The Last of Us – Recenze
Přinášíme vám dvojrecenzi očekávaného hitu pro Playstation 3, The Last of Us!
9. 6. 2013 Martin Pilous
Recenzovaná verze: Playstation 3 (hra je exkluzivním titulem této konzole)
The Last of Us je jednou z největších her, které nás čekají v tomto roce na konzoli Playstation 3. Proto jsme se rozhodli jej detailně prostudovat a vzít to rovnou ze dvou pohledů. Dvojrecenzi si tedy střihli Martin Pilous a Michal Volec.
Martin:
Není si zkrátka co namlouvat, The Last of Us byl a zatím ještě stále je nejočekávanějším titulem pro majitele konzole Playstation 3 v uplynulých měsících. Ostatně jde o jeden z posledních největších titulů pro tuto konzoli. My jsme si ji kompletně prošli s kolegou Michalem a můžeme vám podat svědectví o tom, jaká hra skutečně je. Je to tedy takový hit jak Sony slibovala nebo nás tahali za nos?
Michal:
Jak je známo, Sony se odjakživa mohla chlubit tím, že na její konzoli vychází mnoho exkluzivních titulů, té největší kvality. V loňském roce jsme byli po velké nadílce z předchozích roků tak trochu ochuzení a museli si vystačit s jednohubkou v podobě parádního Journey, ale co bylo to bylo, teď tu máme The Last of Us. Na ten už čekáme několik měsíců a přece jen jsme se dočkali. Na hře The Last of Us, pracovalo studio Naughty Dog, které ne třeba představovat, ale pokud jste v branži noví tak je to ta samá parta lidí, která vyslala do světa hry jako Uncharted nebo Crash Bandicoot. Díky tomu hru The Last of Us, stále doprovází pověry, že to bude něco jako Uncharted v bledě modrém. K tomu, abychom se to dozvěděli, nás čeká stále mnoho odstavců textu, proto dost úvodu!
Příběh
Martin:
The Last of Us se odehrává v postapokalyptickém světě, kdy lidí je na dnešní poměry velmi málo. Proč? Vše způsobil záhadný virus, kterým se lidi nakazili a postupně vymírají nebo se mění na podivná monstra. Svět žije z toho co má, což je téměř minimum potravin a dalších potřebných věcí. V tomto světě se také ocitá, téměř padesátník jménem Joel. Ten se za jistých „spoilerových“ okolností stane průvodcem mladičké dívky Ellie, která by za rok a za normálních okolností mohla mít radost z čerstvé občanky.
Michal:
Popravdě ani nevím, co mám psát, protože veškeré zážitky, které se mi přihodili s Joelem a Ellie jsem pořád ještě nevstřebal. Navíc jsem svazován mlčenlivostí (šéfredaktorský uzurpátor nařídil) o možných spoilerech, ale prozrazovat něco z příběhu by mohl pouze naprostý idiot. Jak je ale známo, svět postihla masivní nákaza viru Corps a všichni se snaží zachránit si svůj zadek. To je na první pohled otřepané téma. Ačkoliv k tomuto katastrofálnímu námětu nepřidáte emocionálně vypjatý příběh plných zvratů. Pakliže jste čekali, že lidstvo je na pokraji svého vyhynutí a zmíněné dvě postavy jsou součástí malé hrstky přeživších proti milionům nakažených, tak jste na omylu. Po dvaceti letech od vypuknutí nákazy jsou v Severní Americe, kde se celý příběh odehrává, ještě stále karanténní oblasti s přísným režimem pod dohledem armády, kde několik lidí stále žije a za velkými zdmi měst jak by smet. Opakem jsou některá města, která byla kdysi epicentrem nákazy a na těchto místech byste nenašli nic jiného než zkázu.
