Beyond: Two Souls – Recenze

Další počin od Davida Cage se zaměřuje na nadpřirozeno a tajemno. Je Beyond: Two Souls důvodem ke koupi?

8. 10. 2013   Martin Pilous  

Recenzovaná verze: Playstation 3 (hra je exkluzivním titulem této konzole)

Beyond: Two Souls je dalším z řady unikátních titulů společnosti Sony, vydaných exkluzivně pro konzoli Playstation 3. Za hrou stojí vynikající studio Quantic Dream, které již v kooperaci se Sony vydalo v roce 2010 hru Heavy Rain. Ta zaznamenala velký ohlas ze strany hráčů a kritiků, neboť vytvořila ve své podstatě zcela nový žánr, jenž se dá definovat nejlépe jako interaktivní film. Nyní David Cage a jeho celek přichází s novým titulem, který se snaží být minimálně stejně dobrým dílem jako jejich předchozí počin.

Život nebo smrt?

Beyond jde naprosto jiným směrem než Heavy Rain. Tentokrát se David Cage rozhodl pustit do zcela jiného téma, kterým je život a smrt. Toto pomezí mezi těmito dvěma aspekty je v podstatě řešeno po celou dobu hry a nutno říct že si to drží perfektní atmosféru s hororovým nádechem, která ve vás neustále vyvolává mrazení v zádech. Děj vypráví příběh slečny Jodie Holmes, která je jiná než ostatní děti, ba dokonce jiná než ostatní lidé. Již od narození je totiž spojena s jakousi neznámou entitou, která ji doprovází na každém kroku, vnímá ji, občas ji dokonce poslouchá anebo si tvrdohlavě stojí na svém. Jediné co o ní Jodie pořádně ví je její jméno Aiden.

Děj vás provede osudovými okamžiky života Jodie a zahrnuje zhruba 15 let. Hra však neběží chronologicky po sobě. Příběh je roztříštěn na mnoho fragmentů, které se postupně skládají na příběhovou linku za sebe. První setkání s Jodie nastává v jejích 5ti letech a končí někde kolem 20 roku života. Cage ačkoliv zde přidává prvky tajemna a duchařiny, nezapomíná ani na základní hodnoty života. Uvidíte tedy Jodie v nejrůznějších situacích, které povětšinou nejsou příliš příjemné, ale i to k životu patří.

Hra vám předkládá důležité životní hodnoty, nad kterými budete přemýšlet po celou dobu hraní. Za čím si vlastně jdeme? Z jakého důvodu tu jsme? Je něco nad námi? Co je po smrti a je vůbec něco po ní? A pak samozřejmě přichází na řadu otázky konkrétně k Jodie. Proč je jiná než ostatní? Kdo je Aiden? Proč je s ní spojen? Je možné je od sebe oddělit? Je toho spousta. Cage si výborně hraje s vaší zvídavostí, neboť až do samotného konce drží napětí ohledně zásadních otázek. Více se příběhem asi zaobírat nebudu, jelikož přináší naprosto šokující volby, drsné zvraty, ale zejména brilantní scénáristický um, který by mohlo závidět mnoho scénáristů v Hollywoodu.

Už si nebudete lámat prsty

Hratelně je na tom Beyond obdobně jako Heavy Rain. Tentokrát se však Quantic Dream rozhodli k zásadnímu kroku, a to více hru přiblížit a také ulehčit hráčům. Týká se to zejména ovládání. U Heavy Rain bylo dosti kostrbaté, když jste museli držet R2 k tomu, aby postava chodila. Analogem se pak ovládala hlava, která pak tělu určila, kterým směrem se má vydat. Nyní je vše směrováno na analog, takže postava chodí jen díky němu. Veškerá interakce se provádí druhým analogem, kdy máte určité předměty, s nimiž, je možné pohybovat.

Jodie se díky intuitivnějšímu ovládání naučila také velmi dobře bojovat. V takovém případě vám hra nabídne scénu, kdy vidíte Jodie v obklíčení kupříkladu třemi vojáky, kteří na ni útočí, a vy musíte rychle reagovat. Hra se vždy po chvilce v důležitém okamžiku zpomalí a vaším úkolem je rychle odvrátit úder či jej zasadit dle toho a to tam odkud úder přichází nebo je vyžadován. Pokud se vám to nepovede, příliš mnoho se ale neděje. Hra totiž vůbec nezná termín Game Over. Tohle ve hře zkrátka neuvidíte, ať uděláte cokoliv. Hra se vždy zařídí dle vašeho rozhodnutí a tomu se přizpůsobí a vy hrajete dále. Jodie kromě boje také zvládá krycí systém, tudíž pěkná novinka, zejména v jedné nejmenované lokaci se bude velice hodit.

