Aliens: Colonial Marines – Recenze
Aliens: Colonial Marines měl být nejlepším titulem z Vetřelčího univerza. Přesvědčili jsme se o tom dva a nesouhlasíme!
9. 3. 2013 Martin Pilous
Recenzované verze: PC (Jirka) a Playstation 3 (Martin)
Na Aliens: Colonial Marines jsme se velmi těšili a zajímalo nás, jak si takový konglomerát jako Sega poradí s takovou značkou, po třech letech od vydání Aliens vs Predator. Ten se nám kdysi líbil, ale měl své mouchy. Na komplexní analýzu nových Aliens: Colonial Marines jsme si tentokrát sedli dva – Martin Pilous a Jiří Královec, abychom prokázali, zda jsou Alieni tak odporní jak se říká. A víte, že jsou? Jenže tentokrát z trochu jiných důvodů, které uvádíme níže.
Martin:
Aliens: Colonial Marines mi zaváněl už zpočátku. A nebylo to jen xenomorfní krví či hlenem, ale celkový dojem z předem prezentovaných materiálů nebyl kdovíjaký. Stále jsem ale tak nějak doufal, že se dočkám solidního zážitku, vždyť vetřelčí univerzum je skvělé a navíc na hře pracovalo studio Gearbox (Borderlands a Brothers in Arms). Jenže i dobrá studia občas udělají přešlap nad rámec celého vesmíru.
Jirka:
I když první recenze naznačovaly spíše fiasko, stejně jsem se rozhodl dát hře šanci a recenzi vzít. Po stažení jsem hru spustil a už po několika minutách jsem zatínal zuby, které jsem povolil až ke konci hraní. Mezitím, co jdu k zubaři s bolestmi, si můžete přečíst, jaká hra je. Jak vždycky začínám od kladů, dnes udělám vyjímku. Ne že by hra klady neměla, určitě se něco najde, nicméně se mi příčí začít se zápory, takže to vezmu pěkně popořadě.
Příběh
Martin:
Děj sice ve hře je, ale dá se říci, že i béčková filmová produkce je na tom v tomto ohledu o něco lépe. Autoři se nesnažili ani chviličku o to, aby hra zaujala. Těžko říct, zda to bylo cílem již od počátku. Pokud ano, tak si nyní mnou ruce, jak to krásně vymysleli. Jste mariňákem, který je vyslán na vesmírnou misi, na které má zjistit co se stalo s lodí U.S.S. Sulaco. Pokud je vám název povědomý, tak máte dobrého pamatováka a zřejmě patříte k fanouškům filmů o Alienech. Tato loď totiž vystupuje v druhém vetřelčím filmu, Veltřelci. Celkově se děj hry zařazuje někam mezi druhý a třetí díl.
Jak se ale dá předpokládat už jen z obalu hry, na palubě této lodi nebudete sami a nemluvíme tu jen o vašich nemožných spolubojovnících. Jak se brzy ukáže, loď v sobě ukrývá poměrně nechutné překvápko. Naprostou debilitou se ale stává fakt, že při toulkách po této lodi narazíte i na jinou společnost, Weyland Yutani. Ano, jde o společnost starého Weylanda, jehož jsme mohli vidět v úděsném Prometheovi. Příběh v Aliens: Colonial Marines je něco, co by dokázal běžný člověk vyplodit asi tak za půl hodinky, přičemž by u toho měl dvacetiminutovou přestávku na kafe.
Jirka:
Příběh začíná tam, kde skončil film. No, tak trochu, celý děj se totiž odehrává 17 dní po událostech z filmu Vetřelci a začíná na lodi U.S.S. Sulaco. Zde se po vcelku dost filmovém intru, kdy jsem měl pocit, že mám snad recenzovat nějaký špatně vyrenderovaný film, celý příběh „rozjede“. Ona se hra ze začátku opravdu rozjíždí, potom ale dostáváte pocit, že snad scénáristům došla fantasie nebo je nahradil někdo jiný, krom toho akčnější pasáže jsou jasně vzaté z filmové předlohy. Zbytek hry se totiž opravdu táhne a dohrát tento počin vás bude nejspíš stát stejnou bolest zubů, jako mě.