Ústřední dvojice
Martin:
Vzniká tu velmi zajímavý vztah mezi dvěma postavami, který si dovolím tvrdit, že v žádné jiné hře nenajdete. Ellie i Joel jsou naprosto odlišní, ať už pohledem na svět, tak i přesvědčením o tom, co je správné a co ne. Ostatně ani není divu. Joel díky svému věku zažil i svět tak, jak jej známe my a nese si sebou své těžké šrámy na duši. Ellie na tom ale není o moc lépe, navzdory svému věku už si toho také vytrpěla dost, nicméně se narodila až poté co byl svět zpustošen.
Naprosto brilantní je sledovat jejich chování a poslouchat jejich dialogy. Ty jsou naprosto neuvěřitelné. Autoři zde ze sebe vydali maximum. S oběma postavami se totiž sžijete velmi rychle a budete s napětím sledovat, jak se jejich příběh bude vyvíjet dále, a věřte, že to bude pouť hodná zapamatování. Joel se na svět spíše mračí a vidí vše dost skepticky. Ellie je o poznání živější, ale o to vyjukanější když se konečně dostane mimo karanténní zónu. Vzájemné dialogy se řadí mezi to nejlepší, co bylo kdy ve videoherním světě sepsáno. Každý na věci pohlíží jinak a po svém je tedy i komentuje. Ellie je navíc stále rozpustilé děcko, které často dovádí a ptá se na věci, které Joelovi přirozeně přijdou jasné nebo stupidní, což jej dohání k šílenství. Dialogy se spouští sem tam při průchodu hrou anebo se občas stane, že Ellie se někde zastaví a vy s ní spustíte potřebnou interakci.
Michal:
Celý příběh se hlavně, kromě pár vedlejších postav, motá kolem Joela a Ellie. Joel si toho hodně prošel a jeho jedinou prioritou před setkáním s Ellie je aspoň přežit v rámci možností. Jednou za čas udělá nějakou pašeráckou práci pro místní gang, jako například pašování nelegálního zboží, většinou za zbraně na obranu nebo potravinové lístky navíc, díky nimž se lidé stravují v karanténní oblasti. Na první pohled je Joel zarostlý morous s pokročilými šedinami a jeho věk už vyhlíží kulatou padesátku, pokud ji už nepřehlédl. Hned na začátku v prologu zjistíte Joelův příběh a dojde vám, že jeho povaha je zcela na místě, proto se při prvním setkání s Ellie jen tak nerozkrájí a o své minulosti se jen tak do řeči s nikým nepustí. Přesto je to stále chlap se srdcem na správném místě a na své cestě si sáhne hned několikrát na samotné dno.
Joelovou parťačkou je malá Ellie, které je čtrnáct let a jsou nám jasné vaše obavy, že tato puberťačka bude jen na obtíž a kvůli jejímu fňukání snad ani hru nedohrajete. Musím vám tedy říct, že vaše obavy nejsou na místě. Nikdy jsem ve hře neviděl tak přirozenou postavu, natož u malého dítěte. Bez této postavy by hra byla poloviční a její osobitost převyšuje tu Joelovu o mnoho čísel. Ellie je naprosto přirozená a tvrďácké hlášky z jejích úst působí lépe jak od Merla z Walking Dead. Zde můžeme vidět maximální nasazení vývojářů a ono není divu, když se jedná v podstatě o hlavní postavu, ale její důležitost vám zde nemohu odtajnit. Zajímavé na této dívence je to, že se narodila šest let po vypuknutí pandemie a od narození je vystavena tomu největšímu riziku, vyrůstala po boku po zuby ozbrojených ranařů a hraní s panenkami ji jé naprosto cizí. Přesto se jedná o inteligentní dívku se zájmem o historii, tedy ji fascinuje skoro každá věc z minulé doby, ale koho by taky nefascinovalo že? Ellie stále pokládá různé otázky a tyto rozhovory jsou strašně důležité proto, abyste si vychutnali příběh na úplné maximum a o to přesně vývojářům také šlo.
