kterou už ale většina hráčů viděla v demu, či na videích. Hawkův příběh totiž vypráví vyslýchaný člen jeho skupiny, jež má na svou malou výšku dosti velikou fantazii. Díky tomu si můžeme zvolit třídu (z ras je tentokrát dostupný jen člověk), jméno a následně ještě celého avatara upravit dle svých představ. Samozřejmě každá třída má své jedinečné unikátní schopnosti, jež jsou nově přehledně seřazeny do vývojových stromů, a máte tedy hned několik možností, jakým směrem chcete hlavního hrdinu i ostatní společníky rozvíjet.

Mass Effect ve fantasy hávu

RPG hry od Bioware se z velké části zakládají na rozhovorech a ani v Dragon Age 2 proto nemohou chybět. Tentokrát autoři přejali známé „kolo“ ze série Mass Effect a mírně jej vylepšili. Horní odpověď ale vždy nemusí automaticky znamenat nejlepší reakci, ba naopak se lze díky tomuto zažitému zvyku dostat do problémů. U mnohých rozhovorů se však budete muset rozhodnout dle toho, jaký názor na danou postavu máte, což se v hlavní příběhové lince sice nemusí projevit hned, ale často vám hra rozhodnutí vmete do tváře až po několika virtuálních letech.

Soubojový systém i lokace, jimiž Hawke prochází se bohužel také dočkaly obměn, které jasně dokazují, že to, co skvěle funguje ve vesmíru, nemusí fungovat ve fantasy RPG. Přece jen všechny ty litry krve, spousty nepřátel, či úzké koridory, u nichž je výjimkou šíře víc jak deset metrů nezamaskují evidentní nemohoucnost tvůrců skloubit vše do jednoho fungujícího celku, u kterého by se hráč bavil nebo by ho alespoň nenapadlo zamyslet se, jak je vše kolem něj primitivní.

Takovýchto negativních stránek má Dragon Age 2 spoustu, a i když jsem se je ze začátku snažil nevnímat, nakonec mi nezbylo, než kapitulovat. Přece jen, až se na vás po dvacáté vyřítí kupa nepřátel z uzavřeného prostoru, který jste navíc před chvílí „vyčistili“, začne vám docházet, že je něco špatně. Vrcholem všeho je, když se zčista jasna respawnují přímo před vámi, či jednoduše vylezou přímo ze země.

Oproti tomu velkou poklonu musím hře udělit za zpracování ostatních spolubojovníků, které se povedlo na výbornou. Na výběr máme samozřejmě z několika lidí, elfů i trpaslíků, na které cestou nebo při plnění různých úkolů narazíme. Každý s sebou přináší nové úkoly, jež je možné plnit čistě jen ze zvědavosti, či kvůli hlubšímu pochopení příběhu a dle mého jsou ve spoustě případů daleko zajímavější než samotné úkoly, jež táhnou dopředu hlavní příběhovou linku. Společníci však nejsou jen zdroj questů, ale komentují každý váš krok a rozhodnutí, takže není problém se ošklivě pohádat, či se naopak zamilovat.

Makra!?

Každý z vašich přátel, spolubojovníků má samozřejmě svou jedinečnou specializaci a pokud chcete vytvořit opravdu vražedné komando, nezbude vám nic jiného, než pečlivě promýšlet a rozdělovat schopnosti. To se na první pohled může jevit jako nudná činnost, ale je tomu přesně naopak a leckdy jsem se až zalekl, když jsem zjistil, kolik času jsem strávil promýšlením strategií a deláním „maker“ každé postavě. Ty jsou další výbornou novinkou a ve zkratce jde o definování určité činnosti, kterou má postava udělat, když se například v boji objeví dva a více čarodějů, nebo se většina protivníků bude skládat z lučištníků. Makra se tedy hodí, zvláště když jste spíše sólovým hráčem a nechce se vám každou chvíli přepínat na jiného společníka.

Dragon Age 2 je jednou z mála her, které lze naráz milovat i nenávidět. Snoubí se v něm skvělé inovace, na druhou stranu si ale sám sobě podtrhává nohy vlastní nedokonalostí a možná i uspěchaným datem vydání. Přes to, že má Dragon Age 2 v sobě řadu negativ, tak se mezi průměrná RPG neřadí a právem se řadí po bok těch lepších.

Klady

- příběh
- postavy
- soundtrack

Zápory

- úzké koridory
- občasný stereotyp
- grafické zpracování

Hodnocení: 75%