Hratelnost
Martin:
Od Aliens: Colonial Marines jsem čekal leccos, ale že se bude jednat o tupou střílečku, to mi nikdy na mysl nepřišlo. Čekal jsem od Gearboxu pořádnou lekačku a skvělé momenty navrch. Co vás ve hře vyděsí samo o sobě, jsou pouze ohavné textury a problémy které hra má (níže se k tomu ještě vrátím). Místo aby došlo k zamyšlením se nad tím, kam vlastně hru posunout, jak definovat nové Vetřelce ve videoherním sektoru a jaká bude náplň hry. Jenže proč by to autoři dělali? To by se hrou museli zabývat, a to jim zřejmě moc nevonělo.
Jediné tedy co musíte udělat je vzít do ruky kulomet, brokovnici či pistol a vystřílet vše co se vám postaví do cesty. Je velmi smutné, že ve hře není žádný pomalý postup. Tiché šourání se tmavými prostory a očekávání Vetřelce za každým rohem. Nic takového. Prostě většinou už dopředu tušíte, že se před vámi některý z hnusáků skrývá a máte zbraň v pohotovosti. Nepřátel není příliš mnoho, najdete tu klasické Vetřelce, poté Facehuggery, kteří se vám snaží přisát na obličej, což vyřešíte otravným quick-time eventem a poté se tu sem tam objeví nějací ti bossové. Jejich likvidace není o ničem. Stačí vzít bouchačku a náboje a ládovat to do nich, co se jich tam vejde.
Když ještě chvilku zůstanu u Alienů, tak těm blbečkům neodpustím to, co předvádějí. Před téměř třemi lety jsem sám recenzoval Aliens vs Predator, který nebyl tak špatný, ale pár mínusů ode mě sklidil. Byl jsem nadšený z toho, jak reagovali tenkrát Alieni. Byli to poměrně hutní pacholci, uměli skákat sem tam, hýbali se jako zběsilí a vše fungovalo, jak mělo. Byla to dokonalá lítá monstra. Nyní? Nyní jsou technologie o tři roky lepší a vida, máme tady Alieny, kteří jsou absolutně neškodní. Umělá inteligence u nich téměř nefunguje. Jejich největším úspěchem je to, když se k vám dostanou velmi blízko a vy zrovna dobíjíte. Pak ano, pak mají pramalou šanci, že by vás mohli zabít. Povětšinou stačí dvě, někdy i jedna rána a leží. To by ale nebylo tak hrozné, jenže málokdy se jich sejde více pohromadě, aby vám mohli skutečně zatopit. Smutné je i to, že místo aby se vám snažili vyhnout, respektive vašim projektilům, tak vám vběhnou přímo do rány, a to po zemi na zadních nohách. Navíc ty pohyby jsou úděsné a dokonce se mi stalo, že na mě Alien vyběhl pozadu. Škoda mluvit.
Poslední na koho narazíte na svých misích, kterých hra bohužel čítá jen jedenáct a nutno říct, že je už nikdy nebudete chtít procházet znovu, to jsou vojáci Weyland Yutani. To už nejsou takoví tupci, jako jejich kolegové z planety Hnus, ale najdou se mezi nimi i výjimky. Vojáci jsou silnější, vydrží toho více a máte občas problém s tím, že se jich vyskytne v místnosti mnoho. Bohužel ale nepoužívají žádnou taktiku k tomu, aby vás dostali a stejně jako u výše zmíněného Aliena se mi stalo, že chodili pozadu, bohužel u těchto nepřátel se to stalo vícekrát. Korunu tomu dávají ti, kolem nichž se strhne silná palba, a oni k vám stále stojí k vám zády a nereagují.