Hratelnost
Martin:
Inu a co vás tedy čeká na toulkách nehostinným světem? Čeká toho na vás mnoho, skutečně mnoho. Naughty Dog se s tím tentokrát nepářou a jednoznačně z The Last of Us dělají největší hru, co kdy stvořili po všech směrech. Pokud vás občas trápilo, že Uncharted je dost krátké, tak u The Last of Us vás to rozhodně trápit nebude. První průchod hrou mi zabral něco kolem 16 hodin a to na střední obtížnost. Ono je to i tím, že některé pasáže budete zkrátka opakovat vícekrát, neboť jsou dosti těžké. Těžší než Joelův narvaný batoh a jeho životní volby.
Hra krásně vyvažuje tempo. Pár minut se procházíte pustým světem, v němž na vás číhají různá nebezpečenství. Tím jsou samozřejmě vaši nepřátelé, omezenost vašich zásob a další elementy. Právě pokud jdete jen tak krajinou nebo městem a hledáte cestu dále, tak dochází ke vzájemné diskuzi dvou postav, o níž jsem psal již výše. Dost času ale také zabere boj. Tím je hra slušně prošpikovaná a v podstatě je důležitou součástí hry. Všude na vás číhají lovci, kteří shání něco k jídlu a rádi si podají bezbranné pocestné. V takových chvílích přichází na řadu volba, a to zda pasáž projdete potichu ve stealth módu anebo zda se do všeho vrhnete po hlavě.
Michal:
Gameplay tento titul vyzdvihuje zase o něco výše. Zde jsem i já čekal spoustu přejatých věcí z Uncharted, ale toho jsem se nedočkal, v tomto případě je tomu tak dobře. Jeden by čekal, že Joel bude minimálně stejně dobrý skokan a šplhoun jako Nathan, ale horolezecké vlastnosti Joela neodpovídají ani zdaleka tomu, co jsme od Naughty Dogu mohli vidět předtím, protože Joel nezvládá ani základní skok, to však nebereme jako výtku, kdo by taky chtěl tu samou hru. Jelikož vaše dobrodružství se odehrává napříč státy, celkové prostředí se neustále mění a od toho se odvíjí styl hraní. Jednou jste hnaní skrz okresní městečka po druhé zase divočinou, někdy nehostinnými kanály či zatopenými sklepy anebo přímo velká města jako Boston. Právě v Bostonu vaše, na první pohled nekonečná, cesta začíná. Každá oblast vyžaduje jiný přístup a rozhodnutí je zcela na vás jak ke hře přistoupíte, někdy však jste vrhnuti přímo do situace, které je mít všechny střelné prostředky předem nabité. Naopak se vám stane, že jediná cesta dál vede skrz podzemní stanici metra, kde naleznete jen tmu jako v pytli a spoustu odporných stvůr, které když vyprovokujete, nebudete opakovat danou oblast pouze jednou. Je také důležité zmínit, že samozřejmě záleží na obtížnosti a ten správný boj o život si užijete teprve s vyššími obtížnostmi.
Konfrontace, výbava, nepřátelé a infiltrace
Martin:
Větší vzrušení samozřejmě vzbuzuje, pokud se rozhodnete o tichou akci a upřímně řečeno v některých pasážích to v podstatě ani nijak nejde. Souboje ale nejsou obtížné tím, že by na vás hra posílala hordy naskriptovaných nepřátel (gloria Call of Duty). Tady se musíte plně soustředit na své schopnosti. Nepřátel je pevně daný počet na onu lokaci a je pouze na vás, zda ji projdete tiše anebo zburcujete vše, co se pohne. Jistě, že na nižší obtížnost se hra dá projít akčním stylem a vše vymlátit, ale není to ono. Na nejvyšší obtížnost už například přímá konfrontace znamená jistou smrt. Důležité je rovněž to, zda bojujete proti lidem nebo nakaženým. Jestliže vás napadne lidská skupinka, jste v ohrožení tak že vám může být kdykoliv vpravena kulka do těla. Protivníci mají palné zbraně a někteří dokonce chodí silně obrněni.