Důležitý je zde pro hratelnost Aiden. Ten totiž Jodie hodně pomáhá a bez něj by hra byla v podstatě poloviční. Mnohdy je nutné se například zbavit nepřátel, na což využijete právě Aidena. Stisknutím trojúhelníku na Dualshocku spustíte mód, kdy se přepnete na onu entitu a můžete jí ovládat. Stále vidíte jak je Aiden spojen jakousi linií s Jodie a můžete s ním, kam chcete, ale jen do určité vzdálenosti. Aiden může samozřejmě procházet zdmi a podlahou, což vám dává strategickou výhodu a navíc není vidět. Nepřítele můžete vyřídit buď rovnou, anebo mu například můžete posednout mysl a využít ho ke svým účelům. Je sice trochu nepochopitelné, proč některé interakce lze provést jen na konkrétním nepříteli, ale budiž. Aiden je také schopen hýbat předměty a metat s nimi přes celé místnosti. Krom toho všeho má Aiden také možnost Jodie vyléčit z určitých zranění. Aiden je zde také jako možnost pro druhého hráče, kdy můžete kolegu nechat ovládat jeho, zatímco vy hrajete pasáže za Jodie.

Život Jodie je velmi pestrý, ale co bude po něm?

Hra využívá konceptu uzavřených lokací, v nichž vykonáváte jednotlivé interakce a rozhodujete se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí (nutno podotknout že určitá rozhodnutí vás mohou dohnat k několika z mnoha konců, které hra má). Na jednotlivých obrazovkách tedy řešíte danou situaci, právě pomocí interakce a případných rozhovorů s ostatními postavami. Lokací je ve hře mnoho a někdy ani nebudete věřit, kolik toho vlastně Jodie, na svůj mladý věk, prožila.

Zpracování hry je asi tím nejdůležitějším faktorem. Heavy Rain bylo na svou dobu nádherné a ne jinak je tomu i u Beyond: Two Souls. Hra má vynikající grafické podání, které v některých scénách naprosto bere dech. Je neuvěřitelné, s jakou detailností jsou vymodelované obličeje postav a jejich dokonalá mimika. Autoři použili výjimečně vyvinutý motion capture, který vše převedl z reálných herců dokonale do samotné hry.

Ostatně, jak už jste mohli vidět z dostupných materiálů, tak ústřední dvojici postav zde sehráli Ellen Page a Willem Dafoe. Ti veškeré scény ze hry zahráli ve skutečnosti a poté díky pokročilým technologiím studia byli přidáni do hry téměř jako živí. Ellen Page pochopitelně ztvárňuje hlavní hrdinku hry a Willem Dafoe je zde v roli doktora terapeuta Nathana Dawkinse. Po stránce technologické hře nelze nic vytknout. Celkově vám hra zabere asi 8-10 hodin, nicméně je zde ještě možnost opakování, neboť jistá rozhodnutí zásadně mění konec hry a taktéž jsou k dispozici i nějaké ty bonusy.

Bohužel během vývoje hry zemřel skladatel Normand Corbeil, což mělo za následek, že se musel najít nový skladatel. Nakonec na soundtracku měli podíl hned dva, a to Lorne Balfe a Hans Zimmer. Soundtrack je velmi povedený, ale dle mého osobního názoru nedosahuje kvalit skladeb z Heavy Rain. Hra obsahuje i české titulky, což rozšiřuje spektrum hráčů.

Beyond: Two Souls je přesně tím, čím byl Heavy Rain. Je jedinečný, úchvatný a vezme vás za srdce. To dokáže jen velmi omezené spektrum her a doufejme, že se další počin Quantic Dream vydaří stejně jako nynější hra, protože bychom jinak přišli o skvělou porci interaktivní zábavy. Cage dokazuje, že hry se dají dokonale prolnout s filmovým průmyslem. Tleskám za odvedený výkon a obdivuji řemeslnou práci celého studia.