Jirka:
Co se herního zážitku týče, silně balancuje. Na jedné straně silná reklamní kampaň, která propagovala hru jako hororově založenou a pomocí sloganů typu ,,Postav se strachu“ lákala hráče ke koupi. Jak je vidět, i tuto pasáž Gearbox vynechal, strašidelných až hororových okamžiků je totiž ve hře stejně, jako knedlíčků v knedlíčkové polévce z pytlíku, sem tam najdete náznak, knedlík však nikde. Hra je taktéž spjata s filmem, někdy je to ale až moc. Kupříkladu natahování herní doby tím, že mi NPC musí otevírat každé druhé dveře je vcelku smutné. Taktéž některé cutscény jsou nepovedené a hráče nudí. No, ještě že se dají přeskakovat. A hele, dostáváme se ke kladům!
Když to vezmu z druhé strany, pro fanoušky Alienů bude hraní zábavné a rozhodně si v něm najdou své, zvlášť co se multiplayeru a kooperace týče. Co se online části týče, hráč se v ní může vyblbnout jako v jednom ze tří módů, nebo v kooperaci, kdy může až se třemi přáteli nebo náhodnými hráči projít kampaň. Najít ale server je někdy zdlouhavé a po chvíli ztratíte trpělivost a hru spíše vypnete.
Zpracování
Martin:
Hra trpí na značně debilní leveldesign, kterým se nikdo rovněž dlouho nezabýval. Zřejmě to bude i samotnou roztříštěností příběhu, jenž sama o sobě nedává možnost zpracovat jednotlivé levely ani o třídu lépe. Všechno to působí jako slátanina neuceleného celku a jedna kapitola tupě navazuje na druhou. Ono už fakt, že se během jedenácti misí podíváte pouze na palubu, U.S.S. Sulaco a poté na povrch vetřelčí planety. Tím to celé hasne. Bohužel hra vás nechá proběhnout jednou a tou samou lokací i třikrát s mírnou obměnou, jen proto, aby nebylo třeba vytvářet další ohavné textury, kterými se to ve hře jenom hemží.
Jirka:
Bohužel, i když pominu příběh a zvukovou stránku, stále nekončím. Už dlouho jsem se takhle nepozastavoval a nekroutil hlavou nad umělou inteligencí. Dámy a pánové, je 21. století, již nefrčí styl alá Wolfenstein, kdy se nepřítel otočil a bezhlavě mířil k hráči, kterého se cestou snažil zastřelit. To, že se přede mnou nepřítel točí do kola a všemožně střílí, mi moc inteligentní nepřipadá, jó kdyby alespoň ten Alien, stvoření vesmírného původu, které by mohlo být inteligentní, uměl myslet, ale on seskočí ze stropu a běhá si přímo přede mnou, jako by se nechumelilo. A co na to spolubojovníci? Taktéž se nesmyslně motají po místnostech a občas se dají i zastihnout, jak chodí pozadu, což svědčí o značné nedodělanosti hry. Abych ale nebyl jen kritický (jako že ještě pravděpodobně budu), na hře je přeci jen něco dobrého. Přímo ve hře totiž může hráč sbírat XP body, za které si poté může vylepšovat jednotlivé zbraně. Taktéž jsou zde vedlejší mini úkoly jako sbírání psích známek a audio nahrávek.
Grafika
Martin:
Když už jsem načal ony textury, tak u nich chvilku zůstanu. Jak nakonec vyplynulo z posledních informací, Gearbox se hrou v podstatě nezabýval a nechal veškerou práci na studiu Timegate, které zřejmě vůbec netušilo, co se hrou má udělat. Grafický engine je nějakých 5 let za třetím Doomem, a to je co říct. Pokud jste viděli upoutávku z E3, tak toho se ve hře rozhodně nedočkáte. Už samotné intro které vás vpustí do hry je naprostý paskvil a dokonce mě udivilo, jak takovou odpornost mohla Sega nechat vypustit. A nejen grafika kazí celkový dojem ze hry. Mohou za to i značné bugy, kterými se hra jen množí. Například u PS3 verze je zásadní problém s otvíráním dveří. Pokud totiž dojdete k nějakým, za kterými se evidentně načítá další oblast, dojde na to, že čekáte a čekáte a čekáte a ono se stále nic neděje, což vede k absolutní frustraci a mnoha dobře mířeným nadávkám k tomu, kdo tuto hru konstruoval. Tohle je téměř na žalobu proti společnosti Sega, ze strany předplatitelů tohoto titulu.