Druhým ksindlem, který se vás pokusí dostat pod infikovanou půdu, jsou nakažení. Mají různé formy, dle toho jak dlouho již nakažení jsou. Na nejnižším stupni se nachází Runneři. Ti jsou rychlý a mají v očích čiré šílenství. Jsou na nízkém stupni evolučního procesu, a tak nejvíce vypadají jako lidé. Bohužel pro vás reagují i na světlo vaší baterky a na pohyb. Jejich útoky však nejsou přímo smrtící, pokud se dokážete bránit. Dalším druhem jsou Clickeři. To jsou zatracení parchanti, a to protože jsou již na vyšším stupni vývoje a stává se z nich pomalu chodící houba. Jejich přímé útoky jsou extrémně nebezpečné. Jestliže vás Clicker dostane do spárů, tak vás bezpodmínečně kousne a je konec. Clickeři jsou silnějším nepřítelem, ale oproti Runnerům jsou o něco pomalejší a navíc slepí. Reagují pouze na zvuky. Ve chvíli kdy Clicker vydává cvakavé a skřípavé zvuky je nutné zastavit svůj pohyb. Posledním typem jsou Bloateři. Jsou na nejvyšším stadiu vývoje, a jsou to odporní šmejdi. Jsou velcí, silní a navíc po vás na dálku stříkají proudy spór, které po inhalaci složí, a vychutnáte si celou lokaci znovu. Bloaterů je však ve hře opravdu jako šafránu. Velmi se mi líbilo rozhodnutí autorů, násilně do hry necpat bosse, neboť ti by zde nepůsobili příliš realisticky.
A jaké máte možnosti ohledně boje? Joel je zdatný bojovník. Pěstmi se se však ubráníte povětšinou jen jednomu útočníkovi. Nicméně můžete využít dosti rozličný arzenál. Joel u sebe může mít flašku nebo cihlu, která slouží buď jako zbraň anebo jako věc k odlákání nepřítele stranou. Dále u sebe můžete nosit kus dřeva či železnou trubku, s jejíž pomocí se můžete ohánět namísto svých pěstních kloubů. Dále už dostanou své olověné slovo střelné zbraně. Těch je poměrně dost a rozhodně nebudu prozrazovat všechny. Ale rukou vám projde revolver, pistol, puška, brokovnice a další. Pravdou je, že Joel má tedy větší ruksak než Santa Claus, ale budiž jim to odpuštěno. Občas musíte zaklepat Dualshockem, abyste dobili svou baterku, kterou si svítíte v temných prostorech. Pokud hrajete na vyšší obtížnost, tak zapomeňte na dostatek munice, budete se muset spolehnout zejména na přímou konfrontaci či tichý postup.
Každou zbraň můžete vylepšit. Joel je zručný technik, a pokud najde dostatek součástek, které cestou najdete, tak můžete vylepšit své vybavení. U speciálních stolů v dílnách můžete vylepšit zbraně například tím, že jim zvýšíte kapacitu zásobníku, či zrychlíte rychlost střelby. Kromě toho že zlepšujete zbraně, tak můžete zvýhodnit i samotného Joela. Pokud nasbíráte dostatek medikamentů, tak Joelovi zlepšíte schopnosti jako rychlost výroby předmětů, vyšší zdraví atd. Ve hře je i pár sběratelských předmětů, jako jsou speciální komiksy. Hlavní složkou jsou nejrůznější ingredience, které jsou různě poschovávané. Díky nim může Joel vytvářet předměty i kdykoliv během putování. Mezi ně patří lékárničky, zápalné lahve, různé typy bomb a tak dále. Pokud jde o arzenál tak toho The Last of Us nabízí vskutku hodně, díky čemuž jsou rozličné možnosti boje.
