Deadlight – Recenze
Nedávno vyšla na Xbox LIVE Arcade nová 2D plošinovka Deadlight, která měla vysoká očekávání. Jak tato zajímavě vypadající hra nakonec dopadla?
13. 8. 2012 Vytukej - Redakce
Je těžké si nevzpomenout na předchozí skvělé Summer of Arcade hry Limbo a Shadow Complex, jakmile poprvé uvidíte Deadlight od studia Tequila Works. Podobně jako jeho Xbox Live Arcade předchůdci se jedná o 2D plošinovku, plnou puzzlů, tajných skrýší a může se také chlubit dechberoucím uměleckým směrem. Ale je Deadlight opravdu tak vynikajícím počinem, jako hry, ze kterých jasně čerpá inspiraci? Ne, ale i přesto se jedná o jeden z nejlepších XBLA titulů letošního roku.
Deadlight se odehrává v roce 1986 – v době, kdy absence moderních komunikačních zařízení umocňuje pocit zoufalství a izolace. Město Seattle, bydliště hlavní postavy Randalla Waynea je totálním chaosu. Wayneova manželka a dcera se pohřešují a jemu se neustále vracejí bolestné vzpomínky na ztrátu své milované rodiny. Jo a město, stát, vlastně asi celý svět je zaplaven zombíky.
Říkáte si další tuctová zombie hra, která nemá co nabídnout? Tak to jste na omylu, protože Deadlight není akční hra na způsob například Left 4 Dead. Je pravda, že se někdy musíte ohánět sekyrou či zbraní, abyste se dostali dále, ale hrou postupujete spíše pomocí utíkání a skákání přes různé překážky. Jde především o to, vyhnout se střetu s rudookou hrozbou, která má chuť na vás a vaši pohřešovanou rodinu. Randall je obyčejný člověk, jako každý jiný, takže nečekejte žádné speciální schopnosti či něco podobného. Pokud vás nějaký zombík chytne, můžete ho odrazit pomocí tlačítka B, ale jakmile se do vaší blízkosti dostanu dva a více, můžete se rozloučit se svým životem. To pochopitelně zvyšuje napětí, což vás nutí co možná nejrychleji přijít na ideální únikovou cestu z dané oblasti, ve které se momentálně nacházíte. Občas se dostanete do svízelné situace, kdy jste obklíčeni drtivou hordou zombíků nebo pronásledováni helikoptérou, která po vás pálí z kulometu. V tu chvíli nastává jen jediná možnost, jak si zachránit svůj holý život, a to utíkat co nejrychleji. Tyto momenty jsou opravdu strhující, ale stačí jednou zaváhat, a je po vás.
Hledání vaší ženy a dcery je to, co žene překvapivě poutavý příběh kupředu, který vás zavede z okraje města na nečekaný výlet skrze kanály až do centra města, kde se má údajně nacházet bezpečné útočiště, pro všechny přeživší, takzvaně Safe Heaven. Samozřejmě nic není tak, jak se zdá, a tak příběh má mnoho menších zvratů – vše je vyprávěno hlavní postavou ve stylu komiksových cutscén, které můžete znát například z Mirror’s Edge. Finální cutscéna, která vysvětluje to, co se stalo s Randallovou rodinou, byla pro mě poněkud šok, a jsem za to velice rád, protože mě konec hry více než překvapil.
Nejvíc ze všeho mě na hře Deadlight asi překvapilo její celkové zpracování. Jednoduše řečeno, její estetická stránka je opravdová nádhera, kde silueta Randalla v zatemněném popředí bojuje, tedy spíše utíká o svůj život pochmurným, pustým a rozpadajícím se Seattlem. Některé lokace v Deadlight jsou tak úžasné, že jsem předtím, než projdu do další, měl skutečně chuť zastavit a kochat se, ale bohužel na to není většinou čas, protože máte v patách neustále hladové zombie. Randallův vážný a odhodlaně pesimistický hlas je také obdivuhodný, stejně jako pochmurný soundtrack, který podtrhuje celkovou atmosféru hry (vážně, jen si zapněte hru do hlavního menu a poslouchejte).
Naneštěstí příliš dlouhá část hry v kanálech přináší několik frustrujících momentů během přeskakování různých pastí a to především proto, že některé cesty občas splývají s bahnitým prostředím, což vás pochopitelně zmate. Po chvíli bloudění po kanálech si budete přát být opět na povrchu. Během hry se každou chvíli nevyhnete spoustě chybným skokům, a v posledním úseku hry budete potřebovat na dokončení frustrující počet pokusů, navíc když má jen pár ne moc dobře rozložených kontrolních bodů. Největší hloupost hry, ze které jsem si opravdu musel zaťukat na čelo je to, že Randall neumí plavat, a tak jakmile narazíte na větší množství vody, které sahá nad jeho kotníky, přichází okamžitá smrt, alá Grand Theft Auto III. Tyto nedostatky dělají rozdíl mezi nesrovnatelně excelentní hrou Limbo a jednoduše geniální hrou Deadlight.
Deadlight se zdá být jednoduchou hrou, ale jakmile si hru poprvé osaháte, zjistíte, že to tak úplně není. Dohrání vám zabere necelé dvě hodiny čistého herního času, do kterého nejsou započítány cutscény ani četná opakování jednotlivých pasáží. Takže na první dohrání vás hra zabaví celkem zhruba na čtyři hodiny, pochopitelně na podruhé hru projedete o něco rychleji. Krátká herní doba se za cenu 1200 MS bodů může jevit, jako problém, ale díky tomu nemá příběh absolutně žádné nedostatky. Opakovaným hraním si můžete prodloužit hraní, abyste například posbírali všechny skryté dokumenty, a tím dokončili všechny kapitoly na 100%. Nechybí ani spousta achievementů, které všechny určitě na jedno zahrání nezískáte.
Deadlight sice nepřináší nic originálního, ba naopak hodně čerpal z jiných her, ale hratelnost je více než zábavná se zajímavým příběhem, jehož konec je nečekaný, to vše v nádherném audiovizuálním zpracování. Pokud jste milovníkem plošinovek a postapokalyptického prostředí, tak je hra Deadlight právě pro vás, a protože se budete celou dobu bavit, tak hře určitě odpustíte krátkou herní dobu i těch pár much.