Diablo 3 – Recenze

Ďábel řádí v naší recenzi hry Diablo 3

27. 5. 2012   Vytukej - Redakce  

Nikdy není a ani nebylo snadné recenzovat hru, kterou jste si oblíbili. Nezaujatost se vám skoro pokaždé dostane do šedé kůry, vy myslíte jen na negativní prvky, a pořád a pořád bědujete, jaké to bývalo dříve. Diablo III konečně (!) vyšlo. Blizzard mám velmi rád, ale obával jsem se, jaký vliv bude mít mánie kolem Word of Warcraft. Když se vám daří s jedním trade markem, proč dělat změny, že? Po příšerných dojmech z bety, kde nic nefungovalo – a to opravdu nefungovalo, jsem byl z „Diabla“ zcela zaskočen tak, jako kdybych dostal kyjem od barbara. A to hned několikrát.  Moji svébytnou skepsi měla rozbít až plná verze. Věřil jsem, ale stále ve mně hlodal pocit strachu a zklamání. Při pomyšlení, že se asi dočkáme dalšího Hellgate London, se mi ze rtů rozhodně nedělal červený půlměsíček. Ale šel jsem do toho.

Nový krvavý epos, hořekuje Deckard Cain

Zlo se vrátilo. Už zas? Diablo to jde zkusit do třetice všeho škaredého, Tyrael dostane padáka (a to doslova), pří toulkách vám bude pomáhat mladá dívenka Leah, a možná přijde i Horadrim Cane. Hlavní dějovou linku vám nicméně skryji. Není to sice hlavní složka balíčku, ale se špetkou trpělivosti a času zažijete zajímavé a sem tam i napínavé story. Sem tam najdete zápisník s informacemi, a když máte štěstí, objevíte i náhodně generovaný mini- quest. Svět Sanctuary se po dvaceti letech opět zmítá v agonických křečích a nikdo netuší, co se vlastně bude dít dál. Teď jste tu ale vy. Takže „choose your character and play.“  No, až po lognutí na Battle.net.

Internet v každé domácnosti především

Blizz se zřejmě po dlouhé debatě u šéfova stolu dohodli, že bez netu si zkrátka neužijete ani milimetr světa Diablo. Buď vám tedy vystačí pohled na chudokrevné menu, nebo si zastrčte kabel a jde se hrát. Pokud se dostanete na úvodní panel pro výběr charakteru, tak zřejmě máte i vyhráno. Ostatně chybek a errorů vám hra nahlásí pěknou plejádu. Jednou je to běžná 37ka, následuje otravná 3003, 3005, 3006…

Lagům se nedá ubránit, ani kdybyste disponovali Diablovou hlavou uloženou v octě. Nejhorší je však vypadnutí celého serveru. Sbohem a šáteček. Tyto situace se sice nestávají často, ale už jen rýpavý pocit toho, že boss nebo skupinka minionů mohla v danou chvílí mít u sebe slibný item, a vy jste ho zkrátka nemohli dostat do svých spárů jen proto, že server je zkratka out. Nevynahradí to bohužel ani dobře rozmístěné checkpointy.  Prevence proti pirátství? Kdeže! Blizzard již v těchto dnech řešil první velký skandál o zcizení  účtů uživatelů. A kdo je opět v nevýhodě….

Propojení singleplayerové kampaně s multiplayerovou řežbou se dalo ovšem předpokládat už dříve. Hlavním motivačním prvkem je internetová aukce. Ta slouží jako celistvé skladiště starých šuntů i vitrína skvostných hraček. Časem si tato tradiční browserová funkce najde jisto jistě své uplatnění. Mě zde však schází příjemný pocit z vlastního nalézání. Ovšem nepopírám marketingový vývoj této inovace do hry. Někteří zapálení jedinci do on-line zápolení (Asijci), se budou snažit zřejmě i o finanční injekci do svých tobolek.

Druhá novinka spočívá ve speciálních arénách, kde v budoucnu změři síly ti nejodvážnější.

Samozřejmě nechybí ani hraní s kamarády.  Nemusíte s nimi cloumat, aby vám vydali předmět, který ležel ještě před chvílí na zemi. Potvora vám každému vygeneruje jiný obsah abdomenu. A rubete a rubete. Nyní jdeme zpátky na stezku hry pro jednoho.