Situace můžete řešit různými způsoby a je to jen na vás. Joel má navíc speciální možnost naslouchat. Díky této vlastnosti vidí a slyší nepřátele do určité vzdálenosti, dá se tedy trochu taktizovat (na nejvyšší obtížnost, nazvanou jako Přeživší, tuto vlastnost nelze využít). Eliminovat je můžete zezadu, postupně a hlavně potichu. Lze to dokonce i u Clickerů, které můžete zezadu vzít kudlou (slouží i k otevření některých místností). Pokud bojujete s lidmi, tak můžete vzít rukojmího na určitou dobu a krýt se s ním jako lidským štítem, přičemž můžete i střílet. Nebo využijte momentu překvapení a vrhněte cihlu na odlákání hlídky opačným směrem. Velice účinnou zbraní je vhodit bombu do hloučku nepřátel nebo je pohostit molotovem.
Michal:
To mě vede k tomu, abych vám představil vaše nepřátele. Nejmenší hrozbu představují takzvaní Runneři, kteří na první pohled vypadají ještě jako lidé. Spatří-li vás, rozběhnou se proti vám strašnou rychlostí, a pokud se nebudete bránit, umlátí vás k smrti, proti Runnerům se však dá bránit i holými pěstmi. Mnohem větší hrozbu představují Clickeři, v jejichž mozku zakořenila zmíněná houba Corps. Clickeři jsou charakterističtí svojí hlavou, která právě připomíná exotický druh houby. Zrak jim sice neslouží, ale zato mají zatraceně dobrý sluch a jakýkoliv hluk je vyprovokuje a je s vámi konec, protože na boj s nimi potřebuje zbraň pro boj zblízka, což je například baseballová pálka. Třetí do party nakažených jsou Bloateři, dalo by se říct, že se jedná o Clickery, ve kterých se houba rozrůstala již pár let a proto jsou mohutní a na jejich zničení padne více jak jeden zásobník do devítky.
Myšlenka s houbou může vypadat, ze začátku lacině, ale opak je pravdou. Místo obyčejných zombíků, kteří jsou v podstatě mrtví a záhadným způsobem se dokážou stále pohybovat, tu máme nový pohled na věc a v tomto případě jsou těla lidí jen hostitelé agresivního škůdce. Vedle nakažených jsou hrozbou různé gangy zdravých lidí, kteří přepadají menší skupinky přeživších, aby je mohli okrást o jejich zásoby, tudíž zde platí pravidlo, silnější vyhrává. Nadějí pro přeživší je organizovaná skupina Fireflies, která se snaží vyvinout vakcínu, ale po dvaceti letech stále tápou v bludných kruzích.
Důležité je se v každé oblasti, ať už jste kdekoliv, dívat kolem sebe, prozkoumávat každý kout, budovu, objekt nebo skříň, kterou uvidíte a hledat zásoby pro lepší postup hrou. Pokud byste šli pouze dopředu, byli byste sami proti sobě. Postupem se vám rozšiřuje zbraňový arzenál, na začátku si musíte vystačit s pomalým koltem, později se vám do ruky dostane brokovnice a na tiché zabíjení se hodí dřevěný luk. Pokud budete šikovně hledat, ke konci budete odměnění podomácku vyrobeným plamenometem. Sbírat tedy nebudete jen šípy a náboje, ale další předměty jako ostří, lepicí pásku, hadry, alkohol nebo cukr.
