Wolfenstein II: The New Colossus – Recenze

Recenze na jednu z nejočekávanějších her tohoto roku je konečně tu!

12. 11. 2017  

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Píše se rok 1961. Nacisté vyhráli válku a jejich krutovláda se rozmáhá světem. Vy se po událostech minulého dílu, The New Order, kde se náš neohrožený B. J. Blazkowicz stal ohroženým, probouzíte z kóma. Tam se zdálo, že má “Blazko” osud sečten. Ale nebyli by to naši opravdoví parťáci z Kreisau Circle, aby jej polomrtvého nevyprostili, nedostali do bezpečí a pomalu jej dali do pořádku. B. J. je po probuzení šokován, kam až se nacistická diktatura dostala, nacisté mají pod palcem už i Ameriku. Pořádně se ani neprobral z kóma a už se vrhá do boje, dolní končetiny má po následcích zranění nepoužitelné,  tak lapá po invalidním vozíku.

Po chvilce hraní s přáteli po boku už plánujete revoluci a pomstu za lid. Od prvního dílu Frau Enge povýšila do nejvyšších řad a vede síly Třetí říše. Potřebujete informace, lokace, kódy a hlavně solidní množství parťáků při ruce pro spuštění revoluce. Úkolem není nic menšího než všechna tato kritéria splnit, porazit diktaturu se všude přítomným násilím a rasismem. Více k podstatě příběhu a k cílu našeho boje netřeba dodávat.

Příběh

Na příběh jako takový je kladen větší důraz. Vyprávění je svižné a dávkováno tak akorát. Některé scény oplývají parádním humorem, někdy až černým. Já, jakožto milovník černých vtípků, jsem se u většiny scén solidně zasmál. Dále se můžeme setkat s dobře servírovanými zvraty či neočekávanými vyvrcholeními scén, které by ani v Hollywoodu nevymysleli. Větší důraz je kladen i na vztahy mezi postavami a city samotných hrdinů revoluce. Některé okamžiky jsou emočně vypjaté a umí dobře gradovat. Dokonce se podíváme i do dětství, malý Billy ho neměl vůbec jednoduché. Na jedné straně milující matka, avšak na straně druhé otec neskrývající snad ani jedno pozitivum.

Hratelnost

Hratelnost se od minula příliš nezměnila, ale není úplně nutné měnit něco, co funguje parádně. Pro vyznavatele stealth přístupu je tu příležitostí až až. Pokud Vám tichý přístup moc nevoní, není nic jednoduššího, než vzít do každé ruky Shockhammer a jít to pořádně vymlátit, jak se sluší a patří. Jsou zde samozřejmě i části, kde stealth prostě praktikovat nejde, jste totiž hozeni přímo do akce. To by mohl být problém pro ty, co si troufají na Mein Leben obtížnost, ale pokud je Vaším cílem si jen pořádně zmordovat hromadu nácků, tak Vás to trápit nemusí.

Pár příjemných změn tu přece jen je. Nudný nožík jsme vyměnili za sekeru, to působí velice efektivně v přímém boji na blízko, dokáže pořádně zatočit s končetinami a tepnami vojáků s hákovým křížem ve znaku. Dále přibyla možnost mít v každé ruce jiný druh zbraně. Je libo mít v jedné ruce pistoli s tlumičem a v druhé granátomet kdyby se něco zvrtlo? Proč ne. Třetí novinkou je vylepšený systém upgradování zbraní, k tomu potřebujeme sbírat upgrade kity. Libovolně si můžeme přidat tlumič, mířidla, lepší munici, druh granátu či větší zásobník. Všechna tato vylepšení lze kdykoli odebrat.

Nechybí samozřejmě perky a hromada věcí, co můžete sebrat.

Hra Vám na začátku nabídne stejnou možnost volby jako v předchozím díle, zda obětujete Wyatta či Ferguse. Rozdíl bude v tom, jestli se hrou budete prtoloukat s Dieselkraftwerkem nebo Laserkraftwerkem, v mém případě jsem si vybral první možnost. Dále logicky v příběhu místo Wyatta bude Fergus a naopak.

Nepřátelé rozhodně nepatří do škatulky těch hloupých, jsou schopni si Vás chytře obejít nebo si někde počkat v bezpečí krytu. Všechny střety jsou perfektně dávkované, to má za důsledek, že se nebudete nudit ani minutu.

Občas jsem narazil na problémy v pohybu, při průchodu kolem překážek se postava lehce zasekávala a přemluvit Blazkowicze, aby vlezl do průlezu v zemi bylo mnohdy obtížné.

Projít hru mi svižným tempem trvalo lehce přes 10 hodin.

Audiovizuální zpracování

Samotný gameplay běží krásně plynule, až do okamžiku, kdy má přijít cutscéna. Hra se sekne i na několik vteřin, přechody tak bohužel nejsou moc příjemné. Na druhou stranu cutscény jsou téměř jako film, mimika postav je více než vydařená. Zpracování textur, stínů, všemožných odlesků je nádherné. Parádně je zachycený zdevastovaný Manhattan či propagandou zalité Nové Mexiko. A ty detaily v interiérech naší ponorky, Eva’s Hammer, jsou přinejmenším oku lahodící. Oheň, výbuchy, a teď to bude znít morbidně, stříkání hektolitrů krve působí půvabně. Po “vyčištění” například chodby je krev na zdech, na zbraních a vsadím se, že ji má “Blazko” až za ušima.

Celé řádění našeho náckobijce je doprovázeno energickým soundrackem Micka Gordona. Celý gameplay potom působí famózně.

Co dělat po dohrání?

V Machinegames mysleli i na to, co dělat po dohrání hry. Můžu prozradit, že po celém dobrodružství se objevíte zpět na palubě ponorky. Během hry sbíráte od Commanderů enigma kódy, ty vložíte do přístroje a pomocí jednoduché skládanky rozluštíte. Vyluštěná enigma slouží k vyhledání districtů, do nich se jednoduše přesunete přímo z ponorky. Úkolem je všechny zabít a splnit zadání mise. Další možností jak si prodloužit herní dobu je Wolfstone, tedy hra nacistické propagandy. Jedná se o upravený původní díl legendy Wolfenstein 3D.

Dočkáme se také čtveřice DLC, z nichž jedno už vyšlo.

Ani u tohoto dílu jsme se nedočkali hry pro více hráčů. Určitě tě by bylo super se střílet v propracovaných lokacích i s ostatními hráči. Teď jde však o to, aby online mód nezapadl do šedi průměrných “mulťáků” jako třeba DOOM.

Verdikt

Nový “Wolfík” má super příběh a chytlavou hratelnost. Vzhledově je na nejvyšší úrovni. Masakrování zástupů nácků snad nikdy neomrzí. I přes drobné technické problémy tu máme čestného adepta na hru roku.

Wolfenstein II: The New Colossus neobsahuje žádnou formu české lokalizace.

Pošli to spoluhráči!

Klady

- Příběh
- Zpracování
- Hratelnost
- Je co dělat i po dohrání

Zápory

- Zadrhávání při pohybu
- Záseky před cutscénami

Hodnocení: 95%