Jirka:
No, když už zkonit příběh, tak to by to alespoň chtělo dohnat po audiovizuální stránce. Chlapci z Gearboxu si to ale řekli tak napůl. Grafická stránka hry je opravdu pěkná, co se detailů a hlavně nasvícení týče, nemám výhrady, na hru se pěkně kouká. No jo, ale to by ta hra musela stát a hlavně by musela vyhořet zvuková karta. Co drhne, jsou totiž animace a zvuky doprovázené hudbou. Hudba je špatně umístěna, tam, kde by měla nabuzovat atmosféru, chybý a naopak. Akční pasáže poté působi dojmem rychlokvašky, se kterou si ani nikdo nedal práci, co totiž zaostává, jsou i zvuky zbraní. A to pořádně, mnohdy jsem měl dojem, že lépe než má útočná puška zní moje airsoftová zbraň nebo mixér, který by do hry více zapadl.
Multiplayer
Na multiplayerovém hodnocení jsme se shodli společně (je to s podivem, věčně se s názory rozcházíme). Že by to bylo frustrací ze hry?
Multiplayer je sice součástí Aliens: Colonial Marines, ale není to nic, co by vás budilo ze spaní s tím, že byste měli nutkání se k němu vracet. To opravdu ne. V multiplayeru jsou hratelné jen 4 režimy a přiznáme se, že nás uchvátily jen dva. Základním je Team Deatchmatch, který vám dá jasně najevo, že vítězí ten tým, který dostane nejvíce bodů. Nechybí klasický režim Survival, kde se zkrátka a dobře snažíte přežít. O něco zábavnější už je Extermination, kde se vojáci snaží zklikvidovat vetřelčí vejce a vetřelci naopak jim v tom musí zabránit. Však když vám někdo bude hrabat na potomstvo, tak se taky přinejmenším ozvete. Režim Escape je ale asi tím nejzajímavějším. V něm totiž budete utíkat Vetřelcům. Podobně jako ve Far Cry 3 jste na to 4 a proti vám 4 Vetřelci. Nemá asi cenu moc rozebírat, co mají za úkol Vetřelci, ale sluší se říct, že ti parchanti se mohou respawnovat pořád dokola, zatímco mariňáci se mohou oživit pouze za pomoci některého z kolegů. Mariňáci mají za cíl se dostat do bezpečné zóny.
V zásadě se u multiplayerové části pobavíte více, než u singleplayeru, který smrdí snad po všech stránkách a za každým rohem a možná že i před každým. Smutné ale je, že do multiplayeru se může podívat na jednou jen 12 online hráčů a mapy jsou příliš malé a jejich minimum. Autoři zde počítají s DLC balíčky. Otázkou ale je, kdo bude ochotný do čehokoliv dalšího, co patří k této hře, investovat.
Závěr
Martin:
Co říci závěrem? Tady není příliš o čem diskutovat. Aliens: Colonial Marines se neřadí mezi dobré hry, ale dokonce ani mezi ty průměrné. Z mého pohledu jde o prachsprostou střílečku, která je navíc upatlána naprosto katastrofálně a se značnými skripty. Nemá ani význam se dále rozepisovat o inteligenci/neinteligenci herních postav a nepřátel. Hra by se dala doporučit snad jen absolutně fanatickým fanouškům vetřelčího univerza, kteří po zhlédnutí filmu Prometheus byli nadšeni anebo v případě, že se s ní za čas setkáte na pultíku v Albertu, kde se bude vyprodávat za třístovku.
Jirka:
Závěrem? Aliens: Colonial Marines je hra, která natěžila ze značky a i přes to, že mohla být dobrá, nevyužila svůj potenciál a nakonec se k nám dostala další hra, kterou prodává název. Graficky vcelku přívětivé prostředí, které sráží umělá inteligence, animace, audio stránka a hlavně otravně umělé natahování herní doby všemi možnými až stupidními prostředky. Pokud nehrajete s přáteli a nejste fanouškem Alienů, hru moc nedoporučuji, v opačném případě v ní každý fanda určitě nalezne to své.