Z těchto věcí si můžete vyrábět, provizorní kudlu, zápalné lahve, primitivní granáty a dýmovnice. Dále sbíráte technologické součástky, díky nimž si vylepšujete své zbraně, například o rychlejší nabíjení, větší zásobníky a podobně. Posledním typem sběratelného předmětu, který ovlivňuje hratelnost, jsou léky, těmi však nebudete léčit nějaké nemoci, nýbrž vylepšovat fyzické vlastnosti postavy. Po užití těchto léků se vám při zaměřování bude méně chvět ruka, nebo se zvýší váš index zdraví. Čtete správně, TLOU funguje na lékárničkovém principu, a to mě velice potěšilo, ještě abychom se ve hře o život léčili tím, že průstřel rozdýcháme někdo v rohu. Ovšem sbírat toho lze ještě více, příkladem jsou třeba vzkazy na rozloučenou, které nacházíte na nočních stolcích v ložnicích, již dávno opuštěných domů. Příjemnou změnou je způsob prohrabování se v inventáři vašich věcí, Joel si přiklekne a začne hledat v batohu, zatímco hra kolem vás stále pokračuje. Na cestě se budete potkávát s menšími překážkami, ale nejedná se o nic, na co byste nepřišli a rychle se začnou opakovat. V některých momentech lze jasně předpovídat, co stane v následujících okamžicích, ale hra na to jde jinak. Jednoduše předpověď zkazí a ke konci hry, když se daný moment opakuje již po několikáté, vybočí ze stereotypu tím, že vás překvapí prvotním očekáváním.
Umělá inteligence
Martin:
Umělá inteligence je něco, co trápí většinu studií. Ono vytvořit skutečně chytré spolubojovníky a nepřátele, to se zřejmě nepodaří ani s nadcházející generací konzolí. Nicméně se autoři ve videoherním průmyslu snaží, aby v jejich díle byla AI vždy co nejlepší. Nutno říct že Naughty Dog se to s The Last of Us daří, ale ne kompletně. Ellie vás překvapí. Velmi pěkně je zpracován systém schovávání. Joel se přikrčí a ochranářsky zastíní Ellie, která si k němu přidřepne. Dodává to na autenticitě. Mladá dívčina působí poměrně chytrým dojmem. Snaží se schovávat a vyhýbat se kontaktům s nepřáteli a rozhodně se nestává, že by vám někde překážela, neboť pokaždé uhne. Její bolístka je však v tom, že občas když se plížíte, tak jde a postaví se Clickerovi přímo do cesty. Dojde ke kolizi, kdy jej Ellie odstrčí, ale k odhalení nedojde (Naughty Dog to odůvodnili tím, že by Ellie občas kazila stealth postup, což je pravda a bylo to zřejmě správné rozhodnutí). Občas se stane, že Ellie je spatřena i lidskými nepřáteli, kteří však nezareagují.
Co se týče nepřátel, tak ti jsou poměrně inteligentní a dostanou vás často do úzkých. Ono je dobré i to, že se jednotlivé pasáže v taktice nepřátel mění po opětovném načtení. Nicméně i jejich inteligence trpí. Občas se stane, že některý z nich běhá sem tam jako zběsilý a nevěnuje vám přílišnou pozornost, nicméně nejde o příliš častý jev a zřejmě by se dal eliminovat dodatečným patchem, které zatím hra nemá.
Michal:
Samozřejmě se také hodně očekávalo od AI, hlavně poté co jsme viděli ohromující gameplay na E3 2012. Vznikaly obavy, že se průchod hrou je naskriptovaný a teď už víme pravdu. I když je to jen moje domněnka, tak údajný gameplay byl naskriptovaný, ale ve hře se vám tenhle styl hraní nenabídne. Vším si projdete bez skritptů v 99% případů, ale důvod proč se o tomto vůbec rozepisuji, je ten, že AI je naprosto tupá. Vaši nepřátelé totiž Elli nevidí, minimálně do doby, než se prozradíte vy sami. Druhá postava se snaží držet krok s vámi, aby se neztratila, ale při nečekaném přesunutí, nějak neví kam se schovat. Tento fakt působí ještě hůř, když Ellie dupe v blízkosti Clickera nebo v úplně nejhorším případě, že do někoho žďuchne. Samozřejmě chápeme, že tato ignorace pramení z toho, že kdybyste byli prozrazení kvůli postavě, jejichž pohyb nezávisí na vašich hráčských schopnostech, tak byste celé Naughty Dog proklínali až za hrob. Postupem hry těchto případů ubývá a v momentě, kdy vás Ellie podporuje při přestřelce a nejedná se o pouhou symbolickou palbu, ale je schopna i zabíjet, na tento trapný moment rádi zapomenete. Ellie se také nebojí skočit na toho největšího protivníka a bodnout mu nůž několikrát do zad.
