Zavřít reklamu

Watch Dogs – recenze singleplayeru

Dlouho očekávaná novinka od Ubisoftu se dostala i k nám do redakce. Naplní očekávání?

27. 5. 2014    

Recenzovaná verze: PC

Stačí mi pár vteřin, abych zjistil, jakou školu navštěvuje tvoje dcera, kdy si byl naposledy v nemocnici a kolik si vyděláš. Všechno je propojené. Jmenuji se Aiden Pearce a jsem ochránce.

Tak takhle nějak se nám snažili vývojáři z Ubisoftu přiblížit hlavní postavu hackerské hry Watch Dogs, která nás zavede do futuristického Chicaga, které ke svému chodu využívá sítě firmy ctOS. Ta ovládá úplně všechno ve městě – od semaforů a mostů, přes telefonáty a smsky až po data všech jejich uživatelů. To s sebou kromě pozitiv – větší bezpečnosti díky hledání pachatele v síti či centrální správa veškerých bezpečnostních složek nese i celou řadu velkých bezpečnostních rizik a chyb v systému. A ty umí Aiden využívat ke svému prospěchu. Jak se mu to v rozlehlém herním světě daří?

Jak Aiden k pomstě přišel

Aiden je skutečně zajímavou postavou, se kterou si na začátku hry moc nebudete vědět rady. Úvodní cutscéna vám nastíní, co Aiden dělá ve svém volném čase (tedy vlastně pořád) – tedy hackuje. Při jedné z jeho výprav, které podniká společně se svým parťákem Damienem Brenksem se však spousta věcí pos.. nepovede a Aidenovo život to kompletně změní. Svůj „pracovní“ vztah s Damienem pak ukončí a hra nás zavede o několik měsíců dále. Zde se objevuje další Aidenovo spolupracovník – Jordi Chin, se kterým se dostane do sítě tzv. fixerů, kteří fungují jako žoldáci, jenž za peníze naleznou a zneškodní svůj cíl, uklídí po nějaké vraždě nebo jen zjistí co nejvíce informací o daném uživateli sítě. Ovšem našeho hackera si jeho minulost opět najde a on se pak ocitá ve spletité síti životních kotrmelců, ze které jako by nebylo úniku. Naštěstí mu pomáhá tajemný člen skupiny DedSec s přezdívkou BadBoy17, který… 

Více vám k příběhu prozrazovat nebudeme, věřte, že byste nakonec byli opravdu ochuzeni a ještě nám po dohrání hry poděkujete. Příběh je ve skrze naivní a rozhodně neaspiruje na titul nejlepší scénář všech dob,  ale i tak dokáže hráče vtáhnout a umožní mu se s postavami sžít.  

Telefonem zeď neprorazíš

Nejlepší a nejoblíbenější Aidenovo zbraní je bezesporu jeho telefon, díky kterému dokáže ovládat prakticky cokoliv. Jenže mnohdy se dostane do situací, ve kterých mu nezbyde nic jiného, než použít násilí. A jelikož Aiden není hrdým majitelem Nokie 3310, musí ke své obraně využít jiných prostředků. K boji nablízko využívá svůj teleskopický obušek, se kterým jakoby se narodil a je v práci s ním skutečně velice obratný. Pro práci na vzdálenosti větší, než délka jeho paže, však umí použít i mnoho rozličných zbraní. Od klasického revolveru se tak může dostat k odstřelovací pušce, menším samopalům, útočným puškám nebo třeba granátometu. Většina těchto zbraní se dá sehnat v obchodech se zbraněmi, podobně jako to známe například z GTA. Některé se však dají odemknout jen za dokončení některých aktivit města a různých výzev. Podobně to pak je s oblečením či vozidly. 

Vozidla jsou vůbec kapitolou sama pro sebe. Aiden dokáže řídit prakticky vše, co má kola – levná auta, nákladní vozidla ke kterým patří například hasičský vůz či popelářské auto, motorky či výkonnější automobily. Po vodě se kromě plavání může pohybovat v lodích a kromě vzduchu je tedy pokrytý celý zbytek Chicaga. Vozidla si většinou obstaráte ukradením ať už zaparkovaných či na křižovatce stojících kusů, ale pro ty z vás, jenž nechtějí chudáky občany trápit svými rozmary, je tu i možnost nechat si auto dovést. Jednoduše si v nabídce telefonu vyberete z již odemčených vozidel a to se vám v mžiku objeví na mapě. Jednoduché, leč ne tak zábavné. 

Chicago – velké pískoviště

Snad nejdůležitějším aspektem jakékoliv sandboxové hry je místo, ve kterém se odehrává, a pro Watch Dogs to platí dvojnásob. Hra staví na hackování všeho a všech, od již zmíněných semaforů až po sms zprávy toho pána, co jde támhle přes ulici. A těžko by tak byla zábavná, kdyby ve městě bylo málo lidí či vozidel. Naštěstí je Chicago skutečně živoucím městem, ve kterém se každý den odehrává nespočet více či méně důležitých minipříběhů, na které při svém putování můžete, ale taky vůbec nemusíte narazit. Zapomeňme však na ukázky z mediální masáže posledních dní, protože je vidět, že se muselo především kvůli výkonu starších konzolí z nároků trochu slevit. To však nic nemění na tom že město má, co do možností hackování, co nabídnout. Obdobné je to s počtem vedlejších aktivit, které jsou rozesety po celé herní ploše. Ty se dají rozdělit do čtyř skupin, podle toho, k čemu ve hře slouží.