El Level

Diablo III nabízí paletu pěti hrdinů, kteří to myslí se světem Sanctuary dobře. Vyberete si pohlaví, napíšete jméno a hurá do akce. Najdeme zde drsného Barbara, soustředěného Mnicha, uhrančivého Witch Doctora, svůdnou čarodějku a ostrostřelce v podobě Lovce Démonů.

Vlastnosti se již nevylepšují díky bodíkům, hra je totiž rozděluje sama, což je trošku škoda. Osobně si myslím, že lidský faktor umí lepé naplánovat a vybalancovat jednotlivé atributy. Naštěstí equip často nabízí přidání jednotlivých hodnot. Každá postava má svoji vlastní energii, která se sbírá s počtem zabitých. Lovec má tuto energii

Největší revolucí je však vymícení buildů. Hra postupně vychrlí skilly pro primární a sekundární útok. Runy, které jsou přiděleny ke každému útoku, dokážou vytvořit ještě pár výtečných efektů navíc. Nejprve jsem tomuto systému moc nedůvěřoval, ale s postupem času stráveného za monitorem, se mi novinka libí čím dál tím více. A to jsem velkým zastáncem starých buildů. Autoři chtěli, aby boje byly nejen akční – občas musíte zkrátka přemýšlet který skill použijete. A je jen na vás, jestli dáváte přednost útoku, či obraně.

Následující čtyři skilly jsou již speciální pro danou postavu. Primárně fungují pod tlačítky od jedničky po čtyřku. Občas se přistihnete, že vlastně ani nevíte, co mačkat první. Cvičení ale dělá mistra. Své dovednosti se následně posílí také třemi pasivními skilly.  Krom toho se Diablo dostává na zcela novou úroveň – JSEM KING A NIKDO NA MĚ NEMÁ!  Uživatelské působí celkově skvěle a přejde hned do ruky. Na chaotičnost panelů se dá zvyknout, sice mě občas iritovaly všemožné šipečky a nápovědy, ale i to se dá překousnout.

Základní hra nabízí maximálně level s numerem 60, což je škoda.  Ti nejlepší se mohou poté pustit do obtížnosti Inferno nebo zakusit krutou realitu HC módu.

Čtyři prsty stačí, drahoušku

Alfou a omegou Diabla je zběsilá řežba. A hned z kraje musím přiznat, že dvojka působí jako hack ´n´ slash pro důchodce. Boje jsou akční, všude a hlavně pořád se něco děje, a vy budete zírat s úžasem. Svaly v ukazováku nikdy tak netrpěly. Nikdy mě neobklíčilo sto monster naráz, ale bojování s nimi je daleko těžší. Souboje s bossy rozdávají epičnost plnými hrstmi.

V podstatě tady je to „gró“, které dělá tuhle hru návykovou a znovuhratelnou, i když se náplň nemění. Blizzard zabudoval fyzikální engine Havok. Nyní můžete efektně zchodit na protivníky lustr, skopnout zídky, posunout kládu, zkratka to co je těžké a bolí po tom hlava jako střep.

Systém lahviček doznal rovněž změn. Mana se vytratila z obchodů, ty červené zůstaly. Nyní však musíte dobře přemýšlet o tom, kdy je použijete. Zdraví se doplňuje automaticky z tzv. Heal Orbů, které mají všechna pekelná stvoření. Když lahvičku vypijete, zapne se cooldown a vy jste v tuto chvíli zranitelnější. Byť čekání na vypršení limitu není dlouhé, dokáže i pět vteřin hrát roli. Na scénu přibil i kousek taktického myšlení. Sbohem elixíry života zasunuté v opasku. Tvůrci rozšířili i tekutý obsah lahviček. Desátý mytický  flákonek přidá skoro 13 000 HP. Velmi mě potěšil nekonečný sprint.

Pokud zemřete (časem určitě), nemusíte již chodit pro tělo. A pokud zemře váš společník, stačí se k jeho mrtvole přiblížit a už se zase proháníte po poli. Bohužel je nemůžete vybavit plným equipem, hra to vynahrazuje tím, že jim přidáváte vlastnosti a můžete mezi nimi kdykoliv přepínat.  A je jen na vás, jestli vám bude krýt gluteu maximu paladin, čarodějka nebo kušník.

