Call of Duty napříč rokům

Call of Duty: WWII nám už buší na vrátka, ale než ho pustíme dovnitř, máme pro Vás lekci z dějepisu.

20. 10. 2017   Vytukej - Redakce  

Série Call of Duty je tu s námi již stěží uvěřitelných 14 let. Za tu dobu má na kontě bezpočet dílů a také několik spin-offů, které zde však rozebírat nebudeme. Začátky série mají na svědomí Infinity Ward, a i když po odchodu od studia 2015 její zakladatelé chtěli dělat válečné FPS (po předchozích zkušenostech s Medal of Honor) po svém, stěží mohli předpokládat, jaký dopad jejich nově stvořená značka bude mít.
A kdy jindy si ji připomenout, než nyní, pár dní před vydáním nového dílu?

Call of Duty 1 (2003)

Když na nás CoD zaútočilo poprvé, málokdo nezůstal sedět na zadku s otevřenou pusou. Ano, v té době byl na trhu přehršel válečných her, nicméně v nich jste byli udatným rekem, který se sám pustí do nepřátel a sám rozhodne boj. CoD nám však přineslo něco docela jiného. Útoky ve skupinách, otevřenější bojiště, živelnější hratelnost, skvělou kampaň, kde jste si vyzkoušeli boj za britské, americké, ale i ruské vojáky. A třeba právě ruská kampaň byla brilantní. K tomu si přihoďte vynikající multiplayer a datadisk United Offensive. Způsob, jakým CoD přistoupil k filmovosti de facto definoval způsob tvorby her, jakým se posléze vydala spousta dalších vývojárů.

Call of Duty 2 (2005)

O dva roky později přišlo pokračování, ve kterém jsme se podívali, krom předchozích destinací, na boje v Africe. Druhý díl přinesl hlavně systém postupného uzdravování, který odstranil povalující se lékárničky po lokacích, jak jsme to znali do té doby. Pochopitelně se z této novinky inspirovalo mnoho ostatních studií a toto řešení bylo používáno u dalších titulů.

Call of Duty 3 (2006)

První díl z dílny studia Treyarch a také první, který se nepodíval na PC, což hráči této platformy dodnes nesou nelibě. Zato však dorazila na nově startující PS3. Nové studio se neuvedlo vůbec špatně, i když třetí díl mnoho nových věcí nepřinesl a spíše recykloval dříve viděné prvky. Z těch několika novot stojí za zmínku snad blízký souboj s nepřáteli, který je však řešen skriptovanou událostí, při níž mačkáte ta správná tlačítka, a stejně tak bylo vyřešeno i pokládání výbušnin. CoD 3 však, pro konzolové hry nijak typicky, obsahovala vyšší množství různých bugů, a tak je bráno spíše jako méně povedený díl.

Call of Duty 4: Modern Warfare (2007)

Ne každému bylo zřejmě po chuti oznámení, že série CoD se přesouvá z bojišť 2. světové války poněkud dopředu, do současnosti. Infinity Ward nás však tvrdě usadilo do židlí a předložilo nám živelnou akci se sice klišovitým příběhem točícím se okolo terorismu, hře však, společně s dynamicky se měnícím prostředím a různorodými náplněmi misí, neskutečně sedl. Nadále zintenzivňuje používání skriptů a boje vypadají dost chaoticky, zároveň však velmi realisticky. Co však MW nepřineslo na délce kampaně, to nahradilo multiplayerem. Ten způsobil hotový poprask a opětovně se stal měřítkem kvality. Suma sumárum se není čemu divit, že MW mělo vynikající prodeje, a tak mohla loď plout dál.

Call of Duty: World at War (2008)

Snad i z důvodu, že Activision nebyl přesvědčen o možném úspěchu MW 1, zadal studiu Treyarch za úkol vytvořit další hru série CoD. A tak se opět vracíme do druhé světové. I když na enginu použitém v MW, nepřinesl World at War nic moc nového. Ach, pardon, něco přece – přesunul svůj zrak i do bojů v Pacifiku. Díky minimu inovací, nedobré AI a prachbídné interakci s okolím na něj však padala spousta kritiky. Krom klasických módů se zde poprvé objevil zombie mód.

