Army of Two: Devil’s Cartel – Recenze
Army of Two se vrací s podtitulem The Devil’s Cartel a přináší syrový boj v Mexiku.
25. 4. 2013 Martin Pilous
Recenzovaná verze: Playstation 3
Army of Two je pro mě osobně zvláštní série. Mě osobně totiž nikdy tato série nijak zvlášť nechytila a neobjevil jsem ono kouzlo, které chytá mnoho hráčů. Přesto jsem se pustil do recenzování nového Army of Two: The Devils Cartel. Army of Two se vrací po delší době a podíváme se tedy na to, zda nás EA nechalo čekat oprávněně, nebo se opět jedná o vyrýžování peněženek nebohých hráčů.
Původní duo hraje druhou notu
Devils Cartel se odehrává několik let po událostech předchozího dílu. Původní duo je nahrazeno. Salem a Rios zde hrají druhé housle i když je pravda, že mají klíčovou roli v příběhu, ale působí zde spíše jako vaši mentoři. Vy se zhostíte role Alfy a Brava. Jsou to speciálně cvičení žoldáci, stejně jako Salem a Rios. Nicméně příběh zde není nijak zvlášť plnohodnotný a jedinou vítanou změnou bude pouze to, že se k vám do některých misí přidá Fiona, tedy konečně i ženské pohlaví. Jinak ale hra není o ničem jiném než o prudké akci. Dočkáte se sice pár zvratů, ale nejde o nic zásadního. Hlavním posláním je zkrátka zastavit rozsáhlý drogový kartel v Mexiku.
Prvotně si projdete otravným tutoriálem, který vás naučí, co vlastně máte dělat. Hned od první mise, ale máte jasno jakým směrem, se hra bude ubírat. Je to prostě akce, syrová akce, která není bohužel ničím zajímavá a ničím zvlášť proložená. V podstatě kromě střílení nepřátel zde nemáte nic, co by vás nutilo hrát dále. Není co sbírat, není co objevovat.
Obří tunel napříč Mexikem
Celkově je hra obří koridor. Nic nenabízí. Jen hordy nepřátel, kteří se na vás valí ve velkém, a vy neděláte nic jiného, že držíte spoušť a střílíte do všeho, co se pohne a možná i nepohne. Za zastřelené nepřátele sbíráte body a ty pak využíváte v nákupu nového vybavení. Kromě toho je zde také režim Overkill, což je naprostá šílenost a obraz totální zkázy, co se do brutality týče a do hratelnosti též. Jakmile Overkill naplníte, můžete jej zapnout a tím se z vás stává jakási alternativa Terminátora. Jen jdete a střílíte. Není nutné v tu chvíli přebíjet, není nutné přemýšlet – což ostatně nemusíte po celou hru, není nutné se schovávat, protože jste na chvilku odolnější. V té chvíli zkrátka zlikvidujete všechno. Zejména pokud se vám podaří zapnout dvojitý Overkill, kdy se k vám přidá i váš parťák, tak je to opravdu totální šílenství.
Samozřejmě při přestřelkách také nechybí krycí systém. Podobně jako v Gears of War můžete zůstat schovaní za překážkou a střílet zpoza ní naslepo, nebo se vždy vykloníte na určitou chvíli a vykropíte zásobník někam mezi nepřátele. To samé však využívají i vaši protivníci, takže souboje probíhají jako taková menší zákopová válka. Pomalu se posouváte za překážkami, tak abyste dostali nepřítele na odstřel a pak už to lítá všemi směry. Pokud jde o inteligenci nepřátel, nejsou na tom tak zle, ale příliš se nesnaží vás dostat do nějaké nepříjemné situace či podobně. Nespolupracují spolu a není tedy divu, že zatímco oni vás dokážou sundat jen sem tam, tak vy si poradíte třeba s dvaceti po sobě jdoucími. Inteligence vašeho spolubojovníka už je přeci jenom na lepší úrovni. Ten se kryje, snaží se vám pomoci a netrpí na klasické chyby. Zasekl se pouze jednou, což beru s povděkem.
Masivní arzenál a šik uniforma
Jak jsem se již zmínil o výbavě, tak tady musím uznat, že se autorům alespoň podařilo přinést do hry spoustu prvků. Můžete si vylepšit zbraň, poté co ji koupíte, podle svého. Nasadíte jí některá z mířidel, přidáte granátomet, či vylepšíte zásobník. Můžete také změnit design zbraně a kromě velkého arzenálu, který obsahuje několik druhů pistolí, automatických pušek, těžkých kulometů atd., tak můžete upravovat i samotnou postavu. Koupit si můžete celý komplet, tedy uniformu a masku, která by se k ní hodila. Co se pak týče masky, tak dokonce máte možnost si ji vykreslit zcela dle svého. Musím uznat, že celkové nastavení výbavy je celkem rozsáhlé a potěší asi každého, kdo se rád pohrabe ve vybavení před misí.
Army of Two bylo vždy stavěno na kooperaci s parťákem. Ta slušně funguje i v případě že hrajete singleplayer, jeliko kolega se o sebe dokáže postarat. Nejlepší variantou je však online hra, kdy se k vám může připojit jiný hráč a pomoci vám v boji a dokonce je zde i možnost připojení druhého ovladače a zapojení svého sourozence nebo kamaráda přímo u vaší obrazovky. Bohužel se dá konstatovat, že to není ono. Zkrátka tím, že hra nenabízí nic moc kromě střílení, tak ani ve dvou vás hra na příliš dlouho nezabaví a těžko říct zda se k ní budete vracet bez sebe přesvědčování.
Hra je postavena na Frostbite enginu 2, který nyní EA cpe snad všude. Nicméně sem oproti například Need for Speed, tento engine poměrně pasuje, ale kupodivu nepřináší žádnou výraznější podívanou. Tak nějak hra působí, jako by byla o pár let pozadu. Textury nejsou nijak zvlášť ostré a efekty nejsou vůbec ničím výrazné. V tomto ohledu je hra pro mě velkým zklamáním, neboť se dal engine zužitkovat o něco lépe. Pokud jde o zvukové zpracování, to je na tom o něco lépe a zvuky zbraní a dabing postav jsou na slušné úrovni, ale na zadek si z toho také nesednete. Chybí i nějaký výraznější soundtrack, který by dohnal atmosféru boje do větších výšin.
Army of Two: The Devils Cartel zkrátka nesplnil to, co měl. Měl vrátit kvalitní kooperativní sérii na výsluní a to se krutě nepodařilo. To co hru dělalo něčím osobitou je pryč a v nenávratnu. Je to plytká nuda a to jsem ještě nezmínil, že hra má 49 kapitol, které vám zaberou zhruba 10 hodin hraní na střední obtížnost. Otázkou je kolik lidí jí vydrží hrát až do konce. Nejlepší variantou se tedy jeví sem tam zapařit s kámošem, a to jen velmi krátce po dávkách, jinak se ke hře už nevrátíte.