Take On Helicopters – Recenze
Ulítlá recenze na Take on Helicopters
15. 1. 2012 Vytukej - Redakce
Tvůrci z Bohemia Interactive, jediného velkého nezávislého studia v Čechách prozatím úspěšně vzdorujícího okolnímu světu mají za sebou již hezkou řádku titulů, a i přes svou očividnou lásku k vojenským simulátorům, díky níž dnes existují série jako Operace Flashpoint, či Arma dovedou sáhnout i do poněkud jiného soudku a s osobitostí sobě vlastní, vytvořit hardcore civilní vrtulníkový simulátor pro stále ještě početnou fanouškovskou základnu tohoto poněkud zapomenutého a pavučinami opředeného žánru. Nápad na stvoření čistého leteckého simulátoru vznikl dle tvůrců již během vývoje Army 2, ve které nejeden fanoušek absolvoval desítky hodin v kokpitu těch nejmodernějších vojenských vrtulníků. Po kladné odezvě věrných fanoušků a posvěcení od vedení tak dostala část studia volné pole působnosti, což se ukázalo jako správná volba, jelikož v prosinci se na pulty obchodů dostala jedna z nejlepších her ve svém žánru, což vzhledem k prakticky nulové konkurenci může vyznít jako výsměch, ale opak je pravdou.
Jestliže patříte ke druhu hráčů, kteří ve všem co na svých obrazovkách dělají, hledají nějaký smysl a bezcílné hraní pro ně postrádá veškerý smysl, z Take on Helicopters překvapivě nebudete tolik zklamáni, jak by se dalo na první pohled čekat. Přestože hra (překvapivě) obsahuje poměrně zdařilý vlastní příběh, již po prvním vzletu je každému jasné, že hlavní prim zde hraje samotný pocit a radost z létání. Zvláště tak průlet zapadajícím sluncem zalitým Seattlem, do jehož okolí (61×61 km) je mapa hry umístěna, kličkování mezi nádherně se lesknoucími mrakodrapy, či prolétávání přírodou uprostřed bouře je zkrátka zážitek, který ve vás ještě dlouho po vypnutí titulu přetrvá. Toho jsou si autoři dobře vědomi a dle toho i stupňují obtížnosti vašich úkolů, jež jako jeden z vlastníků firmy, kterou vám a bratrovi přenechal zesnulý otec, musíte plnit. Příběhová kampaň vás tak uprostřed finanční krize posadí coby zelenáče do kokpitu malého vrtulníku se slovy „vydělávej co nejvíce“. Díky tomu se postupem času dostanete ke stále zajímavějším a lépe placeným misím od státu, policie, vojáků, či soukromníků.
Hlavní příběhová linka vás však od sebe jen tak lehce nepustí, takže díky její linearitě a některým poněkud nudnějším úkolům, kde vede bezkonkurenčně rozvoz turistů po zajímavých místech, budete místy usínat. Ve druhé půli hry se však i příběh přece jen poněkud rozjede a díky bratrovu vzpomínání na válku v některé z fiktivních asijských zemí si vyzkoušíme i lehký boj. Bohužel finanční stránka je dalším mírným záporem hry. I přesto, že jste ze začátku vsazeni do situace téměř krachující společnosti, kde se hodí každý dolar a jeden neúspěch znamená značné problémy, skutečnost je odlišná. Prakticky jediné, co hráči stačí, je tak poctivě pokračovat v příběhu a hra se o obě nejdůležitější věci, tedy záchranu společnosti i nákup nových helikoptér postará sama, čímž sama sobě poněkud podkopává nohy. Hráči se totiž nesnaží dávat ani tu nejmenší záminku pro vylepšování jednotlivých helikoptér, u nichž sice lze vyměnit interiér, či lehce vylepšit jednotlivé vlastnosti, ale v zásadě ani jedno nemá na příběh, či létání nějaký významnější vliv.
Jak jsem již naznačil, za grafické zpracování se Take on Helicopters rozhodně nemusí stydět, to ovšem neplatí o hráči ovládaných helikoptérách. Jejich zpracování je samozřejmě také na vysoké úrovni, o to více ale zamrzí celkový počet, jenž se, pokud jsem správně počítal, zastavil na třech základních typech (licence bohužel chybí). Tedy menší, vhodné spíše pro rychlou a lehčí přepravu, středního „univerzála“, jenž se hodí na většinu úkolů a trio uzavírá velký vrtulník, s nímž lze přepravit hodně osob i těžkých zásilek. Každou tak využijete při jiných příležitostech, avšak právě kvůli rychlosti a manévrovacím schopnostem jsem téměř vždy dával přednost nejlehčí variantě. Naopak poklona patří ovládání, jenž je překvapivě vcelku intuitivní a po pár hodinách si s každým typem budete rozumět lépe než s vlastními chodidly. Jestli je většině nejen leteckých simulátorů něco vytýkáno, jedná se o náplň misí. Ty se většinou, pokud je hra umístěna do válečného prostředí sestávají z lépe, než chloroform uspávající trojice – obhlédni, doleť a znič. Naopak civilní hry poté sázejí většinou jen na ten druhý jmenovaný. To by však Take on Helicopters nesmělo vznik v Mníšku pod Brdy, kde se pár chytrých hlav dalo dohromady a řeklo si, že by nebylo od věci nabídnout znuděným hráčům něco navíc.
Díky tomu tak máme především v sekci vedlejších misí desítky zajímavých úkolů, které mají za úkol otevřít ústa hráči, jenž právě míjí nádhernou přírodní scenérii, či ukázat, že i s civilními letadly lze zažít trochu akce při pomáhání místním ozbrojeným složkám v boji se zločinem. Opravdu si užijete i netradiční výslechové metody, kdy se pomocí co nejakrobatičtějších kousků snažíte ze svého nákladu dostat důležité informace, zachraňování, létání na čas pomocí waypointů, či filmový výsadek týmu SWAT na jedné z výškových budov. Všechny mise však jedno spojuje, a to sice přesnost a rychlost, jež jsou v Take On Helicopters opravdovou nezbytností. Autoři nám vše sice alespoň částečně ulehčují možností ukotvit vrtulník na místě, či volitelným zrychlením času, ale to rozhodně neznamená, že by se letecký simulátor od Bohemia Interactiv nějak více přiklonil k stále sílící mainstream vlně. Ba právě naopak Také On Helicopters lze doporučit jak skalním fanouškům, tak i nováčkům. Obě skupiny zde totiž naleznou zábavu na dlouhé desítky hodin, aniž by museli dělat téměř žádné kompromisy.
Jak je vidno, mnohými zatracený žánr vrtulníkových simulátorů, do jehož vod by se pustilo jen málokteré velké studio má, jak se zdá stále co nabídnout. Zvláště když se skvěle propracovaná hra zasadí do graficky úchvatně zpracovaného Seattlu. Pokud navíc připočteme i zajímavý příběh a náplň misí, nezbývá, než dodat, že i přes mírné chybičky se autorům opět podařilo dokázat, že v oboru simulací patří mezi světovou elitu.