Call of Duty: Modern Warfare 2 (2009)

Co muselo přijít, to také v roce 2009 přišlo – druhý díl Modern Warfare. A Infinity Ward znovu dokazuje, o jak důležité studio pro Activision jde. Singleplayerová kampaň je opět kratší, plná klišé a wow efektů, vše je však tak skvěle promyšleně propojeno, že jde o skvělou akční jízdu od začátku do konce. A to jen abyste se dostali k vyšperkovanému multiplayeru. Už tak skvělá součást prvního MW byla ještě vylepšena. A režim Spec Ops byla pověstná třešnička na dortu. Bez zajímavosti jistě není, že po vydání MW 2 byli po dlouhodobějších sporech vyhozeni zakladatelé Infinity Ward Vince Zampella a Jason West.

Call of Duty: Black Ops (2010)

Jak se zdál Treyarch být oproti Infinity Ward tím „černým vzadu“, přechod z druhé světové k modernějšímu pojetí mu zkrátka sedl. Vizuálně vypadá Black Ops výborně a i příběh vyprávěný Alexem Masonem z křesla nepříliš příjemného, který Vás přenese do různorodých misí, hře padl jako ulitý. A to i díky tomu, že konečně máte možnost se s hlavním rekem řádně sžít. Procestujete Kubu, Rusko, Laos nebo Vietnam a všude je na co se dívat. Teda v případě, že na to budete mít čas, protože vlny nepřátel Vám dávají oddechnout jen málokdy. S multiplayerem se to, hlavně zpočátku, mělo všelijak. Nabízí spoustu možností, nicméně technickým problémům se nevyhnul.

Call of Duty: Modern Warfare 3 (2011)

Každý byl zvědavý, jak se se ztrátou vyrovná Infinity Ward. Activision jim přidal k ruce studio Sledgehammer. Ačkoliv je MW 3 posledním dílem série v rámci CoD, rozloučení to není právě nejpovedenější. Kampaně CoD nikdy nemělo zrovna dlouhé, zde to však platilo dvojnásob. Co naplat, že jste zažívali výbušné akce, když jedinou možností, jak postupovat dál, bylo rychle splnit dílčí úkol, aby na Vás hra přestala chrlit další a další nepřátele. A právě to je zřejmě jedna z největších bolestí. Ano, naskriptovaní nepřátelé zde byli už dříve, a přicházet s něčím novým, když to fungovalo dříve, přece není žádoucí. Komu však bude chutnat čaj z xkrát převařeného pytlíku? A pak ani grafika už nebyla z nejčerstvějších. A tak hru svým způsobem zachraňuje multiplayer, který, sice nepřinesl příliš novot, nicméně byl solidně vyladěný.

Call of Duty: Black Ops 2 (2012)

No, tak se nám Treyarch opět vytáhl a to ještě víc, než v případě předchozího Black Ops. Pomineme-li „originální“ příběh, kdy budete zachráncem světa, autoři se pustili do vod pro CoD nevídaných. BO 2 nabízí možnost voleb v některých pasážích a na jejich základě se propracujete k jednomu z několika konců. Hra samotná se poprvé v rámci série dostává do blízké budoucnosti. Treyarch si navíc vyhráli s hratelností a leveldesignem. Náhle tedy nechodíte výhradně jen koridory, ale sem tam se ukáže i nějaká ta odbočka, třeba ve formě doplňkových Strike Force misí. Pro některé hry běžné, ale u CoD jednoznačný posun kupředu. A pak tu máme multiplayer, který jen dokresluje už tak povedený díl. Vývojáři se poněkud odklonili od neustále zesilujících perků, které dříve hrály daleko větší roli. Místo toho vsadili na umění samotných hráčů, kteří se museli pečlivěji rozhodovat, co do bitvy vezmou a co místo toho oželí.