Krásy tamního světa
Martin:
Pokud jde o zpracování, tak není co namítat. Naughty Dog už s Uncharted 3 ukázali, že se z PS3 dá ždímat vyšší výkon, než se původně tvrdilo. The Last of Us je ale ještě hezčí a detailnější. Zejména samotné charaktery jsou vybroušené do nejjemnějších detailů. S tím souvisí i skvělý leveldesign, který opravdu působí jako byste se procházeli postapokalyptickým světem. Je tu vše. Rozpadlé domy, všude se povalující bordel, zrezivělá auta a tak dále. Jen škoda že v některých oblastech není trochu větší interakce či sběr předmětů, občas na mě některá lokace působila sice otevřeným ale poněkud prázdným dojmem. Plusem ale je, že hra nemá žádné loadingy. Vše na sebe navazuje bez sebe menšího záškubu. Pouze prvotní spuštění vyžaduje zhruba půl minutové načítání. Co se týče sladění s atmosférou, tak k tomu dopomáhá vynikající hudební podkres o nějž se postaral Gustavo Santaolalla.
Kromě toho, že hru projdete za zhruba 15 hodin, si ji samozřejmě můžete zahrát znovu s již sesbíranými věcmi anebo znovu na těžší obtížnost. Pustit se také dají jednotlivé kapitoly, tak abyste mohli posbírat vše, co vám chybí a doladit veškeré trofeje. Nechybí ani multiplayer, který má mnoho co nabídnout, alespoň dle dostupných informací. Nicméně vám jej budeme muset přinést v dalším článku, jelikož prozatím nejsou přístupné online servery.
Michal:
TLOU má být údajně nejdelší hra od studia Naughty Dog a také je to pravda, na nejvyšší obtížnost může herní doba přesáhnout sedmnáct hodin i více záleží však, jak jste pozorní a jak prohledáváte lokace, ve kterých se nacházíte. I po takové době jsme byli stále uchváceni luxusní grafikou a dechberoucím leveldesignem. Vizuální stránce nemám co vyčítat a jednoduše vás uchvátí svoji barevností. Postapokalyptický svět je pastva pro oči a na rozkvétající zeleň budete s obdivem koukat i v poslední kapitole. Navíc, když vezmu v potaz hardware konzole, jsem přesvědčen o tom, že vývojáři jsou opravdoví profesionálové. Zajímavostí také je, že od E3 se překopal kompletně celý HUD, nevím zda-li je to dobře nebo špatně, ale to je záležitost vkusu.
Závěr
Martin:
The Last of Us je vynikající hrou, které budete vyčítat jen jemné nedostatky a ty se snadno ztratí v té závěji všeho perfektního, co hra nabízí. Je to sice drsná a surová pouť, ale vybroušená do všech detailů, jenž vás naprosto pohltí a donutí přemýšlet o různých dopadech a osudech postav či o sobě samých. Po The Last of Us už bude opět o poznání těžší pomyslnou laťku zvednout. Ale jak jsme se již několikrát přesvědčili, Naughty Dog jsou tak talentovaným studiem, že se rádi necháme překvapit znovu.
Michal:
Závěrem mohu říct, že jsem se skvěle bavil jak gameplayem tak příběhem. Hlavní postavy vám přirostou k srdci a prožíváte jejich vzestupy a i pády spolu s nimi. Od hry jsem čekal trochu více, ale za to může velký hype ze všech stran a také moje velká fantazie. Jedná se o jednu z nejlepších her, co jsem mohl kdy hrát a od této doby je Ellie moje nejoblíbenější herní postava. Překvapivě hra nabízí i multiplayer, ale ten bude zpřístupněn až s oficiálním vydáním.