Call of Juarez: The Cartel – Recenze

Recenze hry Call of Juarez: The Cartel

24. 9. 2011   Vytukej - Redakce  

Značka Call of Juarez je představitelem nejlepších akčních her, jaké kdy studio Techland a vlastně i celé Polsko vyprodukovalo. Nikdy se sice nejednalo o veleúspěšný megahit a nikdy o ní herní fanoušci ani kritici nebásnili tolik, jako například o Red Dead Redemption, ale pod nesmírně líbivým grafickým kabátem všichni divokého západu, kteří usínají s koltem kolem pasu nalezli neúnavně bijící srdce vynikající akční střílečky s hlubokým a promyšleným příběhem. Vše alespoň prozatím mění v pořadí třetí díl. Ten je zasazen v současnosti do drogovými gangy ovládaného města andělů, neboli Los Angeles, jehož betonové zdi se vývojáři s nulovým spěchem snaží nahradit krásy divokého západu. Právě do těchto míst je vyslána trojice ochránců zákona v podobě hezké tvářičky z FBI, zkorumpovaného zástupce protidrogového oddělení a také místního ostříleného policisty, potomka hrdinů druhého dílu. Právě oni se musí vypořádat se stále rostoucím násilím, vlnou přistěhovalců a v neposlední řadě i s mexickými gangy, jejich výrobny drog jsou rozmístěny po celém okolí a dokonce i v Mexiku.

Moderní pojetí

Právě co se týče samotného příběhu, narážíme na největší a dalo by se říci i jediný důvod proč The Cartel hrát. Scénáristé z Techlandu se evidentně inspirovali klasickými akčními béčky z 80. Let. Tudíž budeme ochraňovat zákon jako jeden ze tří hlavních hrdinů/drsňáků. Ti mají sice hlavní cíl, dopadení a rozprášení celého Mendozova Kartelu a zjištění, kdo stojí za bombovým atentátem ve federální budově. Naštěstí lze ale plnit i vedlejší úkoly, díky kterým se dozvíme více o jejich dalších motivech i charakteru. Kupříkladu Eddie během mise, ve které tým musí zničit drogová pole a výrobny hluboko v lesích přijme hovor, během něhož se dozví, že by se místním dealerům hodily nějaké drogy navíc. Proč je tedy nevzít, když je zdroj tak blízko? Naopak, pokud se vám zalíbí tvrďák McCall, zjistíte, že mu jde hlavně o dopadení dávného nepřítele z Vietnamu a kariéristce Kim Evansové jde v první řadě o to, vysekat svého bratra ze světa drogových gangů. Ve finále tak krom střílení i hledáte drogy, podezřelé zbraně, ale i vysílačky, jež pravděpodobně McCall prodává o nedělích na bleším trhu.

Abychom ale neměli získávání vedlejších úkolů tak jednoduché, jejich dohodnutí i následný kontakt se spojkou se musí udát co nejrychleji a hlavně tak, aby vás nikdo nespatřil, což však díky inteligenci neživých spoluhráčů není žádný problém. Naopak s živými protivníky by se dle všeho mělo daleko více taktizovat a zvláště osobní prospěch může leckdy zmařit každou misi. Pravděpodobně tu nejlepší část hry jsem si ale bohužel neměl možnost vyzkoušet z jednoho prostého důvodu. Prakticky nikdo si zkrátka v kooperaci nový Call of Juarez nechce po druhé projít a jak jsem prakticky hned zjistil, rozhodně jim to nemám za zlé.

Marnost nad marnost

Jestliže něco dokáže definitivně zničit hráči kladný dojem, jsou to právě akční sekvence. Ty sice tváří dospěle a propracovaně, ale při bližším pohledu se nepříliš pevná iluze nadprůměrnosti rozsype jako domeček z karet. Nepřátelé se na vás i spoluhráče hrnou v pravidelných úhledných vlnách a jejich inteligenci zdaleka předčí i průměrní zombie z Left4Dead. Ano, sice jim stačí pár ran, aby vás zabili a ano, umí se krýt i vystrkovat části těla každých deset vteřin a míří lépe, než Rambo v nejlepších letech, ale pokud je dostanete do jakékoliv, vývojáři nepředvídané pozice, dočkáte se komických i zajímavých situací.

Pravým opakem jsou pro změnu vaši spolubojovníci, jenž krom chrlení otravných hlášek střílí zásadně slepými náboji a kryjí se pouze při náhlých záchvatech nečekané inteligence, které však dozajista vymytí budoucí patch. Většina otravného střílení (ne, opravdu, ale opravdu nečekejte zábavu) tak v případě, že nějakého kamaráda nedonutíte ke koupení hry a následnému několikahodinovému trpění zůstane zcela na vás.

A pozitiva?

Poslední věc, která mohla nový Call of Juarez zachránit bylo prostředí, v jehož zpracování oba dva předchozí díly vynikaly. Mnoho hráčů uchvátily především krásně zpracované detaily, nádherná příroda avšak i věrnost, s jakou tvůrci vypracovali kulisy příběhu. Bohužel ani zde se nedočkáme spásné záchrany, či malicherného důvodu ke koupi. Ačkoliv po grafické stránce The Cartel neurazí, přece jen zde vidět značná odfláknutost některých textur, neustále opakování stejných animací, což nezachrání ani taktéž nepovedená snaha o rozostření objektů, na které hráč nemíří. Naštěstí alespoň prostředí alespoň částečně dělá čest kdysi tak skvělé značce. Jeho střídání je dynamické, a přestože jde ve většině případů o jeden dlouhý tunel s několika odbočkami. Mnohdy jsem se přece jen zastavil nad překrásnou scenérií vyprahlého kaňonu a s nostalgickou slzou vzpomínal na časy, kdy jsem tudy jako psanec projížděl na koni.

Pokud jste velkými fanoušky Call of Juarez, místo pohádek si pouštíte spaghetti westerny a milujete svobodu není pro vás horší volby, než právě The Cartel. Nejenže se naprosto nelogicky rozhodl přesunout do současnosti, ale krom ucházejícího béčkového příběhu nepřináší vůbec nic nového. Ba naopak podráží si vlastní nohy svou neschopností a do očí bijícími nedodělky.