Call of Duty: Ghosts (2013)

Ke kormidlu se opět dostali Infinity Ward, leč tentokrát mnoho radosti neudělali. Ghosts opouští globální konflikty a pouští se do postapokalyptické roviny. Vizuální část je stále o tom stejném, dokonce možná oproti Black Ops 2 vypadá i hůře. Příběh se tentokrát pomalu nekoná, o nějakou motivaci hlavních postav také příliš nejde. Reputaci tak zachraňuje opětovně multiplayer. Ten se povedl a přinesl i pár novinek, všeobecně však pokračuje ve vyšlapaných kolejích z dílů předchozích.

Call of Duty: Advanced Warfare (2014)

Díl s podtitulem Advanced Warfare dostali do rukou vývojáři ze Sledgehammer Games a zhostili se ho velmi dobře. Příběh je vyprávěn šikovněji, než dříve a dovede vtáhnout. Zlepšila se i grafická prezentace hry, která hlavně v sekvencích hraje prim. A k tomu si přičtěte skvělý herecký výkon Kevina Spacey. Level design se opět povedl, skripty jsou umě zvládnuté, rozmístění checkpointů dává větší smysl a celkově je titul výborně optimalizovaný. Zajímavou, i když v singleplayeru bohužel minimálně využitelnou, novinkou je exoskelet. Využívání v multiplayeru, to už je však věc druhá. Díky rychlosti, delším skokům nebo neviditelnosti je multiplayer rychlejší a chaotičtější, než dříve.

Call of Duty: Black Ops 3 (2015)

Série Black Ops byla dostatečně dobrá a přinášela i zajímavé novinky. Avšak začíná se zdát, že ty třetí díly se CoD prostě nedaří. „Příběhový“ singleplayer můžete hrát po misích na přeskáčku, je tu i možnost projít jej v kooperaci až ve 4 lidech. Otázkou je, zda tento mišmaš misí vůbec příběhově působí, ono totiž už jen možnost začít třeba poslední úrovní je takové všelijaké, na kampaň tedy určitě. Technická stránka také není příliš dobrá, navíc po vydání se objevila spousta nepříjemných bugů. Relativní záchranu dílu tak nakonec zajistil řemeslně výborně vyvedený multiplayer.

Call of Duty: Infinite Warfare (2016)

Nakolik byla série CoD chápána jako souboje proti soupeřům založených na reáliích světa, tentokrát se udála změna daleko větší. Opět jde o boj proti zloduchům, tentokrát však z jiného světa. Přesun do meziplanetárního souboje je suverénně největší změnou od přechodu k modernímu pojetí boje v Modern Warfare 1. Pozvolný přesun do blízké alternativní budoucnosti zde byl, Infinite Warfare jde však dál. CoD, série, která byla kritizována za minimum změn, se do toho obula alespoň co se prostředí týče. A nutno dodat, že ne každému se ta změna zdála. Změn a nových věcí je zde spousta, kladem však je, že vše přejde lehce do krve. Kde však jindy CoD excelovalo, tam tentokrát pokulhává. Řeč je o multiplayeru. Ten od minula přešlapuje na místě a oproti konkurenci ztrácí.

Vzhůru zpět do minulosti

S CoD jsme si toho prošli spoustu, a tak nastal čas vrátit se zpět ke kořenům. V současnosti velmi oblíbené heslo, nicméně praxe ukazuje, že doba těmto návratům je nakloněná. Jak se však povede v případě Call of Duty: WWII? Poučili-li se vývojáři z dobrých i špatných stránek předchozích titulů, může jít o skutečnou bombu. Líté boje na monumentálních bojištích doposud nejhoršího válečného konfliktu v dějinách lidstva, to je to, čím si máme už brzy projít. Znovu. Bude to opět takové zjevení, jak na začátku série? Nemá smysl polemizovat a vznášet unáhlené soudy. Protože již 3.listopadu se do boje můžeme všichni pustit. My se tedy těšíme. A Vy?