První skupinou jsou úkoly, které slouží ke zvýšení vaší reputace a k ochraně města. Mezi ně patří především, dle mého názoru nejzábavnější, zastavování nebezpečných konvojů. Cesta konvoje často velkých a silných vozidel, převážející většinou jednoho či dva gangstery či jiné lidské zrůdy, se Aidenovi zobrazí na mapě a on (tedy vy) si může relativně v klidu naplánovat celé jeho přepadnutí a následné zlikvidování toho nejhoršího, co se v ulicích Chicaga pohybuje. Zde přichází na řadu zmíněné hrátky se semafory, kdy pomocí jediného tlačítka můžete způsobit obrovskou dopravní nehodu, díky níž se kolona zastaví či se dokonce do nehody přimotá a vy si tak nemusíte špinit ruce vůbec. Mimo zastavování vozidel sem patří i útoky na gangsterské úkryty, ve kterých je vaším cílem omráčení vůdce dané špinavé čtvrti. Dále můžete zastavovat nelegální činnost přímo v ulicích – pomocí svého telefonu si najdete potencionální oběť či útočníka a pak jen čekáte, až dojde k incidentu, který často končí pronásledováním pachatele. 

Do druhé skupiny se řadí ty vedlejší aktivity, které pracují s virtuální realitou. Patří mezi ně tzv. digitální tripy, které svým způsobem nahrazují skutečné drogy. Aiden po nich upadne do delíria a ve virtuálním Chicagu pak skáče po obrovských květinách, nebo ničí vše, co mu přijde do cesty, ve velkém plechovém pavoukovi. Dále jsou zde hry pracující s rozšířenou realitou, kdy se ve městě zjeví pixelová monstra a vy je pomocí virtuální zbraně ve vašem telefonu posíláte zpět za Mariem. To vše samozřejmě kvůli nejvyššímu skore, které se zapisuje do online žebříčků.

Třetí skupinou jsou aktivity spojené se sítí ctOS – především pak útoky na serverovny, díky kterým si odemykáte kontrolu nad dalšími částmi města. Funguje to na podobném principu, jako vysílací věže ve Far Cry 3 s tím rozdílem, že pro úplné zobrazení všech dostupných aktivit v dané lokalitě musíte ještě, kromě hacknutí hlavní serverovny,  najít a hacknout věže, jenž slouží k připojení uživatelů do sítě. 

A konečně čtvrtou skupinou jsou aktivity sloužící čistě pro vaše pobavení. Tu a tam najdete bar, ve kterém se opijete, jinde si zase zahrajete poker s využitím kamer (pro co asi), někde si vyzkoušíte šachy či skořápky. Po městě je těchto  aktivit rozeseto dost a často mi přišlo, že jsem si místo Watch Dogs vlastně pustil Zynga Poker. 

Blackout

Za všechny aktivity sbíráte zkušenosti, které se mění v body dovedností. Ty se pak dají utratit v jednom ze 4 okruhů – boj, hackování, výroba a řízení. Aiden si tak zpřístupní třeba ovládání vlaků či schopnost vyvolat svým telefonem totální, krátkodobrý blackout – tedy vypnutí veškeré elektřiny, zlepší si dovednosti se zbraněmi a podobně.

Mimo body dovedností sbíráte neméně důležité body reputace – ty jsou dvojího typu. Kladné body reputace se vám připočítávají za zmíněnou ochranu města či pomoc obyvatelům. Záporné body pak dostáváte za veškerou nelegální činnost – zabíjení civilistů, střelba na ulici, vyhrožování při nákupu kávy. Podle úrovně vaší reputace se k vám pak město chová. Jste-li dobrák, občané jsou méně náchylní k oznamování vašich přestupků, nehlásí vás policii ihned poté, co vaší podobiznu vidí v televizi a je cítit, že jsou na vaší straně, až skoro nechtějí podpisy. Záporná reputace pak funguje přesně naopak, jak jednoduché.  

Těžko se na Watch Dogs hledají negativa – většina těch velkých slov od Ubisoftu byla nakonec splněna. Watch Dogs se dobře hrají, je zábava se nabourávat do životů obyčejných lidí, Chicago je živým místem a Aiden další zajímavou postavou. Jediné, co může někomu vadit je opravdu arkádový jízdní model a grafické zpracování, které sice úplně neurazí, ale čekali jsme víc. Jinak pejskům nechybí vůbec nic. Zábavné přestřelky, honičky v autech, stealth pasáže, prostě vůbec nic. Do GTA chybí ještě více vedlejších aktivit, ale jinak se Watch Dogs poprávu těší pozornosti všech herních nadšenců. 

 

Klady

- Chicago
- Postavy
- Příběh
- Hackování

Zápory

- Grafické zpracování

Hodnocení: 95%