Sběr šrotu

Motivací pro každého je loot. Klasické kategorie bílých, modrých, šedých, zlatých, setových a unikátních harampádí rozšířily drahokamy. Těch je teď neskutečných čtrnáct a pochybuji, že se někdy někomu podaří zkompletovat sbírku drahého kamení. Věci je možno rozložit na součástky. Kovář a klenotník mohou za úplatu vytvořit mistrovské dílo, za předpokladu, že máte hodně součástek a nákresy. Ty však padají až od úrovně Nightmare. Jejich schopnosti musíte vytrénovat na určitou mez. A tahle legrace stojí vskutku hodně chechtáků. Zlato se sbírá ze země samovolně a házení malých částek do bedny je pasé. Diablo nezapomněl spálit všechny identifikační svitky.  Nelogičnost u předmětů vyplývá z toho, že náhodné přiřazování vlastností nedává prostě smysl. Proč má meč + 40 k obratnosti a naopak luk + 20 k síle, když potřebujete hlavně rychlost a přesnost. Dobrý loot se navíc nepovaluje často u bossů. Většinu toho lepšího vymlátíte z obyčejných záporáků. Zvláštní mechanismus.

Jak se na to vlastně kouká

Již se předem musím přiznat, že grafické ztvárnění mi moc nesedlo. Možná je to mým takřka panickým přístupem k WoW. Divné barevné variace vysávají hororovou atmosféru jako houba vodu. Za celou dobu hraní jsem si nezapamatoval jedinou výraznější potvoru. Částečně mí to vynahradilo epochální entrée s bossy. Proti kreslené grafice nic nemám, ba naopak Stylizace zde není to pravé ořechové, a to je možná výzva pro případné módery. Design tajného levelu beru jako špatný a nepovedený vtip, který snad nemohl nikdo myslet vážně. V tomto směru s láskou vzpomínám na slavný Cow Level, či na Tajemnou Svatyni. Abych ale nebyl jen kriticky, acty jsou vymodelovány pěkně – speciálně dungeony, kde je vidět cit pro detail, avšak venkovní prostory čiší fádností a nijak rozhodně nechytí za srdce. Už to není zkrátka takový skok, který byl u druhého dílu. Tam jste se těšili na různorodé ekosystémy, a občas nevadilo ani trošku zabloudit. Zde se mi neustále vrací pocit deja vu.

Mapa je umístěna v pravém horním rohu. Když chcete plnou velikost hra se stopne, a vy se  v tu chvíli nemůžete pohybovat. Cesty už nepřipomínají otravné nudle a hra se snaží o velká prostranství.

Osobně ale nerozumím tomu, proč je tak propastný rozdíl mezi nudným soundtrackem a skvělým dabingem. Postavy s vámi hojně mluví a komentují i situaci kolem. Avšak tam, kde opět Blizzard potažmo Diablo nejvíce exceluje, je pole filmečků. Ty kratší mají sépiový filtr a působí skvěle. Hlavní příběhové upoutávky jsou jedny z nejlepších v herní branži a směle se vyrovnají těm ze dvojky.

Diablo III splnilo vše, co se od něj dalo očekávat. Vybroušenou hratelnost, fantastické boje a povedený multiplayer, kterému nejde říct ne. Příjemné maličkosti kazí chyby technického rázu, sem tam haprující mechanismy, nevyvážená atmosféra a velice pomalý rozjezd, který může rozladit vaši žluč v těle. Je fajn, že se tvůrci nebáli zapracovat nové myšlenky do mozaiky této hry. Diablo II patří k mým nejoblíbenějším hrám. Jeho moderní a částečně zjednodušený nástupce se před něj ještě nedostal. Nicméně mu začínám pomalounku  přicházet na chuť. V tomto směru se to celé značně podobá k mé náklonnosti ke druhému dílu MAFIE, jejíž první díl zbožňuji. Ovšem deprese a skeptičnost z bety jsou definitivně rozpuštěny. Teď jen doufám v pořádný datadisk, který rozšíří možnosti a posune hru zase o pár kroků blíže k nirváně a zažehne tak ještě větší plamen v srdcích nováčků i harcovníků světa Sanctuary.